Pokud máte pocit, že je vaše auto nějak moc žíznivé, a že se vám přes veškerou snahu o úspornou jízdu nedaří ani přiblížit k hodnotám, které jsou uvedeny v technickém průkazu, možná není chyba ve vás.
Časopis dTest upozornil na rozsudek Krajského soudu v Praze, který uložil povinnost prodejci automobilu, aby svému zákazníkovi zaplatil 50 000 korun jako slevu za to, že údaje v technickém průkazu týkající se spotřeby vozu jsou sice shodné s homologačními údaji, ale neodpovídají skutečné spotřebě.
"Pokud je faktická spotřeba paliva v dolní hranici překročena o 0,6/1,9/1,4 litru oproti spotřebě uváděné v technickém průkazu, je tedy vyšší než spotřeba uváděná v technickém průkazu a toto lze zcela jednoznačně označit za skrytou vadu," uvádí se v rozsudku soudu.
To, že má automobil v kombinovaném režimu o 1,4 litru vyšší skutečnou spotřebu, než se uvádělo v technickém průkazu, konstatoval v posudku nezávislý soudní znalec.
Ne každá odchylka je skrytou vadou
Úspěch při soudním řízení, ale nelze zaručit každému majiteli vozu, který je nespokojen se spotřebou. „S jistou odchylkou od předpokládané spotřeby vozu lze počítat. Spotřeba vozu totiž závisí i na dalších faktorech jako jsou povětrnostní podmínky, stav vozovky, hustota silničního provozu či styl jízdy řidiče," vysvětluje Lukáš Zelený z poradenské linky dTestu a dodává: „Odchylka ale musí být přiměřená."
Automobil, o který ve sporu jde, koupil žalobce před osmi lety za 688 400 korun. Z informací, které má deník Aktuálně.cz k dispozici, se mělo jednat o sportovně užitkový vůz Hyundai Tucson. Zhruba po půl roce zákazník kvůli vysoké spotřebě vůz reklamoval. Stěžoval si jednak na nízký výkon a vysokou spotřebu. Uváděl, že automobil má spotřebu 10,8 litru na sto kilometrů, přičemž deklarovaná je 8,2 litru na sto kilometrů.
Najal si tedy znalce, který zajistil zkoušku spotřeby podle příslušné normy a potvrdil, že spotřeba je v jednotlivých režimech vyšší o šest desetin až 1,9 litru na sto kilometrů.
Se slevou padesát tisíc korun a také s odškodněním za zbytečně projeté palivo v částce dalších více než padesát tisíc korun prodejce nesouhlasil a případ se tak dostal k soudu. Už okresní soud v Příbrami, který se sporem zabýval jako první, rozhodl, že nárok na slevu kupující skutečně má a krajský soud pak vloni 13. dubna verdikt potvrdil. Nárok na náhradu škody z důvodu vyšší spotřeby však byl zamítnut, jelikož kupující uplatňoval ze stejného důvodu již slevu z kupní ceny.
V USA se rozdávaly tankovací karty
Případ má zajímavou paralelu v posledních týdnech v USA, kde automobilky Hyundai a KIA musely kvůli chybně uváděné spotřebě u svých třinácti modelů prodávaných v uplynulých dvou letech dát zákazníkům zdarma tankovací karty, které jim mají vynahradit dodatečné náklady na koupi pohonných hmot.
Představitelé automobilek se také za chybu, na kterou upozornila americká agentura pro ochranu životního prostředí EPA, zákazníkům omluvili, s tím, že k chybě došlo důsledkem procedurálních chyb při testování vozů v Jižní Koreji.
Současný systém měření spotřeby při homologaci vozu je už dlouho předmětem kritiky. Nová metodika platí od roku 1996. Označuje se jako New European Driving Cycle, (nový evropský jízdní cyklus).
Automobil se testuje již od zcela vychladlého motoru, musí jít o auta, které mají najeto nejméně tři a nejvíce pět tisíc kilometrů. Má také několik cyklů. Městský cyklus činí 36,8 %. Pro něj jsou vyhrazeny 4 testovací části, při nichž automobil třikrát po sobě zrychlí na 15, 32 a 50 km/h. Celková délka testu je 13 minut, automobil jede nejvýše 50 km/h a na trase dlouhé 4 km je průměrná rychlost 19 km/h.
Při mimoměstském cyklu jede auto v rozmezí rychlostí 0-120 km/h. Cyklus trvá 400 sekund.
Posledním cyklem je kombinovaný režim. Během přibližně 20 minut jede auto na trase dlouhé 11 kilometrů průměrnou rychlostí 34 km/h. Při všech měřeních je automobil obsazen řidičem o hmotnosti 75 kg řidičem a v zavazadlovém prostoru je stokilogramový náklad.
