Tenkrát to pro francouzské motoristy byl docela šok. Když jsme s kamarády s nablýskanou Škodou 125 v roce 1990 zastavili na dálničním odpočívadle poblíž Paříže a jako jindy a na jiných místech si začali přímo v kufru na plynovém vařiči vařit vodu na kávu. Pár se jich po chvíli odvážilo a přišlo se zeptat, kdeže vlastně to auto má motor.
Tou dobou už v závodě mladoboleslavské Škody v Kvasinách končila výroba modelu Rapid, což byla poslední Škodovka, která měla motor vzadu a poháněnou zadní nápravu. Od modelu Favorit už všechny Škodovky mají motor vpředu a pohon buď předních nebo všech čtyř kol.
Motor vzadu a pohon zadní nápravy měly celkem tři modelové řady - 1000 MB, Škoda 100 a 110 a rovněž Škoda 105/120/130. Cesta touhle víceméně slepou uličkou trvala 26 let.
Nebyly hřídele, nebyl motor vpředu
Vše začalo v polovině 50. let, kdy se začaly tvořit návrhy vozu, který by měl nahradit tehdejší Spartak. Zadání bylo postavit lehký a úsporný vůz dostatečně prostorný pro čtyři lidi. Proto se musela použít bezrámová konstrukce a samonosná karoserie. Nakonec se pro výrobu tisícovky vybudovala nová moderní továrna.
Od roku 1956 a ž do roku 1962 vznikla řada různých designových studií a prototypů. Zpočátku nebyla vyloučena žádná varianta pohonu. Tedy jak klasická - s motorem vpředu a pohonem zadní nápravy, která je sice nejlepší, ale také nejdražší, přes stále více se prosazující vše vpředu i nakonec vítězná - vše vzadu. Design se vyvíjel od třídveřových kupé až postupně ke čtyřdveřovému sedanu. Připravoval se ale i kabriolet a dokonce existoval prototyp kombi, v němž přes uložení motoru vzadu skutečně byl i dostatečně velký zavazadlový prostor.
O vítězství této koncepce rozhodl hlavně jeden prozaický důvod. V Československu nebyly k mání kloubové hřídele, a protože bylo zadání, že všechny součástky musí být tuzemské výroby, nebylo vyhnutí. Přitom ve světě již automobilky touto dobou zvolna zastaralou koncepci pohonu opouštěly.
Byla i dvoudveřová tisícovka
Premiéra tisícovky se odehrála první jarní den roku 1964 na tiskové konfrerenci v Mladé Boleslavi. V tu dobu měl projekt již dvouleté zpoždění. Při uvedení do prodeje stál vůz vzákladním provedení 45 500 Kčs.
Postupně tisícovka prošla drobnými úpravami designu a vyrobilo se i zhruba dva tisíce kusů dvoudveřových karosérií, které neměly prostřední B sloupek. "Embéček" se až do roku 1964 vyrobilo 370 000 kusů a v roce 69 byl vůz nahrazen modelem 100.
Mezitím se sice lidé ze Škodovky snažili prosadit zavedení zcela nového modelu (prototyp 720), který měl moderní karosérii a motor vpředu, jenže neuspěli. A tak dokonce kvůli úspoře financí mohly nakonec v době hluboké totality vzniknout ještě miliónové série vozů řady 105/120.
Přes všechny neduhy, které vozy v tomto období měly, si však lidé některé jejich vlastnosti pochvalovali. Například schopnost vyjet v zimě zasněžený kopec nebo sportovní jízdní vlastnosti slavné Škody 130 RS.
