Iniciátorkou a zároveň vedoucí expedice je podnikatelka Fanny Adamová, která se mimo jiné zajímá o domorodé obyvatelstvo. Právě zvýšení povědomí o celkem 21 domorodých národech, které výprava po dobu svého trvání potká, patří mezi její hlavní cíle. Trasa přitom povede doslova napříč Amerikou. Odstartovat má na Aljašce a skončí ve městě Ushuaia v argentinské provincii Ohňová země.
Nejprve musí auto doplout na Aljašku. Tam výprava vyrazila na konci května od muzea Conservatoire Citroën v Aulnay-sous-Bois na předměstí Paříže. Samotná expedice je pak rozdělená na tři části. První napříč Severní Amerikou začne letos v červenci a skončí v Los Angeles v září. Následovat bude druhá část skrz Střední Ameriku, která začne v lednu 2022 a skončí v květnu stejného roku v Kolumbii. Poslední část v Jižní Americe potrvá od října 2022 do ledna 2023.
Podívejte se na start expedice:
Celkem tedy za dva a půl roku překoná Adamová ve svém Citroënu více než 40 tisíc kilometrů a dohromady 14 zemí. Jak připomíná francouzský Citroën, trasa kopíruje nejdelší dálnici světa - Panamericanu či Panamerickou dálnici, která vznikla ve 30. letech minulého století a vede z Aljašky až do Ohňové země.
"Jde o největší odkaz, jaký člověk na Zemi vytvořil," říká o dálnici samotná Fanny Adamová. "Je to nejdelší výlet, jaký můžete na této planetě podniknout. I proto je tak neuvěřitelný," dodává. V autě přitom nebude sama. V první části expedice po Severní Americe jí bude spolujezdkyni dělat sportovkyně Gaëlle Paillartová, která se na ní bude zajímat o nejrůznější sportovní aktivity a také bude fotografkou tohoto prvního úseku.
Ve druhé a třetí části Paillartovou nahradí Maéva Bardyová, která se zajímá o přírodu a živí se jako dokumentaristka a reportérka. Také ona se bude starat o obrazovou dokumentaci zbytku výpravy.
Ryze ženská posádka pak celou cestu absolvuje v Citroënu Traction Avant, tedy jednom z nejdůležitějších modelů značky. Jeho výroba odstartovala v roce 1934 a skončila až v roce 1957. Ve své době patřil vůz s pohonem předních kol, ocelovou samonosnou karoserií, hřebenovým řízením nebo nezávislým zavěšením všech kol k těm nejmodernějším. Nejčastěji se lze setkat s karoserií sedan, pod kapotou byl podle verze benzinový čtyř- nebo šestiválec.
Nejde samozřejmě o auto v plně sériovém stavu. Tento konkrétní Traction Avant 11B byl vyroben v roce 1956, tedy už ke konci životního cyklu vozu. Pro dálkové rallye byl upraven v roce 2005 a mezi lety 2006 a 2017 projel prakticky celý svět s tím, že byl postupně zdokonalován a dále vylepšován.
Auto tak má výztuhy karoserie, odolnější motor, pětistupňovou převodovku, lepší elektrickou síť a chladič, 70litrovou nádrž z nerezové oceli, elektrické palivové čerpadlo, zesílené přední trojúhelníkové rameno nebo kotoučové brzdy s posilovačem vpředu. Myslelo se i na to, aby vůz odolal řadě nástrah, které jej na cestě čekají, a byl co možná nejjednodušeji opravitelný. Posádka v něm totiž může převážet jen omezený počet dílů.
Kromě toho nicméně nebyla zanedbána ani bezpečnost a komfort. Nová jsou tak přední sedadla s bezpečnostními pásy a hlavovými opěrkami, auto má přídavné topení, lepší zvukovou i tepelnou izolaci nebo ochranu čelního skla a světlometů.
A proč vůbec padla volba právě na Traction Avant? Adamové prý auto učarovalo už dávno. Používal jej totiž její kolega Gérard d'Aboville, který jako první muž převesloval Atlantický i Tichý oceán a absolvoval i různé dálkové soutěže včetně Rallye Paříž-Dakar. Ten od osmnácti let jezdí právě Traction Avantem a Adamové jej jednou půjčil na účast v navigační rallye. Zřejmě od té doby se datuje její náklonnost k tomuto Citroënu. Mimochodem d'Aboville se podílel i na technické přípravě expedičního vozu.
