Dramatický návrat elegantního Delfína: Co se vlastně stalo pokrokovému vlaku z NDR

Motorové jednotky VT 18.16 jezdí do Česka s různě dlouhými přestávkami už 60 let.

V dubnu 2003 zajela už poněkud omšelá jednotka VT 18.16 do Prahy zavzpomínat na legendární Vindobonu. Kdo mohl tehdy tušit, že nevyjede dalších 23 let?

Na pražském hlavním nádraží se Delfín v roce 2003 setkal s motorovým vozem 854.009, který ještě před rekonstrukcí jako M 296.1009 z první série této řady vozil Vindobonu v letech 1969 až 1972.

Motorová jednotka má po rekonstrukci omezenou nejvyšší rychlost z původních 160 na 140 km/h, přesto ale díky vysokému výkonu stále bez problémů stačí modernímu provozu. Zde v pátek 18. 9. projíždí po bývalém Prvním hlavním tahu mezi Stratovem a Kostomlaty.

Soupravu pohánějí přes kloubové hřídele oba krajní podvozky skrz tříměničové hydrodynamické převodovky Voith L 306 RT. Ty byly nakoupeny v Rakousku a šlo tak o jeden z mála komponentů při výrobě, dovezený z kapitalistické ciziny. Zde Delfín meandruje v pátek 18. 9. mezi Neratovicemi a Tišicemi.

Zde Delfín ještě v plné síle v pátek 18. 9. projíždí odbočkou Babín cestou do Kolína, kde se mu porouchala reverzace převodovky a od té chvíle byl dočasně vyřazen jeden ze dvou motorových vozů.

Stejné místo. Delfín se vrací už jen na jeden motor. Z provozního hlediska to naštěstí není problém, při konstrukci se počítalo s možností jízdy s poloviční trakcí, klidně i na zadní motorový vůz. Jen dynamika tím podstatně utrpěla.

Ačkoliv byl Delfín zkonstruován primárně pro hlavní tratě, díky relativně nízkým nápravovým tlakům se může klidně projet i po lokálkách. Jako v pátek 18. 9. po takzvaném Horním pacifiku.

V pátek dostali vybraní hosté možnost nahlédnout i na stanoviště strojvedoucího a viděli tam ovládání podle německých zvyklostí. Regulace výkonu volantem je ale povědomá i českým fanouškům železnice. Vlevo je vidět aktuální oficiální označení motorového vozu.

Delfín pohání rychloběžný přeplňovaný dvanáctiválec o objemu 64 l a výkonu 1000 koní. Jedná se o východoněmecký výrobek firmy VEB Motorenwerk Johannisthal v Berlíně. V kobce je kolem něj dost místa, takže se pohodlně vešel i velký ponk s nářadím pro operativní opravy na cestách.

V soupravě byly řazeny oddílové i velkoprostorové vozy. Ty druhé mají otáčecí sedadla tak, aby všichni pasažéři vždy seděli po směru jízdy.

Posez je i na dnešní dobu velmi pohodlný, hojný dostatek místa pro nohy mohou cestující v moderních vlacích Delfínovi jen závidět. Jízda je velmi tichá a plavná.

Průchody mezi jednotlivými vozy soupravy jsou otevřené, dveře oddělují až nástupní chodbu a oddíl pro cestující.

Spřáhla jsou typu Schärfenberg a umožňují spřahovat více souprav. V praxi se to však nedělo kvůli chybějícímu vícečlennému řízení, kapacita jednotky se navyšovala přidáním vložených vozů a spřáhla sloužila jen k nouzovému odtahu nebo manipulaci s jednotkou jiným hnacím vozidlem.

Rekonstrukci provedla firma VIS Verkehrs Industrie Systeme GmbH z Haiberstadtu, což je bývalá vagonka s téměř 180letou tradicí, jejíž typické krátké čtyřnápravové osobní vozy jezdily v hojném počtu v celém východním Německu.