Rudolf Kučera po studiu filosofie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy působil v 70. letech v Československé akademii věd. Ze zaměstnání byl propuštěn kvůli účasti na pohřbu Jana Patočky, následovalo vyloučení z KSČ, uvádí na svém webu projekt Paměť národa.
V 80. letech pracoval Kučera jako stavební dělník a topič, v disentu organizoval bytové semináře, vydával samizdatové sborníky a v roce 1984 založil revue Střední Evropa, v jejímž čele stál až do své smrti.
Až po roce 1989 se mohl Kučera vrátit na akademickou půdu a naplno se věnovat vědecké a pedagogické kariéře v oblasti politologie a politické filozofie. Stanul v čele nové katedry politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Jako vůbec první politolog v Československu se v oboru habilitoval v roce 1991. Na FSV UK působil až do roku 2012.
Od roku 2006 přednášel na filozofické fakultě ústecké univerzity. S jeho spoluúčastí se na této škole podařilo akreditovat obor politické filozofie, jehož byl Kučera dlouholetým garantem. Byl také členem vědecké rady Filozofické univerzity UJEP a zástupcem vedoucí katedry politologie a filozofie.
V posledních letech svého života částečně působil i na CEVRO Institutu v Praze. Je autorem mnoha komentářů, analýz a studií, například Omyly české transformace či Kapitoly z dějin střední Evropy. Aktuální politické dění často komentoval také v médiích.
"Významný politolog, politický filosof a pedagog zanechal nejen na ústeckém pracovišti nesmazatelnou stopu. Fakulta vyjadřuje upřímnou soustrast jeho rodině a blízkým. Čest jeho památce," uvedla v nekrologu jeho domovská fakulta.
Připomněla, že Kučera kriticky hodnotil proces nacionalizace Evropy a vzniku národních států. Byl členem Vědecké rady Nadace Centra proti vyhánění a rovněž spolupracoval se Sudetoněmeckým krajanským spolkem. "Ač na některé mohl působit jako člověk vyhraněných názorů, přesto či právě proto byl Rudolf Kučera ve svých postojích konsistentní a inspirativní," dodali zástupci ústecké univerzity.
