„Jedu, jedu, jedu!“ Jak česká superstar z osmdesátek zahanbila Ferrari a Golf GTI

To se takhle sejde sto padesát aut bez filtru pevných částic, aby si při přejezdu Krušných hor zavzpomínalo na dobu, kdy benzin stával jednu marku a při cestě do ČSSR vás celníci obrali o čerstvě zakoupené boty značky Salamander.

Aby ale nedošlo k mýlce, závod Sachsen Classic, o kterém je řeč, není žádná selanka. Tady nestačí mávat rozesmátým přihlížejícím podél trati a jediným cílem není jen dojet do cíle. Kdo v něm chce uspět, musí umět počítat na setiny vteřiny v časovkách, které celý závod provázejí. Protože jedna vteřina už je tak nechutně velké číslo, že stojí snad jen za povzdech. A o nějaký ten úspěch tady kupodivu usilují všichni.

Související

Škodovky funěly do kopce, Němci na ně vzpomínali. Letošní "Sachsen" byl parádní

Snad možná s výjimkou posádky Toyoty Celica, která si to v úzkých vlásenkách Českého Švýcarska štrádovala třicítkou, aby tím přivedla do varu dlouhou kolonu veteránistů za ní. „Wahnsinn,“ odfrkl si následně řidič Alfy Romeo, když kvůli tomu taktak stihl kontrolní razítko bez časové penalizace.

Když naše redakce dostala možnost postavit se na start Sachsenu se Škodou Rapid 135 z roku 1988, váhali jsme jen asi deset minut. Ve hře totiž byla i možnost půjčit si místo Rapidu Škodu Felicii z roku 1962. Jenže ta by vedle dalších startujících škodovek, rallyových speciálů 120 S a 130 RS, vypadala až příliš obstarožně.

A pak tu byly i nějaké zkušenosti z minulosti: Když jsme před čtyřmi roky startovali s krásným oranžovým „erkem“ ze sedmdesátek, v kopcích jsme se kvůli jeho skromnému výkonu stali regulérní brzdou provozu. To Rapid už je jiná káva. Na rozdíl od škodováckých sedanů své doby má lepší úhlovou zadní nápravu, díky níž na silnici krásně sedí. A moderní celohliníková třináctistovka je v kopcích také výrazně čipernější. Řídit tuhle starou škodovku je pořád ještě dost dřina, ale rovnoměrně namíchaná s pěkným jízdním zážitkem.

Mohlo by se zdát, že v závodě, ve kterém startuje třicet historických vozů značky Porsche, není snadné vyniknout. Jenže tady, ve východoněmeckém pohraničí, panují trochu jiná měřítka. Nějaké ty „zápaďácké káry“ do vzpomínek místních lidí nepatří, protože do těchto končin v dobách NDR nikdy nezabloudily.

Související

14 fotografiíProhlédnout si 14 fotografií

Tak špatné, že muselo hned skončit. Poslední vyrobené Volvo P1900 se našlo v garáži

Zato škodovky jsou tu jako doma, stejně jako trabanty a wartburgy. „Tohle byl sen mého mládí,“ přihnal si to k Rapidu před cílem v Drážďanech nadšený muž středních let, který jen litoval, že „se to v NDR nedalo absolutně koupit“.

Vztah východních Němců ke škodovkám je dodnes trochu speciální. Dobře ho vystihla paní Sabine, která se s námi dala do řeči na jednom z minulých ročníků. Svou první škodovku si její rodina objednala přes pořadník v roce 1966, ale dočkala se jí až o patnáct let později: „Měli jsme vyhlédnutý typ 1000 MB, ale nakonec jsme dostali pěknou žlutou Škodu 120 LS,“ pochvalovala si. A důvod té velké radosti? Zatímco vysněné embéčko lidem „strašně rezlo“, stodvacítka přežila ve skvělé formě i sjednocení Německa o devět let později. „Kdo si počkal, dostal pak od Škodovky mnohem lepší auto. Na rozdíl od Trabantu nebo Wartburgu, který byl pořád stejný,“ odhalila nám Sabine skrytou výhodu pořadníkového systému.

Letošní 23. ročník Sachsen Classic se od těch předešlých dost lišil. Pořadatelé zkrátili původně třídenní akci na dva dny a nepřejíždělo se od města k městu, start a cíl byl pokaždé v Drážďanech. Poprvé byly na start ve velkém připuštěny youngtimery, což působilo popravdě dost zvláštně: Vedle znavených veteránistů, kteří ve čtyřicetistupňových vedrech zdolali úctyhodných 530 kilometrů převážně po místních komunikacích, se proháněla auta s klimatizací, která vypadala, že se vyrábí ještě dnes. Třeba křídlatý Mercedes SLR McLaren z roku 2003, jehož řidič si za divoké vřavy osmiválce liboval v neustálém předjíždění pomalejších kusů.

Jenže rychlost není to, co tento závod vyhrává. A i když celkové umístění naší posádky nelze označit za pozoruhodné, přesto jsme za sebou nechali pět různých modelů Porsche, dvě Ferrari 275 GTB a třeba také jeden Golf GTI.

Prostor pro zlepšení tu jistě zůstal, při závěrečném vyhlašování vítězů jsme se ale od pořadatelů dozvěděli, že letošní ročník Sachsen Classic je dost možná poslední. Podobná slova však naštěstí zazněla i v minulosti, takže vše může být zase úplně jinak.