V první polovině sedmdesátých let pokračovala rychlá elektrizace československých železnic a s ní prudce rostla i nákladní doprava. Dokonce natolik, že ji nebylo čím tahat po elektrifikovaných tratích. Čekání na moderní tyristorové stroje se protahovalo, a tak z nouze vznikla malá série jednoduchých elektrických lokomotiv. Bezvadně slouží dodnes, i když jim rychle táhne na padesát.
Škoda Plzeň byla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let plně vytížena výrobou pro Sovětský svaz. I to byl jeden z důvodů, proč se věčně nedostávalo kapacit pro zahájení výroby lokomotiv Škoda 2. generace, vybavených nejen zcela novým pojezdem vlastní konstrukce, ale především úspornou polovodičovou regulací.
Jenže tehdejší Československé státní dráhy už je naléhavě potřebovaly, a proto se sáhlo k nouzovému řešení: Ministerstvo dopravy si v roce 1975 v Plzni objednalo novou řadu lokomotiv, vyvinutou s minimálními změnami oproti předchůdkyním. A tak se narodila Hrbatá.
Situace, do níž přišla, byla neobvyklá. Škodovka se za čtvrt století stala renomovaným výrobcem elektrických lokomotiv, který si je sám konstruoval a vyráběl jen s minimálním podílem subdodávek. Proto nenastal stachanovský chaos, typický pro překotný vznik první Bobiny, ale konstruktéři prostě sáhli po osvědčených řešeních a sestavili z nich nový typ.
Vůbec poprvé také do Škody Plzeň dorazila současně objednávka pro státní dráhy i průmysl. Celkem 40 lokomotiv nové řady E 479.0 si totiž objednaly ČSD a dalších 14 potom velkodůl Nástup pro právě budované gigantické překladiště, úpravnu uhlí a elektrárnu u Tušimic. I jejich dokončení však nabralo zpoždění, takže budoucí tušimické lokomotivy zpočátku nějaký čas sloužily v pronájmu na státních kolejích.
Novinka byla hotová za necelé dva roky a do výroby zamířila ihned, bez prototypů. Šlo totiž de facto o lehce upravenou řadu E 469.3, vyrobenou v roce 1971 a v několika exemplářích jezdící dodnes pod označením 123. Sice už v době svého vzniku nepatřila k nejmodernějším, šlo ovšem o jednoduchý a odolný stroj, který odvozil své miliardy tun spolehlivě. Novinka od něj převzala rám, skříň i většinu elektrovýzbroje a ovládacích prvků. A také typický design, byť s jednou velkou výjimkou — na střeše vyrostl velký hrb, který dal lokomotivě jméno Hrbatá, v některých regionech též Velbloud.
Ten skrýval největší novinku celé řady v podobě trvale zatížitelných, fechralových odporníků a především mohutný vzduchový kanál, sloužící k jejich ochlazování. Díky nim bylo rozpohybování těžkého vlaku snazší, protože strojvedoucí už nemusel v několikasekundových intervalech neustále měnit jízdní stupně jako u starších typů. Nové odporníky totiž byly samy o sobě odolnější vůči přehřátí než původní litinové, navíc je ofukovaly obří ventilátory. Při rozjezdu rozpoutávaly malé akustické inferno, ovšem posádka měla přesto usnadněnou práci.
Nebyla to jediná změna. Od výroby řady E 469.3 přece jen uplynulo pár let, takže Hrbatá dostala několik vylepšení z právě dokončovaného vývoje zmíněné 2. generace. Především nové podvozky, kompletně osazené vinutými pružinami, s nimiž lokomotiva jezdila mnohem pohodlněji a méně ničila sama sebe i kolejový svršek. Podvozek navíc přenášel podélné síly na lokomotivní skříň skrz podvlečený nosník. Tato novinka umožňovala umístit hlavní otočný čep podstatně níže než dosud.
Díky tomu Hrbatá při rozjíždění těžkého vlaku méně odlehčovala první nápravy obou podvozků ve směru jízdy a oproti předchůdkyním výrazně omezila tendence ke skluzu. Konstruktéři ovšem nenechali nic náhodě a stejně doplnili takzvané adhezní válce. Ty pro jistotu shora stlačují přední konce podvozků, což dále zlepšuje přilnavost. Zde ovšem tolik práce neměly a strojvedoucí si pochvalovali, kolik toho Hrbatá utáhne.
Dále došlo na nové polopantografy, poprvé vyzkoušené na posunovací řadě E 458.0, které zabírají méně místa na střeše. Jejich použití si vynutil zmíněný hrb, vedle kterého by se klasické, pantografové sběrače už nevešly.
Nová řada dostala oproti předchůdkyni E 469.3 vylepšené trakční motory a především vyšší maximální rychlost 100 km/h, což ji posunulo z kategorie nákladních strojů mezi univerzální lokomotivy. Zpočátku také hojně vozila osobní vlaky, a dokonce i několik rychlíků, teprve o deset let později, když konečně začaly dodávky velkých sérií vymodlených tyristorových strojů 2. generace, přesunula se téměř výhradně na tahání nákladů. Zde slouží dodnes, a to takřka ve stejném počtu, v němž byly vozy vyrobeny. Jednou ze zajímavostí této řady, většinu života deponované v České Třebové a nyní v Ostravě, je totiž pozoruhodně nízký počet nehod.
Jedna Hrbatá v barvách ČD Cargo dokonce přibyla, protože ji odkoupilo od postupně utlumované firmy SD-Doprava, nástupce bývalé dopravy Dolu Nástup Tušimice. Další pak skončily u soukromníků v čele s bývalým Viamontem, který se později stal součástí další logistické firmy OKD Doprava, dnes PKP Cargo International.
Téměř všechny pro ČSD původně vyrobené stroje totiž dnes vozí pod hlavičkou České dráhy Cargo nákladní vlaky po celém severu naší republiky a zajíždějí také na Slovensko a do Polska. Dokonce se dočkaly i instalace nového zabezpečovacího zařízení ETCS, takže se s nimi budeme na kolejích ještě nějakou dobu potkávat.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Velkolepý start domácích. USA rozhodly proti Paraguayi už v první půli
Fotbalisté USA zahájili domácí mistrovství světa vítězstvím 4:1 nad Paraguayí. Američané v Los Angeles rozhodli třemi góly v prvním poločase. Dvakrát se prosadil útočník Folarin Balogun, který navázal na vlastní branku Damiána Bobadilly. V 73. minutě snížil Maurício, v nastavení uzavřel skóre Giovanni Reyna.
Není to o pomstě, odmítá bývalý trenér Součka. Na MS zažil nevídaný vyhazov
Za zvláštních okolností si trenér katarské fotbalové reprezentace Julen Lopetegui připíše debut na mistrovství světa.
KVÍZ: Kníže Myškin i strýc Pepin. Dokážete spojit literární postavy s jejich knihami?
Žádný román se bez nich neobejde. S některými sympatizujeme, jiné nenávidíme, další nás dokážou rozesmát až k slzám. Díky nim můžeme lépe porozumět příběhům, které se na stránkách ukrývají. Otestujte si, jak dobře znáte české i zahraniční literární figury a pomozte jim najít cestu do knihy, z níž pochází.
Timmy nebyl zdaleka jediný. Vědci nyní na dně oceánu objevili něco znepokojivého
Dno oceánu bývá považováno za jedno z nejméně prozkoumaných míst na planetě Zemi. V hloubkách, kam neproniká sluneční světlo a tlak by tu během okamžiku rozdrtil člověka, nyní vědci objevili něco mimořádného. Tisíce kilometrů od pevniny narazili na rozsáhlé pohřebiště velryb, které ukrývá miliony let stará tajemství i životní formy, jež možná věda dosud neznala.