Den 4 a 5 Do severské divočiny se musí přes baltská města

Vydat se na sever Evropy touto trasou není vůbec nezajímavé. Cesta sice neplyne tak jako po komfortní německé dálnici, pobaltské silnice jsou ale kvalitní a je mnoho co objevovat. Zatímco litevská města byla menšího charakteru a malebná, je lotyšská metropole Riga na první pohled rozsáhlejší. Nad půl kilometru širokou řekou Daugavou se klenou železobetonové impozantními mosty. Je tu spousta továren a hal. Není náhoda, že se většina motorek ve východním bloku vyráběla právě tady (motorky byly mimochodem inspirované českými mopedy Stadion). Riga na nás dělá dojem důležitého přístavu, ve kterém se čile obchoduje. Důkazem je i komplex pěti obrovských tržnic, jedněch z největších v Evropě, který byl založen už v roce 1201. Staré město je i přesto elegantní a romantické s řadou originálních středověkých a secesních domů. Hojně je zde slyšet ruština. Paradoxně v Rize žije více Rusů než etnických Lotyšů. Inu, následek sovětské expanze.

Nyní nás na trase čeká nejmenší z Pobaltských republik, Estonsko a pohádkový Tallinn (na snímku vpravo). Ten má díky své unikátní středověké architektuře, zachovalým hradbám a dlážděným uličkám neskutečnou atmosféru a je doslova pobaltským klenotem.

Přenocujeme tady a na další den se vydáváme trajektem přes Finský záliv do Helsinek (na snímku vlevo). Cesta trvá 90 minut. Ocitnout se v Helsinkách, to je velký rozdíl. Oproti kouzelnému Tallinu působí Helsinky moderně a možná trochu studeně. Navečer vyrážíme na prohlídku města, šeřit se začíná až kolem jedenácté, a tak se ještě pozdě večer kocháme ulicemi se secesními budovami a velkým počtem kaváren. Centru města dominuje přístav s obrovskými trajekty a zámořskými loděmi, ruské kolo, bazény hned u mořské hladiny a katedrála.