V kompaktních SUV má Hyundai na co navazovat. První generaci Tucsonu uvedl už před patnácti lety, každá další zlepšovala design, techniku i výbavu a zvyšovala "evropský faktor", rozuměj přitažlivost pro zákazníky s vyvinutým jemnocitem. Minulá řada, uvedená před pěti lety, v tom už dosáhla takového mistrovství, že některé zavedené hráče ze starého kontinentu porážela ve srovnávacích testech.
Když i úspěch na trhu potvrdil, že Hyundai přeskočí nastavenou laťku, ocitli se korejští páni kluci před otázkou, kam ji dále posunout. Snaha určovat trendy je zcela zjevná v designu. Příď s výrazně tvarovanými elementy, z nichž čtyři na každé straně jsou plně prosvětlené, jde mnohem dál než všudypřítomné diodové klikyháky.
Změnit zaběhnuté pořádky se Hyundai rozhodl i v kabině. Ustupuje od stojaté obrazovky na vrcholu palubní desky i od tradiční "kapličky" přístrojů před volantem. Těžko říci, zda jde o zlepšení. Obrazovka se ocitá mimo zorné pole, displej s rychloměrem připomíná odložený mobil a plochý hřbet kokpitu působí chudě. Což je paradox, protože co do kvality materiálů i precizního zpracování v této třídě těžko hledat něco lepšího. Pocit může klamat, nicméně prodejcům nezávidíme nutnost ho lidem vyvracet.
Ovšem SUV mají být hlavně o prostoru a tady Tucson věru nezklame. Hojnost místa kolem sebe mají cestující vpředu i vzadu, kde proti předchozí generaci ještě narostla volnost před koleny. Kufr patří s deklarovaným objemem 577 až 620 litrů na špičku, když přerůstá i českoněmecké duo Karoq-Tiguan.
Dnes poprvé se ale můžeme s Tucsonem také povozit. Český dovozce připravil první zkušební flotilu alespoň na odpoledne, jelikož covid stále neumožňuje plnohodnotnou dvoudenní prezentaci, jaká bývá při premiérách zvykem.
První dojem určuje snadné nastupování, jelikož Tucson se nestydí za poctivou výšku a vzpřímené sloupky. Odvrácenou stranou je výhled přes zavalitou příď, přední parkovací senzory tu nejsou zbytečné. Naopak skvěle tvarovaná a příjemně tuhá sedadla potěší i na delších cestách. Alespoň pokud můžeme soudit z nejvyšší výbavy Style Premium s koženým čalouněním.
Pérování nám po Praze připadá poněkud tvrdší a 18" kola na krátkých hrbolech zřetelně dupou, minulá generace nám připadala uhlazenější. Teprve rychlá jízda po dálnici překvapí stabilitou a nadhledem. Pevný v kramflecích zůstává Tucson i na rozbitých okreskách, kde některá měkce naladěná auta značně znervózní. Od rodinného SUV bychom sice čekali opačné priority, ale rozdíl není velký.
Pod kapotou se mnoho změn neodehrálo. Váhavé benzinové turbo 1.6 T-GDI s nejméně osmilitrovou spotřebou ukazuje, že vozu této velikosti lépe chutná nafta. Proto chválíme, že Tucson nabízí dieselovou šestnáctistovku s pohonem předních i všech kol, manuální i samočinnou převodovkou, v druhém případě i s mírnou pomocí 48voltového elektromotoru. K dispozici je také dvouspojkový automat, který sice nereaguje nejrychleji, ale potěší plynulými a předvídatelnými reakcemi.
Zda se benzinové turbo lépe osvědčí v plně hybridním tandemu s výkonnějším elektromotorem, vyzkoušíme až v týdenním testu. Hyundai nicméně této kombinaci věří, nabízí ji s pohonem 4×2 i 4×4. Vůbec šíře nabízených variant je na dnešní dobu neobvykle štědrá, což stojí za zmínku vedle Toyoty a Hondy, které s uvedením hybridu úplně opustily diesel.
To vše v praktickém balení a s cenami nižšími než u německé ligy je zajímavý mix, který má zaděláno na stejný úspěch jako předchozí generace. Vidíme po prvním svezení na Tucsonu nějakou zásadní chybu? Ano, je to další smutná ukázka, že evropské značky definitivně ztratily náskok před asijskými.
