Bránil stát a vynalezl slavnou pramici. Skauti se s Oskarem rozloučí na břehu Vltavy

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
25. 6. 2019 20:12
Otokaru Randákovi ve skautu neřekli jinak než Oskar. Mnoho lidí jeho pravé jméno nejspíš ani neznalo. Zato každý, kdo prošel vodním skautem, znal jeho vynález - loď P550. Pramici kombinovanou s plachetnicí. Dílo geniální svou jednoduchostí a účelností, které umožnilo tisícům družin absolvovat bezpečnou plavbu. Oskar, který za války fungoval ve skautském odboji a později čelil perzekuci od komunistů, byl až do posledních chvil neúnavným propagátorem skautského jachtingu. Jen loni 28. září stihl zkontrolovat trasu tradičního závodu Napříč Prahou, pogratulovat vítězi a večer si na Den české státnosti převzít ocenění Senátu. Narodil se 18. října 1926, zemřel 12. června ve věku 92 let.
Skaut, odbojá.odák Otokar Randák
Skaut, odbojá.odák Otokar Randák | Foto: Skautský institut

Oskarova skautská cesta se začala odvíjet v roce 1937, kdy vstoupil do nymburského 2. oddílu skautské organizace Junák, který se vzhledem k ideální poloze města na břehu Labe specializoval na vodáctví. Ve čtvrtek 27. června ji ukončí Oskarův pohřeb. Stylově - na břehu Vltavy v Braníku.

Smuteční hosté mají přijít v kraťasech a pruhovaných námořnických tričkách nebo ve skautských krojích. A nemají smutnit, raději by si měli zahrát na kytary a zazpívat. Oskar byl totiž také hudebník a bavič společnosti známý svou věčně dobrou náladou. "Dejme přednost modré před černou," zní doporučení k obřadu.

Foto: Skautský institut

Oskarův život mezi skauty byl plný překážek, dobrodružství a nebezpečí jako vystřižených z knížek Jaroslava Foglara. Po okupaci Československa a rozpuštění Junáka se jedna družina nymburského 2. oddílu rozhodla pod vedením Oskara coby svého nejstaršího člena pokračovat v činnosti. Tajně se scházeli v místnosti ve vile na nymburském Zálabí, kterou jim dali k dipozici zámožní rodiče jednoho ze členů, Karla Rumla zvaného Sergeje.

Klubovna dostala název Tortuga - podle ostrůvku v Karibské oblasti, který se v 17. století stal střediskem uprchlíků před Španěly.

V roce 1943 pět členů družiny vytvořilo posádku vlastnoručně vyrobené plachetnice Vorvaň. Družina se následně registrovala v Klubu Mladého hlasatele pod č. 1717 pod jménem "Hoši přírody". Otokar Randák později zavzpomínal pro Paměť národa, jak je, stejně jako stovky dalších těchto skupin po celé republice, ovlivnil časopis Mladého hlasatele a v něm publikovaný Foglarův komiks Rychlé šípy.

Předčasně dospělí odbojáři

Válečná léta v Nymburku pro mladíky plynula ve znamení předčasné dospělosti. Stavěli plachetnici Vorvaň a za normálních okolností by jejich jedinou starostí bylo, jak si loď povede na vodě. Jenže oni kromě toho procházeli tajným vojenským výcvikem skautů a aktivně se zapojovali do protinacistického odboje.

Ze své klubovny Tortuga zařizovali spojovací, zpravodajskou a strážní službu pro místní odboj a pro parašutistické výsadky na území protektorátu. Pozorovali Němce z věže kostela, podávali hlášení a fungovali jako informační spojky. Stavěli zábrany, které bránily průjezdu Němců. A krátce před koncem války se jim s nasazením vlastních životů podařilo odstranit dynamit, kterým němečtí vojáci chtěli vyhodit do povětří nymburský most.

"Bylo to od nás bláhové. Byli jsme kluci a nevěděli jsme absolutně nic o zneškodňování výbušnin. Pouze jsme měli kleštičky na přecvaknutí drátu. No ale kupodivu jsme nevybuchli, dynamit zneškodnili a most přežil válku," vyprávěl v roce 2010 pro archivy Národního českého a slovenského muzea v americké Iowě Karel Ruml.

Na konci války Oskarovi skauti střežili místní národní výbor a odváděli k Rusům na odzbrojení německé skupiny, které se jim vzdaly. U příležitosti oslav osvobození republiky pak mladíky pozvali na nymburské náměstí. "My jsme tam nastoupili se zbraní, nějaký řečník z Rudé armády nám řekl: ‘Vlast vám to nezapomene!‘ Zapomněla, a dost brzy, v roce 1948," popsal to jednou Oskar.

Těsně po válce se Otokar Randák a jeho družina zapojili do budování přístavu vodních skautů Modrá flotila v Nymburce. Přišel ale 25. únor 1948 a komunistický puč. Proti se osmělil ozvat průvod asi pěti tisíc vysokoškolských studentů, mezi kterými byl právě i Oskar. Studenti vyrazili na Pražský hrad, aby podpořili prezidenta Edvarda Beneše, a vyzvali ho, aby neustupoval komunistům. V Nerudově ulici si však na ně počíhali esenbáci a brutálně je rozehnali.

"Pochodovali jsme nahoru s pokřikem: ‘Hej ministře Kopecký, dej nám knihy vědecký!‘ Oni nás posbírali a všechny nás vyházeli ze školy. Já jsem měl jediné štěstí, že jsem měl dokončenou první státnici, ale jinak to byl šmytec. V té době nám taky samozřejmě zakázali skauting," vzpomínal pro Paměť národa Randák.

Nedali se snadno, ale komunisti s nimi zatočili

Někdejší hrdá posádka nymburských vodních skautů, která zvládla i odboj proti Němcům, se ani tentokrát nehodlala lehce vzdát. Scházeli se ve své klubovně a pomýšleli na odboj proti další diktatuře, tentokrát domácí.

Jenže režim s nimi zatočil. Nejdříve je vyloučil ze škol, kde měli většinou před státnicemi a promocí. Oskar musel narukovat k Pomocným technickým praporům a v Pardubicích podbíjel koleje. Mnohem hůře dopadl další člen posádky Vorvaně Vlastimil Krejčí. Toho komunisti v procesu s národně-socialistickou mládeží odsoudili na doživotí. Propustili ho v květnu 1960 na velkou amnestii se značně podlomeným zdravím. V roce 1969 se sice dočkal rehabilitace, ale o pouhých pět let později zemřel.

Spolu s Krejčím tehdy zatkli i dalšího kamaráda z Vorvaně, zmiňovaného Karla Rumla. Domnívali se, že je zapojen do stejné odbojářské skupiny. Když po krutých výsleších zjistili, že s nimi nemá nic společného, propustili ho. Ruml si velmi oddechl, protože ve skutečnosti byl rovněž odbojář, avšak v jiné buňce protikomunistického hnutí.

Estébáci Rumla nicméně od té chvíle sledovali. A když byla jeho buňka odhalena, musel i on rychle zmizet za hranice. Povedlo se mu to 11. září 1951 v dnes již legendárním Vlaku svobody, jenž při cestě do Aše nezastavil v zastávce a projel s cestujícími až do Německa.

Další mladík z družiny Vladimír Novák, přezdívaný Dulín, skončil jako agent-chodec, který se tajně vrátil pro svoji dívku.

Návrat do Tortugy

Otokar Randák pracoval většinu života v energetice a cestoval na montáže a stavby elektráren do "spřátelených" exotických zemí, jakými byly Čína nebo Vietnam. Vysokou školu, kterou už měl v roce 1948 téměř dostudovanou, mohl dokončit až po čtyřiceti letech.

Po revoluci působil jako vedoucí "oldskautského" klubu vodních skautů "Hlavní přístav" a spoluzaložil školicí skautské středisko v nymburské vile Tortuga, kterou jim i s velkou zahradou darovali sourozenci Rumlovi. Tím se znovu setkaly cesty dvou někdejších kamarádů, československého energetika Otokara a kanadsko-amerického vysoce postaveného manažera v pojišťovnictví Karla. Když poprvé vstoupili do Tortugy, zděsili se. V někdejší honosné vile nymburského věhlasného právníka nechali komunisté bydlet sociálně slabé rodiny, dílo zkázy později dokonali bezdomovci.

Nyní tu najdeme několik kluboven, v podkroví místo pro přespání čtyřiceti osob, na zahradě hřiště, ohniště a vodácké vybavení. 

V rámci skautského hnutí Oskar stavěl řadu let pro oddíly lodě, v roce 1995 přišel s novinkou. Pramici, na které se do té doby jezdilo - tedy s plochým dnem a svislými stěnami - zásadně konstrukčně změnil a vznikla dodnes oblíbená P550. "De facto to už není pramice, protože má jiný tvar, má oblé stěny a ploutvovou skříň, takže se dá oplachtit a je vhodná na jachting. A zároveň se vyrábí sériově, na rozdíl od předchozích verzí, které byly určené k amatérské výrobě," vysvětluje mluvčí skauta Barbora Trojak. 

Ve čtvrtek 27. června se Otakar Randák vydává na svou poslední plavbu. Kromě nejbližších nebudou chybět ani pramice, vodáci, skauti a kytary, tedy vše, co tolik miloval.

Video: Zastavovali jsme německé kolopásy, vzpomíná na konec války Randák

Otakar Randák vzpomíná pro Paměť národa na konec 2. světové války v Nymburce, kterého se aktivně účastnil. | Video: Paměť národa
 

Právě se děje

před 10 minutami

Dálnici D2 u Lanžhota směrem na Slovensko uzavřela nehoda

Na dálnici D2 u Lanžhota ve směru na Slovensko se nad ránem stala nehoda dvou dodávek a dálnice je neprůjezdná. Policisté dopravu odklánějí na sjezdu na Břeclav přes město a přes Lanžhot.

Nehoda si podle mluvčí záchranky vyžádala jen jedno lehké zranění, řekla její mluvčí Hedvika Kropáčková.

"Na místě jsme ošetřili jednoho muže s poraněnou rukou, jeho stav nevyžadoval ani převoz do nemocnice," doplnila Kropáčková.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Novozélandští potápěči hledají poslední dvě oběti sopky

Policejní potápěči znovu začali prohledávat vody blízko novozélandského ostrova White Island, kde v pondělí vybuchla sopka. Cílem je najít dvě zbývající těla obětí výbuchu, uvedla novozélandská policie. Nejméně jedno tělo bylo spatřeno ve vodě a záchranáři se v sobotu na ostrov nevrátí, uvedl server BBC.

V pátek se při vysoce rizikové operaci podařilo z ostrova dostat šest těl, která byla poslána k identifikaci do Aucklandu. Při erupci podle současných zpráv zemřelo 14 osob, kolem 20 osob zůstává v intenzivní péči v nemocnici kvůli těžkým popáleninám.

před 1 hodinou

Rakouští protiteroristé zneškodnili splašenou krávu. Je to tu jak na Divokém západě, tvrdí ochránci

Údiv v Rakousku vyvolal zásah protiteroristické policejní jednotky, která tento týden zneškodnila splašenou krávu. Ochránci zvířat mluví o praktikách jako na Divokém západě.

Kráva ve vsi Matrei am Brenner zdivočela při nakládání na auto, které ji mělo odvézt na porážku. Porazila a zranila přitom jistého muže a pak prchla na blízké železniční koleje. Majitel se snažil agresivní zvíře odchytit a když se to nepovedlo, zavolali lidé policii.

Na místo dorazili členové protiteroristické jednotky Cobra, kteří byli zrovna nedaleko se svým vrtulníkem, a když kráva přešla z kolejí na louku, větším počtem výstřelů ji usmrtili.

Zdroj: ČTK
Další zprávy