Část vysvětlení je jistě psychologická. Uvažování lidí i firem má dlouhou setrvačnost, všichni máme raději zajeté koleje než náhlé změny. Mnozí také vysoké ceny benzinu a nafty považují za další krátkodobý výkyv, který se dá přečkat.
Ve firmách jsou nastavená pravidla, co musí kdo stihnout, zaměstnanci placení podle výsledků nemají úniku. Jen vzácně je k vidění, že by správce autoparku měl slovo u ředitele. Že by vedení spotřebu paliva sledovalo, referenty podle ní hodnotilo a dopřálo jim profesionální kurz úsporné jízdy.
U lepších spedičních firem je to naopak pravidlem. Řidič kamionu, který najede přes sto tisíc kilometrů ročně, může zaměstnavateli ušetřit nemálo peněz předvídavou jízdou, čtením terénu a sledováním situace kolem sebe.
Kamiony ostatně jezdí mezi 80 a 90 km/h právě proto, že jde o optimální kompromis mezi dobou jízdy a spotřebou paliva. Přestože účinnost motorů stále stoupá, jejich potenciál se místo ke zrychlení přepravy využívá ke snížení spotřeby.
Právě mezi kamiony můžete na dálnici zaplout, budete-li chtít dosáhnout nejnižší spotřeby. Vypadá to jako extrém a je pravda, že cesty, na které jsme zvyklí, trvají citelně déle. Do dosavadní rovnice, že čas je dražší než benzin, nám však zdražující ropa dosazuje jiná čísla než dosud.
"Zrychlím-li ze 110 na 130 kilometrů za hodinu, měl bych na stokilometrové vzdálenosti teoreticky ušetřit osm minut. V praxi to ale nevychází, protože mě víc zdrží, když se předjíždějí kamiony," vysvětluje instruktor a šéfredaktor stránek usporne-auto.cz Marek Tomíšek.
I u moderních aut přitom z praktických měření vychází, že zpomalení na dálnici na 110 km/h ušetří podle typu litr až litr a půl paliva. V dnešních cenách tedy sedmdesát korun za reálných pět nebo šest minut času, za teoretickou hodinu sedm stovek.
Zpomalit o dalších 20 km/h na devadesátku a jet mezi kamiony už přinese poměrně menší úsporu paliva, jelikož odpor vzduchu jakožto hlavní nepřítel pohybu klesá směrem dolů stále pozvolněji. V součtu však už lze ušetřit přes dva litry paliva, což zejména na kratších cestách dává větší smysl než nahnaná čtvrt hodina času.
Nejde ovšem jen o dálnici. Hospodárná jízda přináší významné výsledky i ve městě nebo v členitém terénu. Hlavním heslem je plynulost. Odbourání zbytečných zrychlení a zpomalení mezi křižovatkami či zatáčkami. Před semaforem raději s předstihem sundat nohu z plynu než muset úplně zastavit a znova se rozjíždět.
Samozřejmě všechno má svou míru. Zpomalení na devadesátku po dálnici dává smysl mimo jiné proto, že nikoho neobtěžuje. Podle zákona byste mohli jezdit po dálnici i osmdesátkou, ale pak už vás začnou náklaďáky předjíždět a plynulost provozu je ta tam.
V hustém provozu ztrácí smysl také zpomalování před vrcholem kopce. V dlouhé koloně se přelije tak daleko, že musejí brzdit i řidiči, kteří jsou teprve dole. Stejně řetězový průběh má následné zrychlení, takže ostatní spálí mnohem víc benzinu, než kolik vy jste ušetřili.
Je jistě škoda, že mnoho motoristů nad těmito argumenty přemýšlí, jen když ceny letí nahoru. Hlavní slovo však mají firmy a dopravci. Dokud budou e-shopy soupeřit v tom, kdo přiveze nákup dříve, a dopravní podniky strhávat řidičům prémie za každou minutu jízdního řádu, zůstane úsporná jízda výsadou víkendových jezdců, kteří se jejími pravidly řídí už dávno.
