Ve zpětném zrcátku vidíme rozblikané majáčky policejního auta. Z tlampače na nás příslušník něco volá. Asi máme zastavit. Kontrola dokladů a jasná otázka: "Umíte rusky? Ne? Výborně!" Policista těžko skrývá radost, za chvíli přinese jakýsi papír, na kterém je evidentně seznam přestupků. Psaný samozřejmě jen v ruštině a arménštině. "Vy jste udělali toto," zabodne policajt prst do řádku s přestupkem za 20 tisíc dram (asi 1000 korun). "Ale budeme to brát jako toto," posune prst na řádek pod tím, kde je částka 5000.
Prý jsme najeli na čtyřproudé silnici, kde jsou sotva vidět ušpiněné čáry, levou stranou auta do pruhu pro otáčení a přitom pokračovali rovně. Vytahujeme příslušnou bankovku, policista se obřadně rozhlédne kolem sebe a pak ji schová mezi své papír. Podá nám ruku a popřeje hezký den. My mu v duchu přejeme jen to nejhorší. Takhle začínají naše zkušenosti s Arménií.
Když se pak večer procházíme po Jerevanu, vidíme během hodiny asi desítku policejních kontrol. Policisté krouží po městě jako nenažraní supi a zastavují řidiče. "Prakticky všechno jsou to nesmyslné přestupky, které by normálně nestály za řeč. Nebo si je rovnou vymyslí. Když neuplatíš, klidně ti seberou řidičák a zmizí s ním. A pak jsi v koncích. Je to pakáž," odplivne si Alex, který nám pak večer v místní malebné vinárně In Víno nalévá místní bílé.
Na internetu koluje sbírka historek, ale i videí s úplatnými arménskými policisty. Některá srovnávají situaci se sousední Gruzií, kde je vše v klidu. To můžeme potvrdit i my. V Gruziii nás loni za dva týdny žádný policista neobtěžoval a v sousedním Ázerbajdžánu jsme za skutečný přestupek, kterým bylo předjíždění přes plnou čáru, zaplatili modelem autíčka v rozměru 1:43. Arménie je tedy pro řidiče nejnebezpečnější z kavkazských republik.
To ale nic nemění na tom, že je krásná. A vše je tu autem na dosah. Stačí vyrazit z hlavního města a za hodinku pohodlné jízdy na severovýchod dorazíte k břehům jezera Sevan. Povinností je vyškrábat se na malý kopeček s kostelem Sevanavak, ze kterého je nezapomenutelný výhled. Za parkovné se tu platí 200 dram, čili 10 korun. A všude jinde je to stejné. Samozřejmostí je trh se vším všudy, který funguje pořád.
Další povinnou zastávku je neuvěřitelný řecký panteon v Garni. Stavba, která vás přenese do dávného Řecka, je unikátní. A leží jen kousek od Jerevanu. Tyčí se nad údolím, na které se nabízejí pěkné výhledy. Pokračujeme po silnici pár kilometrů dál až ke klášteru Geghard. A máme radost, že jsme navštívili tohle místo v zimě. V létě bychom se tu asi kvůli turistům ani nehnuli.
Arménie je země kostelů a klášterů. Není divu, vždyť jde o první stát, který si zvolil křesťanství za své náboženství. Arméni navíc chovají úctu k bájné hoře Ararat, která se tyčí v dáli za tureckými hranicemi. Abyste si na užili pohled i na ni, zajeďte si směrem na jih od Jerevanu ke klášteru Khor Virap. Leží přímo na hranici, takže když budete mít štěstí, uslyšíte volání muezína z turecké vesnice Aralik ležící jen pár kilometrů odsud.
My jsme si víkend rozdělili tak, že jsme v sobotu ujeli okolo 350 kilometrů po památkách Arménie a v neděli se potulovali po Jerevanu. Jak se tedy v této zemi jezdí? Silnice jsou špatné, horší než v Gruzii. Často vás překvapí obrovský výmol, na silnicích jsou ale i nečekaně rozmístěné retardéry. Silnice k Sevanu je celkem sjízdná, ale všechna odpočívadla jsou zničená. Dálnice na jih se staví a musíte se potýkat s celou řadou objížděk.
Jerevan jako takový je na tom lépe. Parkování je jednoduché, stačí si předplatit u autopůjčovny - vyšlo nás na dvě eura na víkend. Nejlevnější možností byl Nissan Micra za 3000 korun na tři dny s kompletním pojištěním. Benzin přitom vyjde na málo, u pumpy stojí litr okolo 350 dram, tedy asi 18 korun.
Viděli jsme pár dalších nissanů asi také z půjčovny. Místní ještě dnes hojně využívají vozy ruské výroby nebo převážně asijské. Většinou jde o stará auta, mnohdy s hodně pomačkanými plechy. Pokud na silnici potkáte černý Mercedes G, uhněte. To jede místní honorace, kterou si nedovolí zastavit ani úplatní policisté.
V Jerevanu je ale nakonec lepší chodit pěšky. Centrum je velké jako to v Hradci Králové, takže ho máte za chvíli prošlé. Můžete obdivovat výstřední sochy zahraničních umělců, vylézt na kaskády s výhledem na celé město, nebo se dobře najíst v jedné z mnoha restaurací. Žije tu i početná komunita ze syrského Aleppa, která vaří tamní speciality. I to dokazuje fakt, který o sobě hlásá sama Arménie. Je to země mezi Evropou a Asií, kde můžete ochutnat něco z každé strany.
