Muzeální stroj vozí původní označení E 422.0003 a unifikovaný nátěr. V této podobě se v červenci 2016 představil v čele nostalgické soupravy na Bechyňce.
Foto: Michal Kuty
Bechyňka zůstane jako poslední česká trať i nadále napájena dříve běžným napětím 1500 V stejnosměrných, při rekonstrukci ovšem zřejmě bohužel zmizí velká část unikátního trakčního vedení, jehož některé součásti pamatují ještě Františka Křižíka.
Foto: Tomáš Krajcar
Jedním z nejfotogeničtějších míst bechyňské trati je most přes Lužnici přímo v Táboře, pocházející z doby stavby trati počátkem 20. století. Ten už je dnes nahrazen novou konstrukcí, na fotce z července 2021 je však ještě zachycena ta původní.
Foto: Martin Švancar
Reklama
Takto vypadá obvyklá souprava nostalgického vlaku na Bechyňce, jakou se můžeme v sezoně svézt dodnes. Délkou se neliší od obvyklé dvouvozové osobní soupravy, jaká se objevovala po čtvrt století na obou tratích s napájecím systémem 1500 V.
Foto: Martin Švancar
Bobinky vypomáhaly v pravidelném provozu příležitostně ještě v nultých letech nového milénia. Zde souprava pravidelného osobního vlaku mezi Čenkovem u Malšic a Třebelicemi v srpnu 2007. V čele první vyrobená Bobinka E 422.0001, nyní rovněž muzeální.
Foto: Jiří Navrátil
Bobinka byla a je jedinou tuzemskou elektrickou lokomotivou se zavazadlovým oddílem. V praxi se už ale moc nevyužíval, o čemž svědčí řazení půleného služebního vozu v pravidelném osobním vlaku.
Foto: Jiří Navrátil
Reklama
Největší atrakcí na Bechyňce je souběžná jízda automobilů a vlaku na Duhovém mostě u Bechyně. Vlak projíždí rizikové místo velmi pomalu, takže automobilisté mají dost času si prohlédnout, jak zrenovované Bobince sluší.
Foto: Pavel Dvořák
Bobinka se sice podobá dobovým elektrickým lokomotivám Škoda 1. generace a převzala od ní řadu konstrukčních celků, jde však o svébytnou konstrukci s řadou unikátních řešení a zcela bez licencí.