Velké příběhy mívají svůj iniciační okamžik. Něco, co se vám stane a nasměruje k cestě za osudem, chcete-li. Takový moment v životě Radka Pokorného se datuje do roku 1972. V rodném Mostě v kině Kosmos se šestiletý Radek usadil se svým otcem do polstrované sedačky na jeden a tentýž film hned šestkrát za sebou. Na Le Mans se Stevem McQueenem.
Láska k autům a především vášeň, která se s auty pojí, ho od té doby nepustila. Spíš pořád roste. Po skoro padesáti letech je vidět, že příběh, který proběhl před očima malého kluka na plátně mosteckého biografu, byl opravdu osudový. Dnes má Radek Pokorný sbírku několika set aut, provozuje dílnu specializující se na veterány a spoluvlastní prakticky jediný investiční fond veteránů v Česku. Tahle procházka sice není růžovým sadem, ale mohla by být. Procházka neuvěřitelnou galerií aut.
Projít si sbírku, která se od prosince loňského roku otevřela veřejnosti v outletovém centru Premium Outlet Prague Airport na dohled pražského letiště, v těsné blízkosti dálnice D7 směr Chomutov, je k nezaplacení, když vám doprovod dělá její vlastník. Jde o jedinečnou směsici zhruba 150 aut a najdou se tu opravdové rarity. O překrásné Lancii Stratos HF nebo Astonech Martin či Alpině A110 jste už možná slyšeli, ale to zdaleka není vše.
Vystavuje se tu naprosto jedinečná sbírka Porsche 911. Je jich tu tolik, že by se daly těžko spočítat. Vedle toho tu lze obdivovat i krásné 928 i 944, samostatnou kóji mají italské vozy, především skupina Fiatů 128 i 127 (jeden z Fiatů 128 vlastnil osobní řidič prezidenta Gustáva Husáka), dále 124 Rally, několik kousků první generace Fiatu Ritmo, krásný Renault Fuego, který kdysi měl třeba Karel Gott nebo Helena Vondráčková, Renault 20…
Mimochodem speciál Fiat 131 Abarth v barvách letecké společnosti Alitalia je podepsaný pilotem přímo tohoto vozu, finským závodníkem Markku Allénem a také Sandrem Munarim, svůj podpis připojil také motocyklový jezdec Giacomo Agostini, a tak se ze střechy auta stává pomyslná "zeď slávy", jak se na ni přidávají další slavná jména různých světových závodníků, kteří Engine navštívili.
Majitel přiznává, že asi nejvíc miluje italská auta, především Fiat 128 coupe, první generaci Ritma a také Pandy. A přestože patří mezi nejváženější sběratele automobilů v Česku, sám o sobě raději říká, že je trochu vetešník. A když se s ním procházíte mezi veterány nemalé hodnoty, nejvíc ožije na dílně, kde jmenovitě chválí jednoho mechanika vedle druhého.
"Bez nich by tohle všechno nemohlo existovat. Sbírka je úžasná věc, ale mít vlastní a takhle perfektně fungující dílnu je můj opravdu splněný sen. Tady se všechno tvoří, tady to voní benzinem," říká Radek Pokorný a jedním dechem také dodává, že provoz společnosti Engine nikdy nebyl v černých číslech, živí ho podnikání v oblasti stavebnictví. Auta jsou ale jeho vášeň a doufá, že jednou by mohly vzniknout skutečně vlastní výstavní prostory, prodejní a servisní galerie, která v Česku nemá obdoby.
Guten Tag, Ich möchte einen Opel Manta kaufen
"Filmem Le Mans to určitě začalo, ale hlavně jsem pak miloval všechno západní. Připadalo mi, že voní jinak. Když si otec koupil první auto z Tuzexu, právě ten Fiat 128 coupe, každá naše cesta za babičkou do Brna byla výjimečná. V podstatě jsem pak propadl kouzlu západního zboží. Otec mě bral před hotel Bohemia v Ústí nad Labem, kam jezdívali občas zahraniční hosté. Obdivovali jsme Opely Monza a bavoráky nebo Mercedesy 70. a 80. let. A když se tak dívám na svou sbírku, vracím se s ní do mládí. Mám devět kupátek Fiatů 128 a šest Opelů Manta, dvě Monzy, a tak dále," dodává s úsměvem.
Pro první auto na západ vyrazil dokonce už v roce 1989 v době, kdy byl zrovna na vojně. "Z knížky Němčina pro samouky jsem se naučil prvních šest lekcí. Prodal jsem Fiat 128 a s připravenou tisícovkou marek v kapse šortek jsme se třemi kamarády v Dacii vyrazili do Ingolstadtu. Na bazarníka u popelnic jsem vyklopil tu jedinou větu, kterou jsem uměl. Ich bin ein tschechischer Student und ich möchte einen Opel Manta kaufen. Ich will nicht 900 Mark bezahlen, aber ich will 500 Deutsche Mark bezahlen. Aber ich verstehe nicht Deutsch. Nakonec jsme se dohodli," vzpomíná.
A pak přišla první Alfa Romeo, Spider si koupil v roce 1996 za první větší vydělané peníze. Porsche 911 Turbo, v krásné oranžové barvě a se žlutými kryty světlometů pro francouzský trh, si pořídil o tři roky později. "Jezdíval jsem s ním v zimě za jednou dámou do Plzně, až mi někdo řekl, že bych přece tak krásné auto neměl ničit. V tu chvíli mi došlo, že bych měl být k autům taky šetrnější," vypráví Radek Pokorný.
A tak se dostal do určité spirály, kterou sběratelé aut dobře znají. Koupíte si krásného veterána, ale nechcete ho ničit, tak si koupíte dalšího, abyste jezdili místo toho s ním, toho je vám ale za chvíli také líto. Kolik přesně aut ve sbírce má, nerad prozrazuje. V Engine Classic Cars Gallery jich stojí před 150, ale položek v účetnictví má výrazně více.
Část také tvoří zmiňovaný investiční fond. Dříve byl pro vstup podmínkou minimální vklad 125 tisíc eur, nyní je to milion korun, a tak se počet členů pomalu zvyšuje. Členové se společně pravidelně setkávají nebo vyjíždějí na veteránské akce.
Usadit se se sbírkou v obchodním centru byla podle něj pro společnost Engine nutnost. "Sběratel známek to má podstatně jednodušší, jenže s tímhle se jen těžko hnete. Už tu sídlíme déle, ale s majitelem jsme se dohodli, že sbírku zpřístupníme veřejnosti, což se stalo koncem loňského roku. Máme otevřeno denně a těší mě, když návštěvníci mají nostalgickou radost, že tu vidí auta svého mládí, třeba Fiaty, Reanulty, Mercedesy, Tatru nebo Talboty," říká.
Trh s investičními auty se mění
Investování do klasických aut je stále trochu neobvyklé. Podle Radka Pokorného se od jara 2015 dá vypozorovat krize na trhu, která trvá dodnes. Veterány nabírají na hodnotě v jednotkách procent a i movití klienti zvažují, kam peníze investovat.
"Ještě před rokem se předpokládalo, že by se mohly ve větší míře prodávat vozy v hodnotě 5 až 10 tisíc eur, nyní vidíme, že zájem je spíše o auta do ceny 2000 eur. Koronavirus trh navíc nepřirozeně ovlivní," predikuje Radek Pokorný. Aktuálně také řeší, že vyhlédnuté vozy v jižní Evropě teď nemůže dopravit do Česka.
Vozy v Engine Galerii nejsou seřazené příliš systematicky, protože to podle slov majitele ani příliš nejde. Auta nemohou jen stát, každý měsíc se postupně vytahují z kójí a mechanici je projíždějí, evidují, co je na nich potřeba opravit, pečují o ně.
Jaké své veterány považuje za nejvzácnější? Nerad na to odpovídá. "Mnoho lidí má výrazně vetší rarity, o spoustě z nich, které mi tu stojí, by se dalo klidně říct, že to jsou krámy, nemají tak vysokou hodnotu. Já hodně směřuju do mládí. Třeba koukám pořád na staré italské a francouzské filmy, a to hlavně proto, že sleduju, co tam v ulicích jezdí za auta. Denně trávím čas na inzertních automobilových webech. Všechna auta si vybírám sám, i když se pak samozřejmě jezdíme na ně podívat s mechaniky. V minulosti jsem se párkrát spálil a nepoznal střep," přiznává Radek Pokorný.
Vetešnictví Engine
Při procházce prostory Engine Gallery si nelze nevšimnout v kójích i mnoha dalších předmětů, ne jen aut. Jsou tu jízdní kola různého stáří, lyže, asi tisíc tenisových raket, visí zde jedinečná sbírka 103 signovaných reprintů obrazů Václava Zapadlíka, která je vlastněna Engine fondem, rádia, magnetofony, televize, časopisy.
Právě proto Radek Pokorný o sobě s oblibou říká, že je vetešník. A i tyto předměty se vážou k jeho mládí. "V červenci 1980 jsem ležel ve špitálu s vytrženými krčními mandlemi. Na televizní obrazovce v jedné kuchyňce zrovna dávali Wimbledon a já se na to koukal s dvěma staršími pány, kteří tomu ohromně rozuměli. Zapůsobilo to na mě. Ty rakety jsem potom začal sbírat. A když se točil film Borg/McEnroe, 50 raket si od Enginu půjčili na natáčení. Poděkování v titulcích filmu mě skutečně velmi dojalo," vypráví Radek Pokorný.
Nyní, v době vyhlášení nouzového stavu kvůli pandemii nemoci covid-19, má také trochu více času. Aktuálně se věnuje především servisu, kde má devět mechaniků renovujících a pečujících o veterány, a to nejen ty z Enginu, ale především klientů. Sám na dlouhé vyjížďky ve sportovních kupé moc často nevyráží.
"Mám pět dětí. Takže aby seděly doma, zatímco tatínek si bude užívat jízdu v Porsche, na to nemám srdce. Ale po mnoha letech jsem si konečně našel čas na čtení. Vytáhl jsem mimo jiné zase tu svou Němčinu pro samouky, kterou jsem tenkrát použil v roce ´89 s Mantou. Budu pokračovat od sedmé lekce dál."
