405 kilometrů zvládla od roku 1982 ujet béžová Škoda 105 S, tedy model v základní výbavě. K vidění je asi 300 kilometrů od Prahy v největším polském automobilovém muzeu Wena v Olawě.
Foto: Jan Matoušek
Škoda 105 a 120, tedy řada 742, měla premiéru 15. září na brněnském strojírenském veletrhu.
Foto: Škoda Auto
Ve skutečnosti se ale auto představilo už o pár dní dřív v Moskvě, kde ale byla jen oficiální předpremiéra.
Foto: Škoda Auto
Reklama
Produkce odstartovala v listopadu 1976, nejluxusnější verze GLS (na snímku) se ale přidala až v roce 1978.
Foto: Škoda Auto
Škoda 105 a 120 postupně vylepšovala a přidávala mimo jiné plastové prvky namísto chromovaných.
Foto: Škoda Auto
U GLS tak byla čelní světla třeba zasazená právě do plastových výlisků.
Foto: Škoda Auto
Reklama
Později se přidaly i volitelné nárazníky z prepregu.
Foto: Škoda Auto
V roce 1982 dostaly některé verze místo kulatých světel obdélníková.
Foto: Škoda Auto / Motokov
V roce 1983 přišla zásadní modernizace s novým vnějším designem, širším rozchodem kol a možností použití pětistupňové převodovky.
Foto: Škoda Auto
Reklama
Modernizaci se lidově říká „emko“, díky užšímu rozchodu kol se pak původní verzi začalo říkat „užovka“.
Foto: Škoda Auto
Pětistupňovou převodovku dostala třeba verze 130 L, dále také 135 a 136 s motorem z Favoritu. Do ledna 1990 nakonec vzniklo přes dva miliony kusů Škody řady 742.
Foto: Škoda Auto
V muzeu v Olawě se však kromě nejeté Škody 105 S nachází celá plejáda úplně nových socialistických aut.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
K nepřehlédnutí je hlavně šestice maluchů různého data výroby od původního provedení až po poslední verze s plastovými nárazníky a dalšími detaily.
Foto: Jan Matoušek
Tento zvládl třeba od výroby ujet jen 132 kilometrů. Zakoupený byl jako svatební dar, nicméně manželství dlouho nevydrželo a s autem tak nikdo nejezdil.
Foto: Jan Matoušek
Modrý kousek si pro změnu nechal koupit polský emigrant v USA, který se chtěl vrátit domů. Dokonce poslal na jeho nákup i dolary. Jenže se nakonec nevrátil a s jeho Maluchem tak nikdo nejezdil.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
Zajímavý osud má i FSO 125p z roku 1983, který zvládl jen 229 kilometrů. Toho majitel koupil údajně jen proto, aby získal poukázky na benzin, které hodlal použít pro jiné své auto. Zřejmě byl úspěšný, protože oranžový sedan nikdy nepoužil.
Foto: Jan Matoušek
Jiné FSO 125p z roku 1985 dokonce ujelo za celý život jen dvanáct kilometrů.
Foto: Jan Matoušek
Dokonce vůbec nikdo nejezdil s tímto Polonezem Atu, který byl v 90. letech nejlevnějším autem ve Francii – stál jen dva průměrné měsíční platy. Část z 15 tisíc dovezených aut prodával i supermarket E.Leclerc, tento modrý vůz údajně měla dostat mladá žena jako dárek k osmnáctinám. Jenže auto nemělo klimatizaci, takže s ním odmítla jezdit. A nikdo jiný se ho neujal.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
Tento Polonez Truck byl nalezený na Kypru jako poslední auto v jednom z místních dealerství. Poláci jich na ostrov vyvezli v 90. letech zhruba stovku.
Foto: Jan Matoušek
30. června 1983 skončila v Bílsko-Bělé výroba polského lidového automobilu Syrena 105. Tento exemplář ve výbavě Lux je třicátým vyrobeným vozem od konce. Zatím najel 1543 kilometrů.
Foto: Jan Matoušek
Podobně jako Žuk se i Nysa vyráběla ještě v 90. letech, přestože základ měla v poválečném FSO Warszawa, což je vlastně GAZ M20 Poběfa vyvíjený už během druhé světové války. Zelená dodávka má ještě ochranné folie na sedadlech.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
Zelený Žuk má na počítadle vtipných 1234 ujetých kilometrů.
Foto: Jan Matoušek
Star 66 zvládl ujet jen 94 kilometrů. Pak skončil v muzeu.
Foto: Jan Matoušek
Samostatnou kapitolou jsou nejetá auta nalezená někde ve stodolách nebo garážích v původním stavu. Polski Fiat 126p nikdo neumyl od roku 1988.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
Přímo v Olawě našli v 80. letech Polonez, který si koupil místní kněz. Z prodejny s ním dojel do garáže a od té doby s ním nikdo nejel a ani ho neumýval.
Foto: Jan Matoušek
Wartburg 1.3 Tourist z roku 1991 zvládl jen 15 kilometrů proto, že ho prodejce zkrátka neuměl prodat. Po sjednocení NDR a SRN totiž bývalí východní Němci ve velkém kupovali kvalitnější ojetiny ze Západu. Kombík tak zůstal stát někde venku, až se dostal do polského muzea.
Foto: Jan Matoušek
Tahle Lada 2105 měla v 80. letech sloužit jako úplatek úředníkovi na Ukrajině. Jenže policie na úplatkářskou akci přišla a auto skončilo na deset let v její garáží.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
Jen 27 kilometrů ujel od vyrobení ZAZ 968 M alias Záporožec vyráběný na Ukrajině. Bylo to poslední sériové auto s vidlicovým čtyřválcem.
Foto: Jan Matoušek
135 kilometrů ujel tento kousek Trabantu 601.
Foto: Jan Matoušek
Dacia 1310 zvládla od výroby jen 4634 kilometrů.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
Jediný kilometr má na počítadle motorka Ural se sajdkárem.
Foto: Jan Matoušek
Buchanka se vyrábí dodnes v prakticky nezměněné podobě, možná by tak UAZ tento kousek z roku 1984 mohl klidně vydávat za nový. Najel zatím jen 3200 kilometrů.
Foto: Jan Matoušek
Mezi nejetými auty nechybí ani nákladní vozy. Třeba maďarský Csepel D-344 se 140 kilometry.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
Kromě socialistických aut jsou v muzeu i nejetá západoevropská auta. Ford Sierra zvládla od roku 1987 jen 825 kilometrů. Koupil si ho v Řecku námořník, který se vydal na plavbu, při které zemřel. A s jeho autem od té doby nikdo nejezdil.
Foto: Jan Matoušek
Piano, tedy Mercedes W123, zvládlo jen 5763 kilometrů. Nalezeno bylo v Německu.
Foto: Jan Matoušek
Muzeum v Olawě také koupilo hned třináct úplně nových modelů Mazda z let 1979 až 1986, které původně stály v opuštěném autosalonu japonské značky ve Švýcarsku.
Foto: Jan Matoušek
Reklama
Dohromady je to mix modelů, především různé verze 323 a 626.