V řadě prvků se mezi oběma auty dá vysledovat příbuznost a generační návaznost. Posunou změny Riftera do těsné blízkosti osobních aut? | Foto: Martin Přibyl

Jak se jim to daří, jsme se rozhodli zjistit. Z osobní verze Partneru se nám při poslední generační obměně stal Rifter a k němu jsme vytáhli jeho přímého předchůdce Peugeot Partner Tepee z roku 2011.

Hned na úvod musíme podotknout, že do určité míry je srovnání nefér. Partnera pohání 68kW naftová jednašestka s pětistupňovým manuálem, modernější dieselová jednapětka v Rifteru má kilowattů rovnou 96 a osmistupňový automat. Partner je také pětimístný (sedm míst bývalo za 30 900 Kč navíc), zatímco Rifter přijel v prodloužené, rovněž příplatkově (+ 20 000 Kč) sedmimístné variantě.

To samé platí i o výbavách. Partner z roku 2011 je v druhé nejnižší výbavě Premium, která tehdy vyšla na 379 900 korun. Bez příplatku bylo na palubě rádio, palubní počítač a manuální klimatizace. Nezbytný základ, který ale vlastně řadě majitelů vyhoví, protože i dnes je nejprodávanější verzí Rifteru odpovídající základní výbava Active se 74kW dieselem za 415 000 korun.

Související

MPV vymírají, nahradit je musí osobní dodávky. Vyzkoušeli jsme nový Citroën Berlingo

17 fotografií

Volí ji každý desátý zájemce a volba by na ni padla ještě častěji, kdyby lidé prakticky ve stejném poměru neodjížděli v identické variantě jen s benzinovým tříválcem, který pochopitelně boduje ještě o něco nižší cenou, když vyjde na 397 000 Kč. Oproti Partneru Premium z roku 2011 chybí Rifteru Active mlhovky, přidává ale celou řadu asistenčních systémů včetně čtení dopravních značek nebo automatického rozsvěcení potkávacích světel.

Jízdní asistenty před devíti lety nenabízel Partner ani za příplatek a technologická výbava byla také skoupá. V nabídce chyběla i navigace, kterou za 20 000 korun přinesla až modernizace v roce 2012, a připlatit nešlo ani za LED denní svícení, automatickou převodovku (obojí změnil rovně facelift) nebo prodlouženou verzi (tu má Rifter jako první).

Interiér Rifteru si až na tvrdé plasty nezadá s osobním autem, palubní deska řidiče obklopuje. | Foto: Martin Přibyl

Řada prvků výbavy se tedy postupem času dostala už do Partnera, ale i tak náš Rifter ukazuje možnosti, které byly dříve segmentu ludospace zapovězené. Proto dává nefér srovnání s top verzí GT Line, která vyšperkovaná veškerou výbavou na obrázcích vyjde bratru na 732 000 korun, vlastně docela dobrý smysl.

Za vynaložené peníze dostanete auto, které je uvnitř obrovské, má automatickou klimatizaci, podporuje zrcadlení mobilního telefonu, nechybí mu adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu, parkovací kamera i samočinné parkování. Osobní dodávky se posunuly až sem.

Situace uvnitř Partneru je o poznání spartánštější. Funkci ale plní. | Foto: Martin Přibyl

Variabilita interiéru je příkladná. Trojice samostatných sedadel ve druhé řadě se sama sklopí do podlahy, takže se vytvoří rovná plocha. Pro převoz většího množství nákladu bude nutné vyndat místa šest a sedm ve třetí řadě. Ty už se totiž do podlahy neschovají, což je ve své podstatě ten největší praktický nedostatek Rifteru v porovnání s klasickými MPV.

V Partneru se ale podobně šachovat muselo i s třímístnou lavicí uprostřed, pro maximalizaci kufru se musela buď vyjmout, nebo překlopit kupředu. Až na funkci sklápěcího mechanismu zůstala základní konfigurace interiéru v Rifteru stejná, vzadu je standardně dělená lavice (nově tedy sklopná do podlahy), samostatná sedadla jsou za příplatek. U Partnera byl ceník postaven stejně.

Pobyt posádce na palubě Rifteru umí zpříjemnit i drobnosti. Ve vyšších verzích jsou okna zadních posuvných dveří stahovací, a ne jen výklopná jako u Partnera. Nechybí roletky nebo elektricky ovládané dětské pojistky, což jsou věci, které se v předchozím typu objevily v roce 2012.

Nešikovný detail z Partneru, ovládání okének bylo schované u řadicí páky. U Rifteru již je na dveřích. | Foto: Martin Přibyl

Co do variability a prostornosti si tak dnes Rifter až na drobnosti s MPV nezadá a vylepšuje dobrý základ Partneru. Mezigeneračně se mu o sto litrů v odpovídajících verzích zvětšil i kufr. Co ale pozice za volantem? V Partneru se sedělo jako v dodávce, vysoko nad jednoduchou palubní deskou s celou řadou odkládacích prostor, část z nichž byla otevřená.

V Rifteru se sedí níže, palubní deska působí masivnějším dojmem a více řidiče obklopuje, odkládacích prostor však neubylo. Modernější interiér doplňuje i dotykový volně stojící panel navigace. Svébytný malý volant naštěstí u Rifteru nijak nezasahuje do budíků a neomezuje jejich čitelnost jako v případě typicky osobních Peugeotů (208, 2008, 508 a dalších).

Související

Originál chutná nejlépe. Peugeot 208 se vrací ke kořenům a dobře dělá

16 fotografií

I tak je to ale řešení, které nevyhoví každému. Velký volant je o něco příjemnější na dlouhých cestách, pozice s dlaněmi více od sebe působí přirozeněji. Rovněž samotný osobákový posez za volantem má svoje stinné stránky. V Partneru se výrazně lépe odhaduje předek auta, u Rifteru jsou přední parkovací senzory takřka nezbytností.

A během jízdy? Inu, Rifteru člověk musí přiznat, vyšší pohodlí a lepší odhlučnění. Jeho osobákovitost dokumentuje i lehčí, při parkování doslova malíčkové řízení. Pohodě za volantem testované verze nepochybně pomáhá i automat, který odbourává práci s tužším spojkovým pedálem, a příjemným společníkem je i silný diesel, s nímž se dá bez obav spěchat po dálnici.

Doba si nese svoje, do Rifteru se musí dolévat močovina a palivová nádrž se zmenšila ze 60 na 50 litrů. | Foto: Martin Přibyl

V Partneru je těžší i řízení a komfort jedenáctiletého auta na již trochu unavenějších tlumičích také kvalit Rifteru nedosahuje. Naftová jednašestka se 68 kW je ale příjemně kultivovaná a výkonu má na běžné jezdění dostatek. Do zatáček zcela pochopitelně není ani jedno z vysokých aut, s vysokým těžištěm fyziku prostě neošálíte.

Na okreskách ale snad až na Ford S-Max nikdy nekralovala ani typická MPV. Jistě, Rifter je o něco horší, ale není to nic, co by vás vlastně mělo mrzet. S ohledem na přepravní schopnosti auta a pohodlí, které nabízí, ostatně ani cena testovaného třičtvrtěmilionového vozu není přehnaná, výbavou přitom uspokojí i náročnější zákazníky. Dobrou zprávou navíc je to, že řadu věcí, které Rifter posunuly do těsné blízkosti osobních aut, má i základní verze za necelých čtyři sta tisíc. Z Peugeotu tak dost možná není jen dobrá náhrada za MPV, ono to vlastně MPV je. A navíc je to auto, které si zachovalo většinu dobrých vlastností staršího Partnera.

Související

Sedmimístná auta kvůli emisním CO2 mizí z trhu. Rodinám zbývají MPV z dodávek

20 fotografií

Škoda jen, že oproti svému předchůdci zdražil. Bývaly doby, kdy se základní verze ludospacu od Peugeotu daly koupit pod tři sta tisíc o nějakých sto tisíc korun levněji než dnes. Také to ale bylo v roce 2012. Na cenové srovnání nejžádanější verze Premium/Active s dieselem se podívejte do tabulky.

Cenové srovnání odpovídajících verzí Peugeotu Partner/Rifter