


Politolog Michal Pink v rozhovoru popisuje vyhlídky hnutí ANO v komunálních volbách a zamýšlí se nad tím, jakým způsobem Andrej Babiš vybírá kandidáty na primátory velkých měst. A hovoří v této souvislosti o selhání a úpadku kádrových rezerv. Své důsledky to podle něj bude mít také po volbách.

Je to důsledek vnitřního života hnutí. V normálních stranách existuje nějaká subsidiarita. Jsou tam vrcholní politici, straníci, za nimi poslanci a senátoři, pak to pokračuje dolů, do krajské a komunální úrovně.
U hnutí ANO tomu tak ale není. Má sice nějakou – dá se říct – vrcholnou elitu, která je ale už deset, možná patnáct let stejná. A v momentě, kdy se z nižších vrstev pokouší někdo etablovat nahoru, po jisté době zase zmizí.
Kde je dneska třeba Adriana Krnáčová, Ivan Pilný, Martin Stropnický, Petr Vokřál nebo Tomáš Macura? Ve chvíli, kdy začali být tito lidé pro vládnoucí elitu v rámci ANO výrazně nebezpeční, byli odsunuti.
A druhá věc: ne všichni lidé jsou tak flexibilní a programově ohební jako samotné hnutí ANO, které je svým vnitřním naturelem za posledních patnáct let už vlastně třetí nebo čtvrtá strana. Najít pak někoho, kdo dokáže během několika let třikrát nebo čtyřikrát popřít sám sebe, není úplně snadný úkol.
Není to úplně ideální výchozí pozice, protože politická strana by se v komunální politice – a nejen v ní – měla opírat o nějakou členskou základnu. A ta by se měla nějakým způsobem přiměřeně proměňovat a dodávat straně elity, které se postupně připravují na vládnutí.
Ať už jde o úroveň v jednotlivých malých obcích a městech, nebo ve velkých, třeba i krajských městech. Ale ve chvíli, kdy tak silná strana, jako je hnutí ANO, hledá kandidáta na primátora v podstatě na inzerát, tak to není dobré znamení.
Natož když plus minus tři čtyři měsíce před volbami hnutí ANO nemá jasno, kdo to ve skutečnosti třeba v Praze nebo v Brně bude – je to slabina, důsledek úpadku kádrových rezerv, mizerné personální politiky, nedostatečného množství těch, kteří by byli ochotní nést břímě a dělat politiku pod značkou hnutí ANO.
Ano, vzpomínám si na to velice dobře. Česká republika je specifická v tom, že se tady v rámci komunálních voleb soutěží zhruba o 60 tisíc volených míst. Z toho drtivá většina z nich je na místní úrovni, v malých městech a obcích.
Proto musí každá politická síla vytvořit nějakou značku, a nejde jen o hnutí ANO, ale i o ODS, STAN, Piráty nebo lidovce, v rámci které je schopná najít desítky tisíc jedinců, kteří jsou ochotni se s touto značkou spojit.
A to je prostě něco, co hnutí ANO ne úplně zvládá. Je to totiž strana, která funguje spíš jako obchodní společnost. A noví členové, kteří se tam etablují, jsou ovládáni z centra. A kolikrát mohou být vnímáni jako potenciální hrozba.
Stačí se podívat třeba na to, co se teď děje v České Lípě, kde najít soulad s přáním vedení a místní organizace není snadné. Komunální politici například v Brně mají zrovna asi rok starou dobrou zkušenost s rozhodováním nadřízených stranických organizací.
Může. A je to jedna z věcí, která dlouhodobě nepřispívá důvěře lidí v politiku.
Volič, který jde k volbám, chce vědět, kdo bude vládnout. A pokud pro někoho hlasuje, tak chce mít povědomí, s kým bude případně v koalici, kdo jsou jeho partneři, anebo zda bude spíš v opozici.
A nemá rád mlhu, kterou politici vytváří, když tvrdí, že o tom, kdo bude vládnout, se rozhoduje až ve chvíli, kdy „začne hrát muzika a my budeme na parketě“.



Pokud by před volbami transparentně a otevřeně řekli, s kým ano a s kým naopak ne, případně by uzavírali předvolební koalice, tak by to bylo něco, co by výrazně pomohlo projasnit situaci.
Uvedu příklad: pokud s někým vládnete na komunální úrovni a zároveň na té centrální tvrdíte, že jde o nesmiřitelného protivníka, lidi to otráví a demotivuje od účasti ve volbách. Vzpomenout lze Brno z času velké koalice mezi ODS a ČSSD, kterou uzavřeli Pavel Blažek a Roman Onderka. A koaliční spolupráce nakonec nepřinesla potřebné ovoce ani jedné straně.
Podobné je to dneska ve vztahu k hnutí ANO a dalších stran, které jsou na centrální úrovni v opozici. Voliči chtějí jasnou alternativu, která bude přehledná a nějakým způsobem vypočitatelná.
Zatím ano, ale je otázka, jak dlouho to tak bude.
Myslím si, že ochota některých jedinců v ODS je zřejmá.
To ano. Ale když se podívám třeba na některá legislativní hlasování ve sněmovně, lze doložit, že existují i klíčová hlasování, během kterých ODS s vládními stranami postupovala jednotně. Zmínit lze zrušení superhrubé mzdy nebo odvody pro OSVČ. Ta blízkost tam občas je. A pokud by tato strategická úvaha v ODS nabrala na síle, nebylo by to z jejího pohledu dobré.
Zjevné totiž je, že část lidí v ODS stále uvažuje v rovině toho, že chce vyhrát volby a být hlavní alternativou k hnutí ANO, je tam ale také dost lidí, kterým jde o něco jiného – být součástí vlády. Třeba i s hnutím ANO.
Tam bych nečekal koalici mezi ODS a hnutím ANO. Už před čtyřmi roky jsme zažili vyjednávání, které trvalo půl roku a těch možností tam bylo několik.
Problém samozřejmě je, že na komunální úrovni, a platí to nejen o Praze nebo Brně, je klíčová osobnostní blízkost politiků. Mnohdy je to důležitější faktor než stranická příslušnost a tato praxe opět nepřispívá k tomu, co si volič dlouhodobě přeje.
Obecně si ale myslím, že koalice vládních a opozičních stran otevírá cestu k posilování stran, které jsou na okraji spektra. Dobrým příkladem je Německo, kde ve chvíli, kdy spolu začne vládnout CDU-CSU a SPD, začne posilovat AfD. Ale takto asi komunální politik neuvažuje.
To je pravda. Na komunální úrovní není možné zavolat na Slovensko a angažovat manažera dopravní společnosti a udělat z něj třeba náměstka na pražském magistrátu pro dopravu. Musí to být totiž zastupitel.
Já ale předpokládám, že si to nejen SPD, ale i další strany hlídají v tom smyslu, aby na kandidátkách měli kompetentní lidi.
Už jsem to říkal: jakmile začnou vládnout koalice přes politický střed, začnou posilovat extrémy. My přitom z historie víme, že v momentě, kdy se tyto okrajové strany začnou podílet na vládě, tak je to nejlepší způsob, jak docílit toho, aby se znemožnily.
A nejenom francouzští komunisté, ale i další podobné strany. U nás to byly třeba Věci veřejné.
To bude další případ v řadě.
Jak kde. Pokud jde o menší krajská města, třeba o Jihlavu nebo Karlovy Vary, tam může mít ANO lepší pozici než ve velkých městech. V Hradci Králové, v Praze, Brně, Plzni to bude jiné, podobně jako v Karlových Varech lze očekávat silnější pozici ANO v Ostravě a v Ústí nad Labem.
A zajímavé bude sledovat Pardubice nebo České Budějovice, tam mohou být silné regionální projekty. A pak je tu velká část Moravy, kde mohou být ještě pořád úspěšní lidovci.
Pokud jde o hnutí ANO, zcela zásadní je toto: Andrej Babiš a jeho současná vláda je ukotvená na periferii. Pokud se podíváme, kolik hlasů ANO nebo SPD bere v opomenutých a okrajových lokalitách, zjistíme, že právě tam je zdroj jejich síly. A otázkou je, jak se tento druh voličů zachová v komunálních volbách. Bude tam volit lokální listinu ANO?
Přál bych každému, kdo žije v centrálních částech, aby si udělal čas a odjel na jeden nebo dva týdny na výlet právě sem. Aby si aspoň chvilku zkusil žít v Krnově, v Těšíně nebo v Tachově. Ti odvážnější mohou zkusit Aš nebo Rumburk. V tu chvíli pochopíte, kde leží legitimita a zdroj současného vládnutí.
Vypadá to tak. Taky je potřeba říct, že ke komunálním volbám chodí méně lidí a často je to tak, že v nich celostátně vládní strany bývají penalizovány.
A ještě jsou tu menší strany, které mohou sehrát důležitou roli, ale letos to asi nebude jako v minulosti. Jisté je, že v Brně dojde k velké generační obměně, a obecně platí, že je velkou neznámou STAN. Je to strana druhé volby a vzhledem k tomu, že se hodně lidí rozhoduje na poslední chvíli, tak je otázka, jaký bude jeho výsledek.
A pak je tady ještě jedna velká neznámá: v komunálních volbách mohou volit občané zemí Evropské unie. A já sám jsem zvědavý, zda se vůbec některé strany pokusí tyto voliče oslovit. Bude s nimi někdo komunikovat? Těch lidí tady není málo, pracují v nadnárodních společnostech a mnohdy pocházejí ze zemí, kde jsou lidé zvyklí chodit k volbám.
Kdo ale nakonec usedne ve vedení města, je letos velká neznámá. Jen doufám, že osobní vazby nepřekryjí hodnotovou orientaci kandidátní listiny, pod kterou se uchází o hlasy voličů.
Já pevně věřím, že je KDU-ČSL racionální politická strana a neudělá tu chybu, kterou udělala ODS v roce 2010, kdy v rámci koaliční spolupráce podporovala Romana Onderku z ČSSD na primátora.
Předpokládám, že lidovci nejsou připravení spáchat asistovanou sebevraždu tím, že budou vládnout s hnutím ANO, které je určitě nebude v nadcházejících volbách chválit na úkor spolupráce s ODS a TOP 09.



Podle německého ministra zahraničí Johanna Wadephula je nyní Německo největším podporovatelem Ukrajiny. "A německý zbrojní průmysl z toho musí samozřejmě profitovat," uvedl.



Japonská premiérka Sanae Takaičiová „důrazně vyzvala“ Moskvu, aby odstranila nově odhalený patnáctimetrový monument, na němž sovětský voják ničí symbol Japonska. Tokio odhalení pomníku vnímá jako záměrný vzkaz. Ten navíc přišel jen několik týdnů poté, co ruský prezident Vladimir Putin navštívil sporné Kurilské ostrovy, které Sovětský svaz obsadil v posledních dnech druhé světové války.



Senátní úpravy navrhovaného znovuzavedení elektronické evidence tržeb (EET) by podle ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) snížily účinnost systému. Evidence by nenaplnila svůj účel v podobě omezování šedé ekonomiky, narovnání podnikatelského prostředí a ochrany poctivých podnikatelů, řekla Schillerová ve Sněmovně v úvodu středečního opětovného schvalování vládní předlohy.



Hráči a hráčky jsou sice královsky odměňováni, tenisové asociace, organizátoři grandslamů a dalších velkých turnajů s nimi ale stále zřetelněji zacházejí jako s kusy masa majícími jediný úkol: generovat zisky bez ohledu na své zdraví. Alespoň podle rostoucího množství kritiků náročného programu, který na aktuálním grandslamovém US Open zachází daleko za únosnou mez.



Írán zaútočil balistickými střelami na americkou základnu ve městě Azrak na severu Jordánska. Útok byl odvetou za předchozí americké údery na íránské tankery.