O žalobě, kterou podal šéf mnichovské pobočky zájmového sdružení Andreas Ottofülling, informoval oborový magazín Automobilwoche.
Ottofülling v ní napadá znění uživatelské příručky k nové Octavii. V té totiž není, jak je zvykem, uvedena přesná specifikace motorového oleje. Škoda v ní píše, že typ oleje zákazníkovi upřesní odborný servis, kde má jeho výměnu nechat i provést. Pro případ doplnění může řidič dolít maximálně půl litru oleje, který splňuje kvalitativní normy VW a evropského sdružení automobilového průmyslu ACEA. Chybí tradiční specifikace viskozity, tedy například 5W-40.
Centrála tvrdí, že Škoda nedodržuje německý zákon o ochraně spotřebitele, protože před zákazníkem zatajuje informace, které potřebuje ke svému vlastnímu ekonomickému rozhodnutí. Právě takovou informací má být i přesná specifikace motorového oleje.
Podle Andrease Ottofüllinga v takovém případě uživatel nemůže provést fundované rozhodnutí o koupi správného oleje. "Splňuje to kritéria klamavého opomenutí," tvrdí.
Škoda podle mluvčího Pavla Jíny o věci ví, nesouhlasí s ní, ale žalobu nemá k dispozici, a tak ji nemůže blíže komentovat.
Podle advokáta Olivera Uraze ze společnosti Arrows přitom ustanovení zákona, kvůli němuž v Německu Škodu napadají, do velké míry odpovídá i českému zákonu o ochraně spotřebitele. "Oba zákony vycházejí z předpisů Evropské unie," vysvětluje. Německému znění pak odpovídá i český návod k nové Octavii.
Uraz si ale myslí, že spíše než klamavé opomenutí, které by se podle něj mělo vztahovat spíše k nákupu auta jako takového, pro nějž neuvedení specifického typu oleje nebude pravděpodobně rozhodující, by Škoda mohla porušit speciální informační povinnost prodávajícího. Tu popisuje paragraf devět zákona o ochraně spotřebitele.
"Prodávající je podle zákona povinen spotřebitele řádně informovat o vlastnostech výrobku, způsobu jeho použití, jeho údržbě a nebezpečí, které z jejího nedodržení vyplývají," vysvětluje Uraz. Informace navíc musí být v manuálu obsaženy srozumitelně a jasně.
Výměna oleje podle Uraze samozřejmě do správného postupu údržby spadá, takže by informace o ní měly být uvedeny i v návodu. Otázka je však, v jaké podobě, tedy jestli stačí informovat, kdy a jak výměnu provést (tedy v rámci předepsaného servisního plánu a v servisu), nebo by měl spotřebitel znát správný typ oleje. Soudce by měl zvažovat i to, že celá řada uživatelů si olej nemění sama, ale nechává to právě na servisu, kam je posílá i Škoda.
"Odpovědi na tuto otázku však nejsou jednoznačné, jelikož soudy se tímto rozporem ještě nezabývaly, a nelze tedy odhadovat, jakým směrem se jejich rozhodnutí bude ubírat," říká Uraz. Rozhodnutí soudu v německém Darmstadtu tak může být jedním z vodítek pro český soud, kdyby rozhodoval v podobné věci. "Je tak možné, že pokud německý soud žalobcům vyhoví, pokusí se někdo v návaznosti na takové rozhodnutí napadnout tento postup i v Česku," doplňuje Uraz.
I české předpisy totiž umožňují podobným spolkům, které se zabývají ochranou spotřebitele, napadat postupy prodejce. Uraz ale upozorňuje na to, že se jedná jen o tzv. negatorní žaloby, spolek tedy nemůže vymáhat náhradu škody. Cílem žaloby může být ale to, aby se prodejce podobného jednání zdržel.
Pokud by spolky se žalobou uspěly, je velice pravděpodobné, že by Škoda musela informace v manuálu doplnit. Pokud by se také k podobnému postupu uchýlili další automobiloví výrobci, mohlo by se podle Andrease Ottofüllinga stát, že rozhodnutí soudu v Darmstadtu bude mít důsledky pro celou automobilovou branži.
