Ta zpráva se objevila prakticky ve všech světových magazínech, denících i agenturách. Moskvič po dvaceti letech obnovil výrobu a v bývalé továrně Renaultu v Moskvě začal montovat kompaktní SUV s označením 3. Ruská motoristická média s notnou dávkou propagandy už několik týdnů neinformují prakticky o ničem jiném. Někdy je to zpravodajství poměrně racionální, jindy ale více než agitační.
Tak třeba magazín Za volantem (v originále Za rulem) přišel nedávno s textem, který má vyzdvihovat čtyři "skvělé" vlastnosti nového Moskviče. Je však těžké si myslet, že by poslednímu bodu věřil snad i samotný autor textu. "S pomocí východního partnera (automobilky JAC, z jejichž modelů budou Moskviče vycházet - pozn. red.) může už za pár let Moskvič 3 získat renomé, které nebude horší než u Renaultů Kaptur nebo Arkana."
Na vysvětlení, zaměstnanci ruské fabriky Renaultu přišli logicky s jejím uzavřením o práci ve francouzské automobilce, ti stejní lidé by se tak měli podílet na postupném přizpůsobování nastavení čínských aut pro ruské silnice. Mimo to ale pracují třeba i v tiskovém oddělení Moskviče.
A ačkoliv Renaulty Kaptur a Arkana byly vyvíjeny primárně pro ruský trh - tady pro změnu připomeňme, že oba vozy vycházejí z techniky Dacie Duster, a proto nejsou stejné jako Captur a Arkana nabízené v Česku -, pořád to jsou auta sdílející celou řadu prvků s Renaulty prodávanými běžně i v západní Evropě. Oba modely byly také loni mezi 25 nejprodávanějšími automobily v Rusku (prodalo se jich každého skoro 20 tisíc kusů), výchozí Duster byl dokonce devátý s více než 40 tisíci prodanými kusy.
Hodně otázek ale vyvolává i samotný 4,4 metru dlouhý Moskvič 3. Je to tím, že vlastně vůbec není ruský, jak by se na první pohled mohlo zdát. I sám Moskvič v tiskové zprávě připouští, že auto je do jeho fabriky dopravováno ve formě DKD sady, byť vzhledem k tomu, že Renault závod v ruské metropoli opustil teprve v květnu a přípravy na obnovení výroby začaly o prázdninách, to až takové překvapení není.
DKD je zkratkou pro Disassembled Knocked-Down, což v praxi znamená, že SUV je kompletně vyrobeno v čínské továrně JAC, následně jsou z něj odmontovány některé díly, které jsou pak v Moskvě do auta opět namontovány tak, aby mohl vůz dostat ruský VIN.
Jak referuje magazín Autorevju, v Moskvě jsou do Moskviče 3 zabudovány kompletní motor a převodovka, přední a zadní náprava, výfuk a palivová nádrž. Pak jsou ještě přimontována kola, přilepena loga a samozřejmě doplněny provozní kapaliny. A takto jednoduše se z čínského SUV JAC JS4 stane Moskvič 3. Ruského na autě přitom není nic, dokonce nápisy s označením modelu nebo 12V baterie jsou vyrobeny v Číně, logo Moskviče tvarem, velikostí i barvou odpovídá tomu u JAC, jen je v oválu historické logo továrny AZLK.
Mimochodem výrobce Moskvičů už se nejmenuje AZLK, ale MAZ, což je zkratka pro v překladu Moskevský automobilový závod. Upozornil na to magazín Kolesa, přičemž jiný MAZ už řadu let existuje i v Minsku a dělá nákladní auta a autobusy.
Zpátky však k novému modelu: prý zatím jednou z naprostého minima ruských věcí v autě je řídící jednotka systému ERA-GLONASS, tedy obdoby evropského nouzového volání při nehodě. Moskvič ale počítá s větší lokalizací. V tiskové zprávě uvádí, že od prosincového startu výroby elektrické verze SUV 3 plánuje zavádět stále vyšší a vyšší lokalizaci. Částečný přechod na výrobu z CKD sad, kdy už by se v Moskvě svařovaly a lakovaly karoserie vozu a lokalizace by byla na poměrně vysoké úrovni, ale plánuje nejdříve v roce 2024. Poslední fází je start výroby elektromobilu z ruských dílů na vlastní platformě a postupné opuštění licenční produkce.
Autorevju však o novém "ruském" autě referuje až s nečekanou otevřeností (byť nechybí poznámka, že novinka má kotoučové brzdy i vzadu, což Renaulty neměly). Připouští například, že kvalita výchozího čínského modelu JAC JS4 není na úplně nejvyšší úrovni a popisuje u aut, která byla novinářům předvedena při slavnostním zahájení výroby, některé nedostatky.
Jde třeba o široké spáry mezi díly karoserie nebo nadměrné množství těsnící hmoty v motorovém prostoru. "JAC zatím nedosáhl úrovně Geely nebo Chery," konstatuje lakonicky magazín. Redaktoři webu Kolesa pak píšou o méně kvalitní kožence nebo tvrdých plastech v interiéru, které nejsou ani na dotyk příliš příjemné. Tím se tak oklikou vracíme k původní diskutabilní proklamaci, že by během pár let mohl být Moskvič na podobné úrovni jako ještě nedávno Renaulty.
Autorevju také uvádí, že ačkoliv Renault nechal v továrně prakticky veškeré moderní vybavení, Moskviče se zatím dělají na separátní lince v jedné z výrobních hal, protože původní linka nebyla přizpůsobena novému modelu. Prý se tak má stát v příštím roce.
Auta jsou mezi jednotlivými stanovišti dokonce přesouvána ručně, třebaže automatizované stroje v továrně jsou. Nejspíše jde o dočasnou záležitost, k pompéznosti, s jakou Kamaz, který je technologickým partnerem "nového" Moskviče zahajoval výrobu, to ale představuje i tak výrazný kontrast.
Do konce roku je v plánu tímto způsobem sestavit 600 Moskvičů, třetinu z toho s elektrickým pohonem. Příští rok má být postaveno 40 tisíc spalovacích a 10 tisíc elektrických aut, v roce 2024 už má počet aut vzrůst na 100 tisíc s pětinovým podílem elektromobilů. Moskvič plánuje i doplnění nabídky o další vozy JAC, respektive jeho dceřiné značky Sehol. Celkem se mají v Moskvě nakonec dělat čtyři SUV a jeden sedan, o elektroautě z vlastního vývoje už byla řeč.
Na závěr připomeňme, že Moskvič 3 je 4,4 metru dlouhé SUV s rozvorem náprav protaženým na 2620 mm a kufrem o objemu 520 litrů. Pod kapotou má přeplňovanou zážehovou patnáctistovku o výkonu 110 kW v kombinaci s manuální šestistupňovou nebo automatickou převodovkou s plynule měnitelným převodem. Poháněná jsou vždy přední kola. Jeho elektrická verze 3e by pak měla ujet na jedno nabití asi 410 kilometrů.
Ceny zatím známé nejsou, nicméně ruská média spekulují o rozpětí mezi 1,7 až 2,2 milionu rublů, což by znamenalo zhruba 650 až 850 tisíc korun. Čínská konkurence se na tamním trhu prodává o kousek výhodněji a již odkazovaný magazín Kolesa pak ve svém textu pokládá spíše řečnickou otázku, jestli nakonec bude vůbec možné Moskvič 3 považovat za levné auto (takové, kterému odpustíte třeba nekvalitní plasty).
Moskvič každopádně pracuje i na vybudování prodejní a servisní sítě, která by nejspíše alespoň z části měla sestávat i z prodejců značek, které se po ruské invazi na Ukrajinu z trhu stáhly a už se na něj nevrátí. Velkou skupinu odběratelů by ale měly tvořit i taxislužby a služby na sdílení aut.
