Zemřel Jaroslav Klemeš. Poslednímu žijícímu parašutistovi vysazenému v protektorátu bylo 95 let

Domácí ČTK Domácí, ČTK
Aktualizováno 7. 8. 2017 20:45
Po dlouhé nemoci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze zemřel válečný hrdina a výsadkář, generál Jaromír Klemeš. Byl posledním žijícím parašutistou vysazeným v protektorátu. V rámci výsadku Platinum - Pewter z roku 1945 se účastnil odboje na Českomoravské vrchovině. Ke konci války působil jako radiotelegrafista v Praze. V roce 1952 ho komunistický režim odsoudil ke dvěma letům vězení, degradoval ho z nadporučíka na vojína a sebral mu udělená vyznamenání.
Generál Jaroslav Klemeš.
Generál Jaroslav Klemeš. | Foto: Vojtěch Marek

Praha - V pondělí po dlouhé nemoci ve věku 95 let zemřel generál Jaromír Klemeš. Na Twitteru o tom informoval ministr obrany Martin Stropnický.

Klemeš byl posledním žijícím členem paradesantního výsadku Platinum - Pewter z roku 1945, s nímž se účastnil odboje na Českomoravské vrchovině. Ke konci války působil v Praze, kde byl až do osvobození radiotelegrafistou, který měl na starost udržování spojení s Londýnem.

"Odešel nejen poslední žijící parašutista vysazený v protektorátu, ale i dlouholetý patron armádních výsadkářů," zavzpomínal na zesnulého generála na Twitteru Stropnický.

Jaroslav Klemeš, který se narodil 31. ledna 1922 v rodině úředníka berní správy ve slovenské Čadci a vyučil se obchodním příručím, v roce 1940 uprchl do československé zahraniční armády. Přešel přes Maďarsko, kde byl nějaký čas vězněn, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Zde byl zařazen do spojovací čety v československém zahraničním vojsku a zúčastnil se bojů o Francii.

Klemeš udržoval spojení s Londýnem

Po pádu Francie odešel do Velké Británie, kde byl přidělen ke spojovací četě a absolvoval radiotelegrafický kurz. V dalších letech prodělal sabotážní kurz, parašutistický výcvik a střelecký, spojovací a konspirační kurz.

V roce 1944 byl přidělen do skupiny Platinum, která byla později spojena se skupinou Pewter. Po řadě dalších výcviků a školení a povýšení do hodnosti četaře byl 17. února 1945 vysazen poblíž Nasavrk na Chrudimsku. Nejprve se účastnil odboje na Vysočině, v závěru války se přesunul do Prahy.

V době květnového povstání obsluhoval jedinou povstaleckou stanici Anna, udržoval spojení s Londýnem a vládou v Košicích. "Informoval o situaci během Pražského povstání, dokonce v určitých okamžicích musel vysílat nekódovaně, otevřenou řečí," řekl o něm Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.

"Nacisté nás nedostali a naši lidé nás vězní"

Po nástupu komunistické diktatury byl v roce 1950 z armády propuštěn a později zatčen. Byl degradován z nadporučíka na vojína a odsouzen ke dvěma letům vězení za údajné neoznámení trestného činu zrady. Po odchodu z vězení ho čekal ještě rok v táboře nucených prací.

"To byla nejhorší část mého života - výslechy a věznění v pověstném 'domečku' na Hradčanech," vzpomínal před časem v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Pořád jsme si s kamarády říkali: Tak nacisté nás nedostali a naši lidé nás vězní. Co jsme provedli? Bylo snad naší vinou, že jsme chtěli pomoci okupované republice? S důstojníky wehrmachtu anebo i gestapáky jsme se pak potkávali v kriminále - nic horšího a pokořujícího jsem pak už nezažil," říkal.

V roce 1968 byl rehabilitován a byla mu vrácena hodnost i vyznamenání. Ocenění svých válečných zásluh se dočkal až po pádu komunistického režimu. V roce 1990 byl povýšen na podplukovníka v záloze, v roce 1992 do hodnosti plukovníka v záloze. V květnu 2010 ho prezident Václav Klaus jmenoval brigádním generálem. Prezident Miloš Zeman ho pak v roce 2013 povýšil na generálmajora, o tři roky později mu udělil státní vyznamenání.

 

Právě se děje

Další zprávy