Abychom byli korektní, hned na začátku musíme upozornit na fakt, že jméno Astra se na kompaktním modelu Opelu neobjevilo v roce 1991 poprvé. Britská odnož německé automobilky, Vauxhall, totiž takto pojmenovala Kadett už v roce 1980. Technicky vzato se tak ve Velké Británii objevila v roce 1991 již třetí generace Astry, pro kontinentálního Evropana však šlo o Astru číslo jedna.
Opel ji označuje jako Astra F - to proto, že abecedně navázala na předchozí poválečné Kadetty A až E, a pokud započítáme i předválečné modely, jednalo se už o sedmou generaci kompaktního modelu s bleskem ve znaku. A změny byly oproti předchůdci téměř revoluční. Začít je možné už u vnějších tvarů, které se v duchu doby výrazně zaoblily. Jestliže třetí generace Golfu, představená zhruba ve stejnou dobu, znamenala jen designovou evoluci, Astra zaznamenala revoluci.
Auto bylo také výrazně bezpečnější, při výrobě se pak začalo používat daleko větší množství recyklovaných a recyklovatelných materiálů (například polypropylen široce použitý v interiéru), na což upozorňovala automobilka na svém stánku na frankfurtském autosalonu v roce 1991. Tam měla nová Astra výstavní premiéru. Byla to vůbec monstrózní prezentace, na které se vedle třídveřového hatchbacku představil rovnou i hatchback s pěti dveřmi, sedan a pětidveřové kombi.
Počet dveří u poslední karoserie nezmiňujeme náhodou, Kadett se totiž už od první poválečné generace nabízel i jako třídveřové kombi. Tuto tradici ale právě první Astra rychle a jednou provždy ukončila. Novinka dále nabídla na podobném půdorysu (délka lehce přes čtyři metry a rozvor 2517 mm) jako předchozí Kadett E mnohem více vnitřního prostoru - třeba díky posunutí čelního skla více dopředu. Široká byla i nabídka pohonných jednotek, čítající na začátku pět benzinových motorů s objemem 1,4 až 2,0 litru a také naftovou sedmnáctistovku s oxidačním katalyzátorem.
S uvedením na trh Opel nijak neotálel, první kusy se objevily u dealerů už v říjnu 1991 - jednalo se o pětidveřový hatchback, 4,2 metru dlouhé kombi Caravan anebo třídveřový sportovní model GSi. Ten měl v útrobách až 110kW dvoulitr a v Evropě se jednalo o nejsilnější a nejrychlejší Astru první generace. V Jihoafrické republice se nicméně v průběhu 90. let objevila i verze 200t S, která měla přeplňovaný dvoulitr původem z Calibry a Vectry A. Taková Astra (doplňme, že hatchback se tam prodávala pod jménem Kadett) měla 150 kW, šestistupňovou manuální převodovku a pohon předních kol. Nikde jinde se však podobná varianta neobjevila.
Zpátky tedy do Evropy, kde je mimochodem první Astry právě letos možné přihlásit jako veterán, protože uplynulo 30 let od jejich výroby. Sedan se u dealerů objevil poprvé na jaře 1992 a o rok později nabídku doplnil ještě kabriolet, navrhnutý a vyráběný u italské karosárny Bertone. Pro úplnost ještě dodejme, že kombi se objevilo i v užitkové verzi Astravan. O takové rozmanitosti nabídky si dnešní Astra nicméně může nechat jen zdát.
Jakkoliv třetí Golf nabídl podobnou paletu karoserií, Astra měla rozhodně dobře našlápnuto k tomu, dlouholetý bestseller prodejně pořádně prohnat a konečně se zbavit nálepky "toho druhého", kterou získal kompaktní Opel s Kadettem. Jenomže už při volbě evropského auta roku 1992 se ukázalo, že to nebude snadný úkol. Ano, hádáte správně, Astra skončila druhá za třetí generací Volkswagenu Golf.
A stejný obrázek se opakoval i v rámci celoevropských prodejů. Astra pravidelně končila za Golfem - nejprve byla druhá, následně třetí či čtvrtá v době, kdy se na vrchol drala moderní malá auta jako Fiat Punto, Ford Fiesta nebo Opel Corsa. Kompaktní model z Rüsselsheimu se tak sice prodával dobře, vždyť první generace je dodnes vůbec nejúspěšnějším modelem Opelu, když se ho vyrobilo 4,13 milionu kusů, ze stínu Golfu ale nikdy vyjít nedokázala.
Elektrická Astra tu byla už před 30 lety
Novinkou aktuální generace Opelu Astra je plug-in hybridní pohonné ústrojí, v budoucnu ale téměř jistě, i vzhledem k plánům značky, přijede i plně elektrická Astra. Ta by přitom nebyla ničím úplně novým. Už v roce 1991 měla premiéru Astra Impuls II, vycházející z první generace vozu s karoserií kombi a navazující na elektrický prototyp na základech Kadettu. V roce 1993 pak přišla Astra Impuls III opět s karoserii kombi. Dohromady deset prototypů tohoto vozu najelo do roku 1997 na ostrově Rujána celkem 350 tisíc kilometrů - pět mělo nikl-kadmiové baterie, pět sodík-nikl-chloridové baterie. Maximálně uměla elektrická Astra Impuls III jet 120 km/h a ujet až 160 km na jedno nabití.
A to i přesto, že Opel auto postupně upravoval. Došlo tak třeba na modernější a úspornější motory (v kombi se také objevila 110kW jednotka z verze GSi, s níž stovku pokořilo za 8,5 vteřiny) a od roku 1994 se vůz dodával standardně s dvojicí čelních airbagů. V témže roce přišla také decentní modernizace vzhledu.
Nechyběla ani řada technických inovací. Vrcholné GSi tak mělo jako první ve své třídě elektronickou kontrolu trakce, poprvé se mezi kompakty objevil i pylový a prachový filtr a vůbec poprvé se v jakémkoliv autě objevil sdružený displej na vrcholu středového panelu, který obsahoval informace o rádiu, palubní počítač a varovné kontrolky. Nic z toho ale k překonání Golfu nevedlo.
Problémem Astry byla nevyrovnaná kvalita výroby a v pozdějších letech se projevila i větší náchylnost ke korozi. Produkce vozu skončila v roce 1997, přičemž během svého života se Astra F vedle německé Bochumi a Eisenachu (v bývalé továrně na Wartburgy) vyráběla třeba také v JAR, Belgii, Maďarsku, Indii, Velké Británii jako Vauxhall nebo Polsku. Tam si ostatně prodloužila život a jako levnější Astra Classic s omezenou nabídkou motorů a karosářských variant se v Hlivicích vyráběla pro některé středo- a východoevropské země či Turecko až do roku 2002.
Astra G, tedy druhá generace Opelu Astra, se do prodeje dostala na jaře 1998 a opět sázela na karosářskou rozmanitost - postupně tak nabídka čítala tří- a pětidveřový hatchback, sedan, kombi (i v užitkové variantě) a posléze i sportovní verze kabriolet a kupé. Obě poslední jmenované navrhla a vyráběla italská karosárna Bertone. Na základech Astry G vznikla rovněž první generace MPV Zafira, která se setkala s obrovským prodejním úspěchem.
Nová Astra měla opět úplně jiný design než předchůdce, byla výrazně tužší, bezpečnější a s rozvorem náprav prodlouženým zhruba o deset centimetrů i prostornější. Nabídka motorů čítala benzinové a naftové jednotky několika kubatur, vrcholem pak byl přeplňovaný benzinový dvoulitr ve sportovní verzi OPC s výkonem 147 kW. Ten se ale objevil až v průběhu výroby.
Jenomže vylepšené Astře také přibyla konkurence. Vedle čtvrtého Golfu to byl první Ford Focus, který nahradil zastaralý Escort. V roce 1998 přišel s líbivým designem ve stylu New Edge, širokou nabídkou karosářských variant a špičkovými jízdními vlastnostmi. A Astra tak najednou prohrála v hlasování o evropské auto roku 1999 nikoliv s Golfem, ale právě Focusem.
Prodejně to ale alespoň na začátku vypadlo na úspěch. V roce 1999 skončila Astra sice opět druhá za Golfem, ale jen o zhruba 20 tisíc prodaných kusů. I na počátku 90. let, kdy bylo pořadí stejné, byla ztráta na věčného rivala daleko větší. Jenže jak říká známé přísloví, jedna vlaštovka jaro nedělá. Už následující rok se ztráta na Golf zvětšila a Astra se v Evropě propadla na třetí místo, když jí předběhl Fiat Punto. A pak přišla éra Peugeotu 206.
Švihácký malý Francouz proháněl na počátku 21. století Golf více, než zvládla do té doby Astra, a v roce 2003 jej dokonce překonal. Astra G zatím padala za Focus, Peugeot 307, a dokonce i Renault Mégane s kontroverzně tvarovanou zadní částí. Opel tak v březnu 2004 přišel s třetí generací vozu, tedy Astrou H. Předchozí Astra G se pak opět dělala pod označením Classic jako levnější alternativa k novému modelu v Polsku ještě několik let: život si prodloužila až do roku 2009.
Jestliže Astra G prodejně alespoň jeden rok Golf prakticky dohnala, Astra H poprvé (a doposud naposledy) dosáhla toho, na co mířil Opel již od začátku - porazit Golf. Jeho pátá generace se totiž nesetkala u zákazníků s takovým ohlasem, jaký asi u Volkswagenu čekali, naopak Astra se konečně dokázala trefit naprosto přesně do zákaznického vkusu. Dohromady třetí generace nabídla dvanáct různých pohonných jednotek s výkonem 66 až 177 kW ve verzi OPC s přeplňovaným dvoulitrem a několik různých karosářských variant.
Tří- a pětidveřový hatchback doplňovaly sedan, kombi (opět i v užitkové verzi), poprvé kupé-kabriolet s pevnou skládací střechou a také na stejné platformě postavené MPV Zafira druhé generace. Pomohla i výrazná změna designu, který vsadil na více hran, a několik technických inovací včetně třeba digitálního rádia, adaptivních tlumičů nebo adaptivních předních světlometů. To byly prvky v kompaktní třídě do té doby prakticky neznámé.
I proto tak v letech 2005 a 2006 dokázala Astra nejen porazit Golf, ale především se stát nejprodávanějším autem v Evropě. Po čtrnácti letech od první Astry se tak Opelu podařilo splnit vymodlený cíl. Rok 2006 byl pro Golf prodejně dokonce natolik špatný, že skončil celkově až čtvrtý za druhým Focusem a třetím Renaultem Clio. Dva roky nadvlády nad evropským trhem ale v roce 2007 dospěly ke konci a Astra pozice na čelných místech vyklidila nejen ve prospěch Golfu, ale i nové celoevropské jedničky Peugeotu 207 a skončila třetí. Byť třeba v absolutních prodejních číslech za nejlepšími zaostala jen o asi 13 tisíc kusů.
A to vlastně předznamenalo postupný pád Astry z evropského prodejního výsluní (pod značkou Saturn to Astra H zkoušela i v USA, ale naprosto tam pohořela). Následující roky se postupně propadla na chvost první desítky. Nepomohla ani čtvrtá generace s písmenem J, která vystřídala Astru H v roce 2009 po tom, co se jí vyrobilo 2,7 milionu kusů (život si třetí generace nakonec jako Astra Classic prodloužila do roku 2014).
Astra J byla kritizovaná za těžkopádnost a mohutnost, nepomohlo ani obrovské množství tlačítek v interiéru. Na druhou stranu ale nabídla poprvé široce chválená ortopedická přední sedadla. Nabídka karosérií sice čítala stále tří- a pětidveřový hatchback, sedan i kombi, na stejném základě pak stály dokonce kabriolet Cascada a třetí vydání MPV Zafira, a pod kapotou se objevila široká paleta motorů včetně 206kW přeplňovaného dvoulitru u verze OPC, prodejně ale nedokázalo toto provedení navázat na předchůdce.
Dlouho se sice drželo v nejlepší desítce, v roce 2014 z ní nicméně vypadlo (i na úkor Škody Octavia) a k návratu na vrchol nepomohla ani nová generace. Astra K měla premiéru v roce 2015 a pro následující rok se stala evropským autem roku - poprvé za dobu existence této modelové řady. Byla také o nějakých 200 kilo lehčí než předchůdce, měla modernější a úspornější motory a do kompaktní třídy přinesla třeba adaptivní světlomety LED Matrix a zbavila se většiny karosářských verzí. V nabídce tak zůstaly jen pětidveřový hatchback a kombi, Zafira v původní podobě rovněž skončila.
Chvíli to vypadalo, že se Astra dostane zpátky na výsluní, v roce 2016 skončila celkově šestá a rok nato desátá. Pak ale nastal opět propad dokonce mimo nejlepší dvacítku. Jestli situaci vylepší v pořadí šestá Astra s písmenem L, je otázkou. Auto se virtuálně představilo před pár týdny a poprvé plně vychází z techniky koncernu PSA. To znamená stejnou platformu EMP2 i motory, jaké nabízí nový Peugeot 308, a to včetně plug-in hybridu. Ten se v nabídce Astry, opět s radikálně novým designem karoserie i kabiny, objevuje vůbec poprvé.
