Auta, která nabízel Tuzex před půlstoletím. Zahraniční perly stály obrovské peníze

Renault 15 byl atraktivním kupé, konkuroval třeba Škoda 110 R.
V první polovině 70. let platila za základní model československé nabídky Škoda 100. A přestože se škodovky daly koupit v Mototechně nebo specializované značkové prodejně, v nabídce je měl i Tuzex. Základem byla Škoda 100 ve verzi Standard s litrovým motorem o výkonu 31 kW. I s předními sedadly s lůžkovou úpravou a bezpečnostními pásy přišlo takové auto v roce 1974 na rovných 10 tisíc tuzexových korun.
To lépe vybavená "stovka" ve výbavě de Luxe (model 100 L) se prodávala v roce 1974 o 600 tuzexových korun dráž, ovšem nabídla také třeba vnější zpětné zrcátko a látkové potahy sedaček. Za další 80 tuzexových korun bylo možné auto osadit radiálními pneumatikami.
Nad Škodou 100 byl silnější model 110 L, který měl pod kapotou benzinovou jedenáctistovku s výkonem 35 kW. Nenechte se však zmást, koncepce s motorem vzadu a pohonem zadních kol byla pro všechny "stovky" stejná. Jen ty ceny se odlišovaly: za 110 L s lůžkovou úpravou předních sedadel, bezpečnostními pásy, venkovním zrcátkem nebo prvky z perforované koženky chtěli v Tuzexu 11 400 bonů. Dalších osmdesát pak spolkly příplatkové radiální pneumatiky.
Model 110 LS s technikou kupé 110 R představoval naprostý vrchol tehdejší nabídky rodinné škodovky. Výkon 38 kW stačil dle dobového ceníku na nejvyšší rychlost přes 140 km/h a spotřebu 8,6 litru na 100 km. Auto sice stálo 12 tisíc tuzexových korun v roce 1973 a dokonce 13 500 tuzexových korun o rok později, ve výbavě ale mělo hned dvě venkovní zpětná zrcátka, radiální pneumatiky, dvoutónový klakson i perforované čalounění sedadel. Poznávacím znamením pak byla dvě přídavné světla vpředu. Zkrátka takový luxus po československu.
Foto: Renault
Jan Matoušek Jan Matoušek
16. 8. 2022 6:02
Kromě několika značkových prodejen vozů Škoda byla nová auta za socialismu dostupná přes Mototechnu a Tuzex. Zatímco v první prodejně se nakupovalo za koruny a jádro nabídky tvořila auta socialistických značek, druhá prodejna nabízela auta jen za speciální poukázky, takzvané bony, ale měla i auta západních značek. Jaká byla nabídka Tuzexu před bezmála půlstoletím? Podívejte se do galerie.

V galerii jsou automobily a ceny z nabídky Tuzexu odpovídající letům 1973 a 1974. Připomeňme, že v prodejnách, jejichž jméno je odvozeno od spojení "tuzemský export", se dalo nakupovat jen za speciální poukázky, takzvané bony. I v oficiálních cenících se objevuje též označení tuzexová koruna. Bony bylo možné získat jen směnou za zahraniční valuty, přičemž teoreticky platilo, že jeden bon měl hodnotu jedné koruny.

Historik Adam Havlík z Ústavu pro studium totalitních režimů ve svém článku "Místo jedněmi zbožňované, jinými zatracované. Podnik zahraničního obchodu Tuzex a jeho působení v socialistickém Československu" píše, že nominálně se jeden bon rovnal dvěma korunám, za tolik totiž státní banka odkupovala nepoužité tuzexové koruny. Kdo zahraniční měnu neměl, musel bony nakupovat většinou na černém trhu, kde byl kurz samozřejmě násobně vyšší. Havlík zmiňuje, že jedna tuzexová koruna odpovídala čtyřem až šesti korunám standardní československé měny. 

 

Právě se děje

Další zprávy