Stalin poslal Poláky o 20 let zpět, zachránit je museli Italové. Jak Fiat změnil polské dějiny

Ač se to z českého pohledu možná nezdá, Polski Fiat 125p byl jedním z nejdůležitějších polských aut v historii.

Znamenala totiž kompletní modernizaci výrobních a technologických postupů uplatňovaných v rámci polského autoprůmyslu. Výrazně se změnila i jeho samotná organizace.

Kvůli poválečné výrobě v FSO, kde vznikaly Warszawy v rámci ruské licence, byla produkce značně centralizovaná, což odporovalo moderním standardům hlavně na západoevropských trzích.

Až právě s licencí Fiatu přišla decentralizace výroby, založení sítě subdodavatelů, kteří se přímo podíleli na produkci nového rodinného auta.

Fiat původně prodal Polákům licenci na starší model 1300/1500, když ale ukázal prototyp 125, chtěla polská strana právě takové auto.

Dostala proto hybrid se starší technikou a interiérem, ale moderní karoserií a třeba kotoučovými brzdami na všech kolech.

Výroba se rozbíhala pozvolna, ale z Fiatu 125p se rychle stal důležitý exportní artikl i zdroj určité pýchy pro běžné Poláky.

Auto se nabízelo s benzinovou třináctistovkou, později došlo i na větší patnáctistovku.

Verzi kombi Italové u originálu nikdy nenabízeli, vznikla specificky pro polský trh.

Původní palubní deska vycházela ze staršího typu 1300/1500.

Až později dostalo při jedné z modernizací auto modernější řešení.

V FSO Fiat 125p postupně vylepšovali, což se podepsalo i na jeho vzhledu, kde chrom pomalu ustupoval plastům

Vedle sedanu a kombi se vyráběl i pick-up, další karoserie jako třeba kabriolet nikdy nepřekročily práh prototypové fáze.

Problémem 125p byla kvalita výroby i fakt, že samotná produkce trvala zkrátka moc dlouho, až do 29. června 1991.

Dohromady vzniklo téměř 1,45 milionu kusů tohoto auta, více než polovina byla určená k exportu. Na 83 tisíc jich skončilo i v Československu.

Auto se z dovezených sad montovalo v Egyptě, prodávalo se i ve Francii nebo Velké Británii, nechyběly ani různé speciální edice.