Benzin je v Česku dražší než v kapitalistické cizině. Už komunisté si stěžovali na drahá paliva

Tankování za socialismu je v Československu spojené především se značkou Benzina. Ta se používá od dubna 1958, tato čerpací stanice stála v Karlových Varech.

Před Benzinou to byla Chema a ještě před ní Benzinol. Právě tuto značku nese i čerpací stanice v Praze Na Františku na fotografii z roku 1950.

Samozřejmě čerpací stanice zdaleka nebyly jen ve městech nebo u hlavních tahů, svou měl i hotel Lomnica ve Vysokých Tatrách.

S rostoucí dálniční sítí vyrostla i síť čerpacích stanic podél D1 z Prahy do Brna. Během 80. let se přitom cena normálu dostala i kvůli ropnými krizím na 7,5 koruny za litr.

Většina osobních aut byla za socialismu benzinová, na naftu dlouho jezdily nákladní auta nebo zemědělské stroje. Osobní vozy s dieselovým motorem přijely až z Tuzexu během 80. let.

Doplňování paliva ale mohlo v roce 1948, krátce po komunistickém převratu v Československu, vypadat klidně i takhle: z kanystrů přímo na poli.

V 50. letech byly naprosto běžné podobné pumpy ve městech, a to jak v Československu, tak i dalších socialistických zemích: třeba v Maďarsku.

Co byla pro Československo Benzina, byla pro Maďarsko síť státních pump Áfor, která se transformovala v dnešní síť MOL.

Závodníci ale rádi využívali také služeb mobilních čerpacích stanic.

Ceny paliv v Československu, podobně jako dalších zemích, v 70. letech navýšily ropné šoky.

Ten první přišel v roce 1973. V USA byl v tu dobu zavedený přídělový systém na benzin, nastala finanční krize a vzrostla nezaměstnanost. Automobilky začaly více sázet na kompaktní a úsporná auta.

Druhá ropná krize přišla v roce 1979 následovaná Irácko-íránskou válkou. To vše zvedalo ceny ropy a paliv.

Pohled na čerpací stanici v centru Budapešti v roce 1969.

O tři roky dříve, v průběhu roku 1966, otevřela v Budapešti první poválečnou čerpací stanici nizozemská značka Shell.

Ta v zemi působila ještě před druhou světovou válkou, ale po ní následující vlna znárodnění kapitalistický koncern ze země vyhnala.

Maďarská vláda až kvůli "uplacení" vlastních občanů v rámci takzvaného gulášového socialismu pozvala do země mimo jiné právě Shell jako jednu z velkých západních petrolejářských firem. Tak mohla vzniknout tato fotka s kolonou Trabantů.

Kromě společnosti Shell do Maďarska přišly i britská BP a italský Agip.

Agip dokonce v roce 1971 u Balatonu otevřel tehdejší největší čerpací stanici v zemi (na snímku nicméně je opět pumpa Shell).

V Budapešti u čerpací stanice Shell dokonce vznikl servis automobilů BMW.

Tu a tam bylo i za železnou oponou možné narazit na zajímavé auto třeba japonské výroby. Na fotce tankuje v Budapešti Mazda 323.

Kamionová doprava měla své vlastní čerpací stanice odjakživa, na fotce z konce 80. let je vůz dopravce Hungarocamion.

Síť státních čerpacích stanic v NDR nesla označení Minol.

Ve městě Gotha jste si mohli natankovat přímo před jedním z místních hotelů.

V Berlíně měli zase zajímavé tankovací boxy.

Polská státní síť pump nesla označení CPN.

Ta následně posloužila jako základ pro čerpací stanice Orlen.

Tankování do motocyklu v polském městě Štětín.