


Nadějné automobilové projekty zašlapané komunistickou politickou mašinerií. To je téma, které by vydalo na samostatnou knihu. Spoustu takových byste našli v Československu, NDR nebo třeba Polsku. Stačí vzpomenout malý Beskid, kompaktní Wars nebo středně velký Ogar. Právě v Polsku také v 80. letech vzniklo nákladní auto, které je opředené aurou neznámého, protože tři dekády strávilo v kopřivách.

Socialistické Polsko bylo v 80. letech vším možným, jen ne klidnou zemí. Zatímco v Maďarsku jel naplno takzvaný gulášový socialismus a v Československu existovala mezi většinovým obyvatelstvem a vládnoucí stranou nepsaná společenská smlouva o vzájemné tiché koexistenci, v Gdaňsku vznikly na konci srpna 1980 nezávislé odbory Solidarita. Ty se veřejně vymezovaly proti vládnoucímu komunistickému režimu a rychle získaly na popularitě.



To se komunistům nelíbilo a 13. prosince 1981 tak po nezákonném převzetí moci vojenskou juntou pod zkratkou WRON vyhlásili válečný stav. Kompletně a pevně tak opět převzali moc ve státě, načež přišlo násilné zatýkání názorových oponentů i vytlačení Solidarity do ilegality. Válečný stav trval až do 22. července 1983, napjatá situace v zemi ale pokračovala celá 80. léta.
Celé je to samozřejmě provázané i s neutěšenou ekonomickou situací. To ostatně měly socialistické státy v 80. letech společné; peněz ubývalo a nespokojenost občanů postupně rostla. Prostředky nebyly ani na potřebné technické inovace, a tak Východu ujížděl v porovnání se Západem vlak ještě rychleji než doposud.
Mnohá auta jsou pro tuto etapu pozdního socialismu typická především svou beznadějnou zastaralostí; ať už je řeč o Škodě 105 a 120, Wartburgu 353 nebo FSO Polonez. Jejich výroba běžela setrvačností, protože projekty nadějných nástupců s modernější technikou ztroskotaly na nedostatku peněz.
A právě v této etapě polských dějin si varšavský Ústav mechanizované výstavby a hornictví (zkráceně IMBiGS) usmyslel, že by Polsko potřebovalo vlastní verzi Unimogu. Univerzální německé auto bylo ve výrobě už od roku 1948, o tři roky později se dostalo pod křídla Mercedesu. Na trhu byste nenašli vozidlo s tak širokou možností využití od zemědělství, stavebnictví, lesnictví, hornictví, údržbu až po vojenství. Existovala dokonce kolejová varianta. Jeho polské „dvojče“ dostalo jméno Budolaz.

Nutno říct, že celá prvotní etapa vzniku Budolazu je svým způsobem dodnes obalená minimálně špetkou neznámého. Některé polské zdroje píší o tom, že už počátkem 70. let sovětská armáda identifikovala nedostatek lehkých terénních vozidel, která by ve válkách v hůře přístupném terénu doprovázela těžké tanky.
Na vývoj podobného auta pro armády RVHP byla proto vypsána soutěž, které se měl zúčastnit jak Sovětský svaz, tak Československo, Jugoslávie a právě Polsko. Výsledkem soutěže byl z polské strany Budolaz.



To nicméně trochu rozporuje magazín Classic Auto, který se historii „socialistického Unimogu“ věnoval podrobně před pár lety a dokonce mluvil i s jedním z tehdejších konstruktérů Miroslavem Chlostou. Podle něj všichni o možném armádním použití auta věděli a počítali s ním, důraz byl ale při vývoji kladený na civilní použití, dokonce do něj ani nebylo zapletené ministerstvo národní obrany. Přesně z důvodů, aby konstruktérům zůstala volná ruka při navrhování auta pro zemědělce, cestáře, lesníky a další profese. Pojízdný nosič nářadí, chcete-li.
Pravdou zůstává, že auto podobné Unimogu v tu dobu v socialistickém bloku nejezdilo. V Československu se o něj na sklonku 80. let pokoušela Avia, která postavila na zkráceném podvozku Pragy V3S s kabinou Avie A31 prototyp UV 80. Ve vývoji pak pokračovala roudnická firma ROSS, ale vzniklo jen několik prototypů. Na tyto vozy nakonec v 90. letech navázala Praga UV s vlastní kabinou, která vznikla v několika stovkách kusů, a pozdější modernizace Alfa TN a UN. To už je ale zase trochu jiný příběh.

Budolaz vznikal na koleně z dílů, které si museli konstruktéři najít svépomocí. Kabinu, ne nepodobnou Unimogu, a rám podvozku vyrobili v ústavu vlastními silami. Zbytek byl posbíraný z různých polských aut, především nákladního Staru. Přední náprava z typu 266, zadní z typu 244; ani jednu však konstruktérům automobilka FSC ze Starachowic neprodala přímo, museli se po vhodných dílech různě pídit ve skladech či stodolách.



Naftový motor SW266 vyrobili v Andrychowě u známé společnosti Andoria. Měl poměrně skromných 59 kW mimo jiné proto, že nedostal turbodmychadlo. Čtyřválec pak vycházel původně ze šestiválce, který se montoval do různých polských nákladních aut a autobusů a vznikl na základě licence British Leyland. Manuální převodovka byla postavena přímo pro Budolaz v Poznani, u druhého vyrobeného prototypu měla kvůli pomalé jízdě takzvaný plazivý převod.
Auto se umělo pohybovat v rychlostech od 0,35 až po 67 km/h, poháněná byla samozřejmě všechna kola. Samotný 5,2 metru dlouhý prototyp vážil 3,5 tuny, uvezl další tři tuny, a jak píše zmíněný magazín Classic Auto, namontované nářadí se dalo ovládat mechanicky nebo hydraulicky. Na jedné z archivních fotek má auto v zadní části lžíci a dalo by se tedy používat jako bagr.
Kromě komponentů pohonu známých z jiných polských aut měl Budolaz třeba přední světla z Fiatu 125p, budíky opět z nákladních vozů Star, volant v jednom prototypu ze 125p a ve druhém z Polonezu: zkrátka co se zrovna v dílnách objevilo.
První auto vzniklo začátkem 80. let, pak podle většiny zdrojů následovaly ještě další dva prototypy (lze se ale setkat i s tvrzením, že třetí auto nikdy nebylo dokončené). Ústav IMBiGS každopádně zřejmě uhodil hřebíček na hlavičku, protože v roce 1987 se o Budolaz začala zajímat přímo automobilka FSC, která původně nechtěla tvůrcům ani prodat potřebné díly.
Ta nakonec nepřevzala celý projekt, ale jeho základy využila ke stavbě vlastních podobně laděných prototypů, ovšem se silnějším motorem. Ústav IMBiGS měl nabídnout specifické nářadí k použití s vozem, existovala i verze pro pohyb po kolejích. Ani tento model ale do výroby nezamířil.
Minimálně dva vyrobené Budolazy pak dost možné i kvůli překotným politickým změnám na přelomu 80. a 90. let zůstaly stát přes třicet let opuštěné a prorůstající vegetací. Až v roce 2024 je kdesi u Varšavy našel nadšenec a sběratel Patryk Mikiciuk, který ve městě Otrębusy nedaleko polské metropole provozuje automobilové muzeum.
Ten žlutý i oranžový prototyp vytáhl z kopřiv, jeden si nechal a druhý následně putoval do automobilového muzea Wena ve městě Olawa nedaleko Vratislavi. Tam unikátní prototyp zrenovovali a nedávno zařadili do stálé expozice. Z ní ostatně pochází i úvodní fotka tohoto textu, protože dobové snímky Budolazu prakticky neexistují. Právě Mikiciuk ve svém dost obsáhlém videu tvrdí i zmíněnou skutečnost, že třetí prototyp polského Unimogu možná ani nikdy nevznikl.



A co vlastně znamená jméno Budolaz? Existují prý dvě verze: Podle jedné je jméno odvozeno od polského názvu ústavu IMBiGS, který zní Instytut Mechanizacji Budownictwa i Górnictwa Skalného. Právě slovo „budownictvo“, tedy „výstavba“, mělo posloužit jako základ jména zajímavého terénního modelu. Podle druhé je naopak odvozeno od jména tehdejšího ředitele ústavu Eugeniusze Budného.















Jednání zástupců Spojených států, Ukrajiny, evropských zemí a NATO v Miami o ukončení války Ruska proti Ukrajině skončila předčasně, napsal v sobotu server Ukrajinska pravda s odvoláním na zpravodaje rozhlasové stanice RFE/RL a amerického vyjednávače Steva Witkoffa. Rozhovory podle serveru skončily po překvapivém ujednání prezidentů USA a Ruska o dodávkách ruské nafty na americký a světový trh.



V Česku v sobotu v 08:00 začal závěrečný den hlasování v letošních komunálních volbách. Na části území státu jsou spojené s úvodním kolem rozhodování o třetině senátorů. Po noční přestávce mohou do volebních místností zavítat ti, kteří tak neučinili v pátek. Mají na to šest hodin.



Nikola Bartůňková prohrála v semifinále turnaje v Pekingu se světovou pětkou Mirrou Andrejevovou z Ruska 2:6, 2:6. Dvacetiletá Češka vzdorovala hodinu a 14 minut. Deblová jednička Kateřina Siniaková si na stejném turnaji zahraje o jubilejní 40. titul. S domácí Čang Šuaj může získat třetí letošní a celkově čtvrtý společný titul na okruhu WTA.



Ukrajinské drony během noci zaútočily na ropný terminál Jih Ruska v Rostovské oblasti, kde vypukl rozsáhlý požár, uvedl zpravodajský kanál Astra s odvoláním na snímky a videa od svých čtenářů.



Může obnova mnoho desetiletí zakopaného památníku ovlivnit volby? Přesně takový experiment se už několik týdnů odehrává v krušnohorském Dubí. Soupeři současného vedení města totiž bojují proti tomu, aby pomník, který ze svého místa zmizel během poválečného odsunu původních německých obyvatel, prošel renovací. Na Dubí se proto zaměřil další díl ze série regionálních textů deníku Aktuálně.cz.