reklama
 
 

Dvanáct minut za patnáct miliard. Změřili jsme, jak se zrychlila cesta do Německa po dálnici D8

18. 12. 2016
Kromě časové úspory znamená dokončení dálnice D8 také pohodlnější cestování, méně stresu a více bezpečí. Škoda, že je nový úsek hned poznamenaný uzavírkou, cesta by byla ještě rychlejší. Prospěla by i vyšší povolená rychlost v tunelech. Vyzkoušeli jsme, jak se díky dostavbě D8 jezdí z Prahy do Německa.

Co znamená pro řidiče nový úsek dálnice D8, na který se čekalo roky a stál 14,7 miliardy korun, jsme si chtěli vyzkoušet na vlastní kůži. Cílem testu bylo zjistit, o kolik se zrychlila a také zlepšila cesta z Prahy do Německa. Jenže jak? Doprava je proměnlivá, i když D8 patří k těm klidnějším z českých dálnic. Nakonec padlo jednoduché rozhodnutí. Poprvé vyrazíme na cestu v sobotu 10. prosince v pět hodin večer. Podruhé v sobotu 17. prosince znovu v pět – to už se nový úsek otevřel.

Měřit jsme začali u značky oznamující konec Prahy (kousek před čerpací stanicí MOL) a stopky vypnuli ve chvíli, kdy jsme minuli malý štít označující vstup do Spolkové republiky Německo na mostě nad Hraničním potokem, který je – jak jeho název napovídá, hranicí mezi Českou republikou a Německem. Není nutné dodávat, že prvních 25 minut až ke sjezdu na Velemín bylo prakticky stejných.

Dálnice D8 osobně

O co jsme dostavbou dálnice přišli:

- Namátkové policejní kontroly u začátku staveniště na sjezdu na Velemín

- Možnost koupit falešné šperky od rumunských podvodníků předstírajících poruchu vozu nejčastěji za sjezdem na Velemín

- Lákavou zastávku ve vyhlášeném motorestu Velemín ve Velemíně

- Závody do vrchu mezi řidiči na dvouproudém úseku za Velemínem

- Kamionovou blokádu tohoto úseku, když napadl sníh

- Minimálně jednou týdně auto na střeše v příkopu v táhlé zatáčce za odbočkou na Záhoří

- Překrásný výhled na krajinu při sjezdu z Bořislavi

- Ploužení se za pomalými řidiči v úseku za Žalany

- Vietnamské stánky s trpaslíky, čápy a dalším nevkusem na parkovišti kousek od Kozlík

- Zmatené řidiče nechápající kruhový objezd u Bystřan

- Dokonale ostrou zatáčku u Královského pole

Zdroj: roky pravidelného cestování touto trasou

Je fakt, že do Německa šlo před dokončením D8 dojet hned několika cestami, znalci si určitě vzpomenou i na nějaké zkratky po malých silničkách. My jsme vybrali nejčastěji využívaný hlavní tah na Teplice zakončený záludným kruhovým objezdem, který býval oříškem pro nejednoho řidiče kamionu, ale i cizince nechápající, že se na něm musí otočit nelogicky směrem zpět. Jeli jsme maximální povolenou rychlostí, tedy 130 km/h (podle GPS) a dodržovali i snížené limity v tunelech nebo na stavbách.

Při první jízdě jsme měli štěstí na dobrou dopravu. Autor tohoto článku jezdí danou trasu roky a tak ví, že záleží jen na náhodě, jak rychle jí projede. Kopcovitý úsek mezi Velemínem a Bořislaví totiž až dosud ovládaly kamiony. Pokud jste měli smůlu na přetížený tahač, který se dýchavičně vlekl do kopce a nestihli ho předjet na rozšíření ze Velemínem, mohl vám cestu pěkně prodloužit. Kamiony také blokovaly silnici, když nasněžilo, a policie kvůli tomu musela auta odklánět objezdem směrem na vesnici Žím.

I proto musíme konstatovat, že výsledek našeho měření vystihuje jen konkrétní situaci a reprezentuje zřejmě nejlepší možný čas, protože doprava byla bezproblémová. Trasu mezi značkou Prahy a Německa se nám podařilo překonat za 58 minut a 56 vteřin.

Na druhé měření 17. prosince jsme vyrazili tedy krátce po otevření dálnice, což už zvěstovala tabule nedaleko Doksan, která až doteď porovnávala časy dvou tras přes Velemín a podél Labe do Ústí. Nyní už na ní svítí upozornění pro nákladní vozy týkající se omezení rozměrů pro nové tunely.

Průjezd novým úsekem byl trochu zklamáním. Velmi brzy totiž došlo na uzavírku a přejezd do jednoho pruhu, což je na nové části dálnice ostudné. Zpomalení na 80 km/h a v místech přejezdů dokonce na 60 km/h ubralo na čase. A nepomohl ani návrat zpět do dvou pruhů, protože hned následovala sekce s tunely, kde je rychlost omezena na 80 km/h.

Doprava byla také klidnější. Výsledek? Cesta Praha – Německo za 46 minut a 56 vteřin. Oproti první jízdě jsme tedy byli přesně o 12 minut rychlejší. Nutno ale podotknout, že zatím. Jakmile uzavírka zmizí, bude cesta ještě časově kratší. V budoucnu by třeba mohlo dojít i k zvýšení rychlosti v tunelech. Některé země v Evropě mají v obdobných místech povolenou stovku.

Dvanáct ušetřených minut na necelých 100 kilometrů dlouhé trase se nezdá být moc. Čas ale rozhodně není jediným měřítkem. Řidičům se bezesporu ulevilo, protože úsek silnice mezi kopci byl nevypočítatelný a často nebezpečný. Mimochodem, pokud startujete z Prahy, jde o nejkratší cestu do zahraničí a také za neomezenou rychlostí. Začíná prakticky hned za „čárou“.

autor: Jan Markovič | 18. 12. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama