Česko má stále jednu z nejhustších sítí čerpacích stanic. Snižuje se ale počet velkých řetězců

Michal Štengl, externí spolupracovník redakce
22. 12. 2016 14:43
Jedna pumpa na každých 14 kilometrů silnic – taková je průměrná hustota sítě čerpacích stanic v České republice. Například v Německu musíte ujet víc než trojnásobek. Zřejmě i proto v tuzemsku ubývá globálních řetězců, skončil Agip, Lukoil i OMV. Ziskovost si české pumpy zajišťují prodejem doplňkových služeb. Zákazníky lákají na wi-fi zdarma nebo možnost placení mobilem přímo od stojanu.
Čerpací stanice Shell v Plzni na Koterovské ulici získala v soutěži Petrol Awards titul Čerpací stanice roku 2016.
Čerpací stanice Shell v Plzni na Koterovské ulici získala v soutěži Petrol Awards titul Čerpací stanice roku 2016. | Foto: Shell

Česká republika je země zaslíbená čerpacím stanicím pohonných hmot. Jak vyplývá ze statistik ministerstva průmyslu a obchodu, bylo u nás ke konci loňského roku 7010 čerpacích stanic, z toho 3844 veřejných. Pro srovnání: na Slovensku mohou řidiči využívat asi 700 čerpacích stanic, Němci evidují kolem 15 000 pump. Jenže Německo má osmkrát více obyvatel. Ekonomové tvrdí, že pro uspokojení české poptávky by bohatě stačila jedna veřejná pumpa na třicet kilometrů, tedy necelá polovina současného stavu.

Proč je u nás tolik pump?

Protože výstavbu čerpacích stanic po roce 1990 nikdo příliš nereguloval. Stačilo získat platné územní a stavební povolení. Pochopitelně postavit čerpací stanici není jen tak. Zájemce musí splnit celou řadu předpisů a různých nařízení. A to jak těch spojených s ochranou životního prostředí, tak i stavební předpisy spojené s provozem budovy, nádvoří s tankovacími stojany, myčkou, parkovacími místy nebo dětským hřištěm, hygienické předpisy (spojené zejména s prodejem potravin nebo teplého občerstvení) až po bezpečnost práce a zacházení s nebezpečnými látkami (palivo).

„Proti běžné budově jsou požární předpisy a předpisy spojené s ochranou životního prostředí u čerpacích stanic mnohem náročnější, a to opět kvůli zacházení s nebezpečnými látkami,“ vysvětluje Petr Šindler ze společnosti Shell Česká republika.

Jak dále dodává, čerpací stanice jsou kvůli bezpečnosti vybavené centrálním tlačítkem: „V případě nebezpečí jím může obsluha odpojit veškeré elektrické zařízení od elektrického proudu.“ Samotná výstavba čerpací stanice trvá v průměru přibližně jeden rok, záleží ale na konkrétní situaci. Třeba větší dálniční pumpy se stavějí déle.

Asi jste si také všimli, že jen málokterá čerpací stanice na dálnici má vlastní myčku. Jak vysvětluje Petr Šindler, je to dáno tím, jaký je primární cíl dálniční čerpací stanice: „Na dálniční čerpací stanici chce zákazník především rychle natankovat, občerstvit se a pokračovat v jízdě.“ Myčky se proto primárně staví na příměstských nebo městských stanicích. Na jejich výstavbu i provoz je kladen velký důraz z hlediska ekologie, proto jsou dnes vybavené vlastní čistírnou odpadních vod. Při mytí vozidel se totiž využívá recyklovaná voda.

Ubývá nadnárodních sítí

Vzhledem k tomu, že většina lukrativních, ekonomicky zajímavých míst pro výstavbu čerpacích stanic je již obsazena, existuje prostor pro budování dalších pump jen na nových obchvatech měst a úsecích dálnic a silnic.

Naopak výjimečné jsou poslední roky z hlediska změn vlastníků čerpacích stanic. Nadnárodní společnost MOL letos převlékla ze žlutého do zeleného bývalé pumpy Agip. Již v roce 2014 přitom MOL převzal i síť ruského Lukoilu. Do nových barev se oblékne i třetina čerpacích stanic rakouského OMV, český antimonopolní úřad totiž definitivně schválil prodej 68 pump společnosti Unipetrol, která u nás provozuje Benzinu. Za posledních deset let z našeho trhu odešly nadnárodní společnosti jako BP, Esso, Aral, Conoco-Jet nebo Total.

Na dálnicích miliony litrů ročně

Čerpací stanice dnes mívají nádrže na 5000 až 50 0000 l pohonných hmot, na hodně exponovaných místech to ale může být i víc. Zatímco pumpy na dálnicích se zavážejí klidně i několikrát týdně, v extrémních případech i dvakrát denně, běžné městské stanice se zpravidla doplňují jedenkrát až dvakrát týdně. Jejich prodeje se pohybují v řádu desítek až stovek tisíc litrů za měsíc, dálniční pumpy prodají ročně miliony litrů.

Samotné zavážení je dnes obvykle řízeno automaticky. „Čerpací stanice Shell mají elektronické systémy, které monitorují množství paliva v jednotlivých nádržích. Tyto informace jsou přenášeny online do centrálního dispečinku, kde se podle toho plánuje závoz palivem, aby čerpací stanice nevyschla,“ vysvětluje Šindler.

Wi-fi zdarma, platba mobilem od stojanu

V poslední době roste důležitost služeb a prodeje doplňkového zboží na pumpách, které společnostem přinášejí zisky. Dochází k rozšiřování různých forem občerstvení, specialit nebo nabídky potravin denní spotřeby. Velcí prodejci pohonných hmot dokonce zakládají i vlastní značky. Například na více než 40 čerpacích stanicích Shell funguje prodejní koncept Billa stop & shop, kde si mohou motoristé 24 hodin denně nakoupit přes 1500 produktů z nabídky supermarketů Billa.

Čerpací stanice si čím dál víc uvědomují, že o tom, kde řidič natankuje, může rozhodnout zdánlivá maličkost, jako je kvalitní káva. Na pumpách velkých řetězců už je dnes samozřejmostí bezplatná wi-fi. Shell od konce října umožňuje v České republice platbu za palivo prostřednictvím mobilního telefonu přímo od stojanu. „Na třiceti našich čerpacích stanicích také mohou zákazníci pomocí samoobslužných kiosků odeslat zásilku do celého světa prostřednictvím služby DHL Express Easy,“ přidává další speciální službu Petr Šindler.

 

Právě se děje

Další zprávy