Medaile pro fenomenální závodnici. Eliška Junková je legenda, byla nejrychlejší ženou

Eliška Junková s Aloisem Samohýlem při vzpomínkové jízdě závodu Targa Florio, květen 19žž.
Manželé Junkovi v Bugatti 32.
Scuderia Ferrari na Masarykově okruhu v Brně. Po levici Elišky Junkové Enzo Ferrari.
Zleva: Ferdinand Porsche, Eliška Junková, Hans Ledwinka.
Svatební fotografie Junkových.
Foto: Archiv Ladislava Samohýla
Eva Srpová Eva Srpová
3. 11. 2019 6:35
Eliška Junková byla bezesporu jednou z nejrychlejších žen 20. století. Česká závodnice se s vozem Bugatti prohnala Evropou a její sportovní kariéru předčasně ukončila tragická nehoda manžela Čeňka Junka, od té doby už Eliška nikdy nezávodila. Letos dostala vyznamenání od prezidenta im memoriam, při té příležitosti se v prostorách Autoklubu ČR koná výstava mapující její život a kariéru.

Nejslavnější česká automobilová závodnice. Tak se Eliška Junková zapsala do povědomí fanoušků motoristického sportu. V posledních letech se o výjimečné ženě, která si ve 20. letech podmanila motoristický svět, mluví po zásluze čím dál víc. V roce 1972 vyšla kniha Má vzpomínka je Bugatti, která se v roce 2016 dočkala druhého vydání. Dokonce jí vyšla kuchařka a také vzpomínky spolu s dopisy a poznámkami, které dal dohromady její syn.

V pondělí 28. října 2019 dostala ocenění in memoriam od prezidenta Miloše Zemana za zásluhy o stát v oblasti sportu, medaili převzal její syn Vladimír Junek. Velkou měrou se o ocenění zasadil Autoklub ČR, který při této příležitosti připravil výstavu ve svých reprezentativních prostorách v Opletalově ulici. Expozice nese jednoduchý název, Eliška. Přístupná je celý listopad, vstup je zdarma.

Skrytý talent závodnice
Eliška Pospíšilová se narodila v Olomouci 16. listopadu 1900 jako třetí ze čtyř sourozenců, původně se však jmenovala Alžběta, na Elišku se přejmenovala během německé okupace. V šestnácti letech nastoupila do olomoucké pobočky Pražské úvěrní banky, kde se seznámila tehdy s dvaadvacetiletým Vincencem Junkem. Vzali se 24. června 1922.

Vášeň pro motoristický sport spolu sdíleli, i když se závoděním začal nejdříve Čeněk. Brzy se páru začalo přezdívat "Nejrychlejší česká domácnost". Ačkoli amatéři, do motorsportu investovali značné jmění. Využívali nejlepší a nejrychlejší auta tehdejší doby - Bugatti.

Ředitel Autoklubu ČR Jan Štovíček (vlevo) a syn Elišky Vladimír Junek s medailí za zásluhy v oblasti sportu.
Ředitel Autoklubu ČR Jan Štovíček (vlevo) a syn Elišky Vladimír Junek s medailí za zásluhy v oblasti sportu. | Foto: Autoklub ČR

První Bugatku Čeněk koupil v říjnu 1922 přímo od Ettoreho Bugattiho na francouzském autosalonu za 60 tisíc franků a v dubnu následujícího roku s ním vyrazil na první závod Zbraslav-Jíloviště s Eliškou jako spolujezdkyní. Během šesti let si pořídili celkem osm závodních Bugatek, starší typy vyměňovali v Molsheimu na protiúčet. Byli bezesporu váženými klienty.

Eliška měla ohromný talent, neopomíjela ale ani píli. Systematicky se připravovala jak na domácí závody, tak na ty zahraniční. Zúčastnila se celkem čtyř nejprestižnějších za hranicemi, konkrétně závodu do vrchu Klausenpass, dvakrát jela Targu Florio a jednou závod na okruhu Nürburgring.

Například Targu Florio si před závodem pečlivě projela a měla připravený kompletní rozpis trati. Dnes jde o naprosto běžný proces a závodníci se bez něj neobejdou, tehdy se ale tak pečlivě nikdo ještě nepřipravoval. Eliška se dokonce kvůli závodu Targa Florio naučila italsky. Vedle ohromného řidičského talentu totiž těžila z jazykové vybavenosti, uměla špičkově francouzsky, anglicky, německy, rusky i španělsky. Vrhnout se na další jazyk jí tedy nečinilo potíže.

Na Targu Florio Eliška trénovala v roce 1927 s Bugatti 37 a velmi těžkou trať s pěti koly dlouhými 108 km prý ujela padesátkrát, než se postavila na start ostrého závodu. Profily zatáček si předtím pečlivě malovala a učila se je nazpaměť. Pamětníci vyprávěli, že Eliška jela stejně děsivě rychle jako nejlepší mužští závodníci té doby, avšak z krajnice to vypadlo, jak když se elegantně nese krajinou…

Svatební fotografie Elišky a Čeňka Junkových.
Svatební fotografie Elišky a Čeňka Junkových. | Foto: Archiv Ladislava Samohýla

Právě Targa Florio, avšak konaná o rok později - 6. května 1928 - je považovaná za Eliščin vrchol kariéry, s vozem Bugatti 35B skončila celkem pátá a první mezi soukromými, tedy netovárními jezdci, a to navzdory technickým problémům s vozem. Ve druhém kole závod vedla, ve čtvrtém byla druhá a v pátém se kvůli poruše posunula na pátou pozici. I přesto jde o jeden z nejlepších úspěchů v dějinách ženského závodění.

Na výstavě je k vidění dopis, který Eliška píše Čeňkovi po závodu, v němž se zmiňuje, že by ráda ukončila kariéru a věnovala se rodině.

Eliška Junková na Masarykově okruhu na počátku 30. let. Vlevo Ferdinand Porsche, vpravo Hans Ledwinka.
Eliška Junková na Masarykově okruhu na počátku 30. let. Vlevo Ferdinand Porsche, vpravo Hans Ledwinka. | Foto: Archiv Ladislava Samohýla

Nicméně v plánu ještě bylo, že společně pojedou závod Velké ceny Německa na okruhu Nürburgring konaný v červenci téhož roku s tím, že v jeho průběhu se za volantem vystřídají. V šestém kole závodu dne 15. 7. 1928 dostal Čeněk smyk a sjel do příkopu. Hlavou narazil do skály, o kterou si rozrazil lebku a na místě zahynul.

Nešťastnou náhodou, která se na tak tragickém konci podepsala, bylo i to, že Čeněk neměl na hlavně ochrannou přilbu - nedorazila totiž včas před závodem. Vůz, ve kterém Čeněk jel, je ve sbírkách francouzského muzea v Mulhouse.

Konec kariéry
Eliška po smrti muže okamžitě oznámila konec závodní kariéry. O motoristický sport ale nikdy nepřestala mít zájem a velmi se snažila podporovat československé jezdce a také motoristický sport v Československu obecně. Například spoluorganizovala dnes už legendární závod 1000 mil československých a zasadila se i o vznik Masarykova okruhu v Brně.

Díky své ohromné jazykové vybavenosti, diplomatickému talentu a kontaktům v zahraničí na nejlepší závodní jezdce a obchodníky se jí také podařilo přilákat na brněnskou trať ty největší esa - přijel například Louis Chiron nebo Enzo Ferrari. Eliška byla sportovní komisařskou a také tlumočnicí při těchto závodech.

Scuderia Ferrari na Masarykově okruhu. Po Eliščině levici Enzo Ferrari.
Scuderia Ferrari na Masarykově okruhu. Po Eliščině levici Enzo Ferrari. | Foto: Archiv Ladislava Samohýla

Na počátku 30. let nastoupila k Baťovi do Zlína, kde měla na starost prodej pneumatik, a dnes bychom řekli, že také marketingové a PR aktivity. Tomáš Baťa vycítil v Elišce diplomatické vlohy a schopnost si podmanit mužský svět. V obchodu s pneumatikami pokračovala i po znárodnění firmy. V roce 1947 se podruhé vdala za redaktora Lidových novin Ladislava Kháse.

Když se po válce vydala vůbec poprvé do zahraničí, vyjela v roce 1964 Nürburgring, aby uctila památku svého zesnulého manžela. V květnu 1966 se také vrátila na závod Targa Florio, i když jen při příležitosti konání vzpomínkové jízdy, ve společnosti s Aloisem Samohýlem.

Právě jeho synovi Ladislavu Samohýlovi se podařilo sesbírat fotografie z pozdějšího Eliščina života, kdy už žila v ústraní se svým oblíbeným jezevčíkem jménem Vitus, a především seskupit archivní fotky, které jsou na výstavě v Autoklubu k vidění. A tak tu uvidíte snímky, jak se Eliška v roce 1928 vydala do Indie úspěšně propagovat značku Bugatti nebo jak se v roce 1933 baví na Masarykově okruhu s Ferdinandem Porsche a Hansem Ledwinkou.

Medaile pro Elišku
K cennostem, které jsou s nejslavnější českou závodnicí spojeny, letos přibyla medaile za zásluhy v oblasti sportu. Cenu od prezidenta převzal 28. října 2019 Eliščin syn Vladimír Junek. "Určitě by jí to udělalo radost a zároveň by to přijímala s velkou pokorou. Když ji někdo obdivoval, tak nad tím mávala rukou a říkala s jí vlastní skromností, že jsou mnozí, kteří jsou lepší, jen mají tu smůlu, že se o nich neví," vzpomenul Vladimír Junek.

Eliška mezi závodníky. Eliška Junková se závodníky. Na snímku mimo jiné Dreyfus, Chiron, Divo a Brilli Peri.
Eliška mezi závodníky. Eliška Junková se závodníky. Na snímku mimo jiné Dreyfus, Chiron, Divo a Brilli Peri. | Foto: Archiv Ladislava Samohýla

V současnosti se také plánuje Elišku dostat na plátna. Scenárista, publicista a spisovatel Pavel Kosatík napsal pro produkční společnost Filmové ateliéry Zlín čtyřdílné filmové drama o jejím životě a příběhu fenomenální závodnice, začít točit by se mělo příští rok. "Nechtěla závodit jako všichni ti muži okolo, chtěla přijít na to, jestli se jim vyrovná právě jako žena. A přišla na to," řekl před dvěma lety v rozhovoru pro Aktuálně.cz scenárista Pavel Kosatík.

 

Právě se děje

Další zprávy