"Kolik to tak žere?" zní častá otázka všude tam, kde se náš Mercedes objeví. A obvyklá odpověď je také pořád stejná: "To záleží na tom…"
Určit spotřebu elektromobilu je zkrátka mnohem složitější než v případě nafty nebo benzinu. Ta dlouhodobá, odečtená z palubního počítače je ale nezpochybnitelná. Naměřených 23 kilowatthodin znamená, že majitel tohoto vozu zaplatí za energii 161 korun za každých ujetých sto kilometrů. Tedy v případě, že nabíjí doma za regulovanou cenu, která v současnosti činí sedm korun za kWh včetně poplatku za distribuci.
Jenže spotřeba elektrického Mercedesu je zvlášť v zimě dosti nevyzpytatelná. Stačí, když teploty klesnou k nule a řidič podniká jen kratší vyjížďky. V takovém případě auto z baterie vytáhne klidně i přes 30 kWh/100 km, přičemž samotný pohon z toho spotřebuje jen něco přes polovinu. Zbytek jde na vytápění interiéru, zhruba 15 procent z celkové spotřeby pak spolknou ostatní spotřebiče. K nim se řadí i teplotní management, který udržuje trakční baterii v optimálním teplotním pásmu pohybujícím se v rozpětí 25 až 35 °C.
Když se však auto prohřeje, spotřeba výrazně klesá. Může to ale trvat poměrně dlouho. Při cestě do chorvatského města Senj na sklonku minulého roku si třicetikilowattovou spotřebu Mercedes držel prvních sto kilometrů. Na konci cesty, po 865 kilometrech, přitom palubní počítač ukazoval průměrných 21 kWh/100 km. Jistě i proto, že na pobřeží Jadranu tou dobou vládly teploty poměrně vysoko nad nulou.
Počasí hraje ve spotřebě elektromobilu důležitou roli a Mercedes EQB není výjimkou. Nyní, když do našich končin přechodně zavítalo jaro, s ním lze bez velké námahy jezdit za dvacet kilowatthodin, při snaze o úspornou jízdu dokonce i za sedmnáct.
I při jarních teplotách je však podstatné, jak a kde se s Mercedesem zrovna jezdí. Pohyb po městě jde elektroautům k duhu obecně, u EQB navíc s dobíjením baterie z brzdné energie pomáhá radar, který přenastavuje intenzitu rekuperace podle provozu před autem. V praxi tak například řidič nemusí při dojíždění kolony takřka vůbec brzdit. Auto to udělá do značné míry samo a navíc způsobem, který je z hlediska získání energie optimální.
O nic méně úsporná je i plynulá jízda mimo obec rychlostí do 90 km/h. Při ní sice auto z brzdné energie nedobíjí tak často, zároveň však jen výjimečně zrychluje z klidového stavu.
Vysoká karoserie EQB napovídá, že nejméně je Mercedesu po chuti rychlá jízda po dálnici. A je to skutečně tak, při konstantní stotřicítce neklesá spotřeba pod 28 kWh, a to ani při jarních teplotách. Zvlášť při současných cenách elektřiny na veřejných dobíjecích stanicích je takové tempo na zvážení: zvolnění na 110 km/h přinese úsporu 6 kWh/100 km.
A pak je tu samozřejmě i styl jízdy. Našich průměrných 23 kWh/100 km v sobě nese i okamžiky, kdy člověk zkrátka neodolá: Mercedes EQB 300 má dva motory s celkovým výkonem 228 koní a jeden by musel být velký asketa, aby je občas neprohnal. Prudká akcelerace je zkrátka hodně zábavná, ruku v ruce ale přispívá i k bezpečnosti jízdy. Při předjíždění zkracuje dobu, kterou auto tráví v protisměru. Nepochybně i díky tomu nikdo z osazenstva redakce s Mercedesem za celou dobu nezažil situaci, kdy by ho musel v duchu nervózně popohánět: Jeď, jeď, jeď!
Pokud už ale mluvíme o spotřebě, není od věci se pobavit také o tom, na kolik při současných extrémně vysokých cenách elektřiny vyjde delší výlet. Což je situace, kdy se Mercedes EQB dostává mimo dosah relativně levné domácí zásuvky.
Ceny na veřejných dobíjecích stanicích už dávno nepřipomínají charitu, a tak cesta do Chorvatska znovu poslouží jako modelový příklad pro vyčíslení provozních nákladů. Během 1745 ujetých kilometrů jsme dobili 313 kWh, za které jsme zaplatili celkem 4003 korun. Kdybychom vyrazili s naftovým autem se spotřebou 6 l/100 km, vyšla by cesta při ceně 35 Kč/litr na 3665 korun.
Nutno ještě zmínit, že jsme na cestu vyráželi s bateriemi naplněnými na 90 procent, což odpovídá 59 kWh energie. V Chorvatsku jsme na domácí zásuvce dobili dalších 30 kWh, do cíle v Praze jsme pak dorazili s desetiprocentním stavem baterie, tedy 6,5 kWh energie. Pokud bychom měli započítat do cesty ještě elektřinu z "domácích zdrojů" zatížili bychom cestovní účet o dalších 480 korun.
Dobíjení na trase Praha - Senj
Místo | Doba nabíjení (min) | Dobitá energie (kWh) | Cena (Kč) |
Ionity D1 | 29 | 31,73 | 222 |
PRE Dyjákovičky | 37 | 26,21 | 288 |
Ionity Pinkafeld | 31 | 40,04 | 280 |
Petrol Maribor | 9 | 7,10 | 89 |
Petrol Lopata | 53 | 41,20 | 514 |
Ionity Illirska B. | 18 | 24,61 | 467 |
Celkem: | 177 | 170,89 | 1860 |
Ve vyúčtování najde majitel dobíjecí karty mimo jiné údaj o tom, kolik času u stanice strávil. Vyplývá z něj, že cesta z Prahy do Senje se kvůli nabíjení protáhla o bezmála tři hodiny, cesta zpět si vyžádala čtyři zastávky v celkové délce 2 hodiny a 11 minut. Na první pohled patrný rozdíl je dán tím, že do cíle v Praze přijel Mercedes s téměř prázdnou baterií. Délku nabíjení při první cestě navíc ovlivnila i jedna vynucená zastávka u stanice Petrol s maximálním výkonem 50 kW, neboť rychlejší nabíječka nebyla k dispozici.
Dobíjení na trase Senj - Praha
Místo | Doba nabíjení (min) | Dobitá energie (kWh) | Cena (Kč) |
Ionity Illirska B. | 18 | 11,92 | 226 |
Petrol Maribor | 24 | 37,17 | 464 |
Ionity Pinkafeld | 34 | 46,31 | 878 |
PRE Dyjákovičky | 55 | 52,24 | 575 |
Celkem: | 131 | 141,64 | 2143 |
Pro úplnost zbývá dodat, že jsme na dobíjecích stanicích používali dvě karty: Mercedes me Charge a kartu autoklubu ADAC se zvýhodněným tarifem německého operátora EnBW. Proto se ceny za dobíjení tolik liší, karta Mercedesu má například výrazně lepší tarif u nabíječek Ionity. Navíc s novým rokem došlo ke zvýšení cen, cesta zpět tedy vyšla o něco dráž.