Proč propána Renault uvádí marnivě rychlé sportovní kupé právě do dnešní doby, která vyvažuje každý gram oxidu uhličitého zlatem? Protože je to Francouz a dřív to nestihl. Myšlenka je stará patnáct let, musela však přečkat minulou hospodářskou krizi a tápání při realizaci. Což mimo jiné obnášelo založení a opětovné rozpuštění společného podniku s britskou značkou Caterham. K nám se nakonec vůz dostává pět let od zahájení prodeje na bohatších západních trzích.
To bylo na podzim 2017. Tehdy ještě nikdo netušil, jaký spád nabere evropská regulace fosilních paliv a jak staromódně dnes bude A110 vypadat. Jenže po neskutečných miliardách, které Renault do téhle modré libůstky nasypal, je logické vůz udržet a prodávat, dokud to půjde. Mimochodem i Audi chtělo před patnácti lety vzkřísit kupé Quattro, ale přísně racionální manažeři to vzdali. Takže zaplať pánbůh za zpozdilé a bohémské Francouze.
A proč ty Krkonoše? Protože značka Alpine má slabost pro hory přímo v názvu. Zakladatel Jean Rédelé byl závodník, miloval hory se všemi jejími výzvami a pohoří dělící Francii od Itálie bylo dějištěm mnoha dostaveníček motorsportu té doby. Sporťáky Alpine ovšem v šedesátých a sedmdesátých letech opanovaly tratě celé Evropy. Včetně českých rally, kde vyvolávalo senzaci kupé A110 řízené legendárním Vladimírem Hubáčkem.
Znovuzrozené A110 používá v zásadě stejný recept. Nízké dvoumístné kupé, za jehož sedadly vrčí a zadní kola pohání benzinová osmnáctistovka z nějakého rodinného Renaultu. Dnes je ovšem přeplňovaná a po tréninku Alpiny podává dvě stě padesát koní místo tehdejších sto čtyřiceti. Naopak karoserie je celá z hliníku, takže auto se vší výbavou váží jen 1040 kilo.
Ne že by té výbavy bylo moc. Interiér je zařízený ryze sportovně, nenajdete v něm ani obvyklé výškové seřízení sedadla. Skořepiny v základní výbavě nabídnou jen podélný posuv, příplatkové závodní sedačky se seřizují šroubkem. Kromě volantu a pedálů tu jsou tři knoflíky pro ovládání samočinné převodovky, tablet s navigací a konec. Vše se nekompromisně soustředí na jízdu.
Motor na volnoběh tlumeně, ale zlověstně mručí. Po přidání plynu se hbitě rozběhne otáčkoměrem, aby ve vysokém pásmu nabral na hlasitosti a jadrně zabublal, když se pod plným plynem otevře klapka ve výfuku. Lehoučký vůz vyráží i do prudkého kopce s ostrostí loveckého psa. Udávané stovce za čtyři a půl vteřiny není důvod nevěřit, stejně jako maximálce 250 km/h.
Logický kompromis představuje souhra mezi "nafoukaným" motorem s velkým turbodmychadlem a jistou kousavostí dvouspojkového automatu. Oba mají vrozené reakční prodlevy, a tak je třeba přidání plynu dávkovat s předstihem. Tomu však dnes při požadavcích na účinnost neunikne nikdo.
Zatímco plný výkon motoru dokáže s autem cvičit až neurvale, nastavení podvozku potěší klidem a poddajností. Se základní verzí by se bez nesnází dalo denně pojíždět po městě, nadhled si zachovává i na hrbolatých vedlejších silničkách.
Alpine A110
Motor: benzinový 4válec, 1798 cm3
Výkon: 185 kW při 6000 ot./min
Točivý moment: 320 Nm při 2000 ot./min
Nejvyšší rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 4,5 s
Kombinovaná spotřeba: 7,0 l/100 km
Cena: od 1 490 000 Kč
Míru mezi volností pro přirozené a čitelné pohyby karoserie a náklony v obloucích se ladičům Renaultu podařilo trefit na ideální střed. Také brzdy jsou se zbytkem vozu sladěné harmonicky. Nenastupují přehnaně ostře a pedál má jasnou, pevnou odezvu.
V zatáčkách projížděných pod plynem vůz potvrzuje radost i starost vyplývající z umístění motoru za sedadly a těžiště blízko středu. Na jedné straně bezkonkurenční mrštnost a ochota měnit směr, na druhé nutná bdělost nad trakcí.
Zadní kola nemusejí návaly hnací síly unést a stabilizace dovolí zřetelně větší prokluz i úhel smyku než u rodinných aut. V tomto ohledu Alpinka působí hravěji a neposedněji než podobně koncipované, ale o dvacet centimetrů delší Porsche Cayman.
Podle gusta lze vybírat mezi motory naladěnými na 185, 221 a 225 kilowatt, připlatit za ostřejší a snížené naladění podvozku, přidat aerodynamické doplňky, které zvýší maximálku z 250 na 260 km/h. Nejpříjemnějším zjištěním včerejšího odpoledne v Krkonoších ovšem je, kolik zábavy a dovedností nabídne už základní verze.
Nemluvě už o radosti nad tím, že lze takto pojaté auto s čistě mechanickou duší za milion a půl vůbec koupit. Zmiňované Porsche je o tři sta tisíc dražší a s ocelovou konstrukcí o dvě stě padesát kilo těžší. Takovému počinu připíjíme na zdraví a přejeme dlouhý život.