Zeman odstupovat neměl. Politici už ale veřejné žalobě nediktují, říká Lata

David Klimeš David Klimeš
8. 6. 2021 5:30
S prezidentem Unie státních zástupců Janem Latou o odcházení Pavla Zemana i přicházení jeho nástupce. A také o yettim i o tom, proč se některé kauzy tak táhnou.
Prezident Unie státních zástupců Jan Lata.
Prezident Unie státních zástupců Jan Lata. | Foto: Tomáš Škoda

Novou vládu si vyberou voliči až v říjnových sněmovních volbách, ale o obsazení jednoho ministersky významného postu se rozhoduje právě nyní.

Pavel Zeman se po delších sporech s šéfkou spravedlnosti Marií Benešovou rozhodl odstoupit z funkce nejvyššího státního zástupce. A právě Benešová má nyní spolu s vládními kolegy volnou ruku ve výběru jeho nástupce. Největší šanci na zvolení má podle kuloárních informací Zemanův náměstek Igor Stříž. Zároveň ale ministryně kontaktovala i kandidáty mimo soustavu státního zastupitelství.

Prezident Unie státních zástupců Jan Lata však požaduje, aby se novým šéfem veřejné žaloby stal jen někdo z kariérních státních zástupců, který už prokázal svoji mravní integritu a manažerské dovednosti. "Deset let, během nichž Pavel Zeman zastával funkci, považuji za úspěšnou éru. Zástupci jsou určitě rádi, že se v té době zbavili nevábných přezdívek jako pošťáci či zametači. Kdyby byl teď do čela Nejvyššího státního zastupitelství vybrán někdo vyloženě nevhodný, nemyslím si, že by se s tím kolegové smířili," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Už je mezi žalobci známo, proč Pavel Zeman rezignoval na post nejvyššího státního zástupce?

Není. Nic nového k tomu zveřejněno nebylo. Domnívám se, že to byla kombinace několika věcí: únava z funkce, přetrvávající konflikty s ministryní spravedlnosti Marií Benešovou, neúspěch ve výběrovém řízení na soudce Evropského soudu pro lidská práva. A určitě byly vysilující všechny ty spekulace, zda bude odvolán, zda odstoupí, zda dostane nějaký nový post nebo na něj naopak bude podána kárná žaloba.

Doktor Zeman svůj krok vysvětloval především tlakem ministryně spravedlnosti. Jeho kolegové, ale i soudci však dávají najevo, že to považují za chybné rozhodnutí. Podle jejich mínění měl buď vydržet do voleb, nebo si nechat vládou setnout hlavu. Co si myslíte vy?

Souhlasím. Nebyl to dobrý signál. Na jednu stranu rozumím důvodům Pavla Zemana a nechci ho kritizovat, ale povolání státního zástupce musí být vykonáváno bez ohledu na politické tlaky.

Nyní se spekuluje o možném nástupci, jehož výběr je plně v gesci ministryně a vlády. Jakou by měl mít Zemanův nástupce kvalifikaci a co bude patřit k jeho prvním úkolům?

Domnívám se, že by to měl být někdo z kariérních státních zástupců. Někdo, kdo už prokázal svou mravní integritu a má manažerské schopnosti. To je základní minimum. Co se týče nejbližších úkolů, to je velmi nejasné: máme před sněmovními volbami, takže uvidíme, zda po nich nastane čas na opětovné předkládání návrhů, jak reformovat soustavu státního zastupitelství. A pokud se tak stane, musí být v této věci nejvyšší státní zástupce aktivní.

Rozhodně si ale nemyslím, že by nový nejvyšší státní zástupce měl nějak razantně vstoupit do kauz, jako je Čapí hnízdo či Vrbětice - veřejná žaloba funguje, nejvyšší státní zástupce má být jen účinnou závorou před politickým tlakem.

Ale o tom, zda a jak spustit jednu z těch závor, bude muset přece nový šéf žalobců přemýšlet. A to právě u Čapího hnízda. Vyšetřovatel chce opět premiéra soudit, nyní se čeká na verdikt státního zástupce doktora Šarocha. Pokud si i on udrží svůj názor, tedy premiéra nežalovat, jaké možnosti nejvyšší státní zástupce má?

Nepředjímejme. Doktor Šaroch už dostal uloženo, aby doplnil vyšetřování, což se stalo. Takže situace se změnila a my zatím nevíme jak. Rozhodně bych k tomu a priori nepřistupoval s tím, že i nadále chce trestní stíhání zastavit.

Kdyby se tak ale rozhodl, dostává se opět do hry specifické oprávnění nejvyššího státního zástupce, kterého Pavel Zeman už jednou v této kauze využil. Na mysli mám samozřejmě možnost zrušit rozhodnutí o zastavení trestního stíhání do tří měsíců od chvíle, kdy nabylo právní moci. Upozorňuji, že je to výjimečný institut, ale je pravda, že v takovém případě by byla znovu upřena pozornost na nejvyššího státního zástupce, zda této možnosti využije.

Bavíme se ale o vývoji, který opravdu zatím neznáme. Pokud se doktor Šaroch rozhodne žalovat, pak prostor pro nejvyššího státního zástupce se naopak silně zužuje.

Každopádně to bude hrozná situace. Ještě ani neoschne inkoust na jeho jmenovacím dekretu od vlády Andreje Babiše - a dotyčný už bude rozhodovat o premiérově kauze. Nechtěl se doktor Zeman svou rezignací tohoto nevděčného úkolu prostě jen zbavit?

To si opravdu nemyslím. Kdyby uvažoval Pavel Zeman takto utilitárně, mohl se už před časem ztotožnit s názorem zástupce Šarocha, prohlásit, že jeho oprávnění jsou opravdu mimořádná a nebude jich v této kauze využívat.

Soustřeďme se místo spekulací na realitu: doktor Šaroch nejspíše nerozhodne v řádu týdnů, nýbrž měsíců. Pokud by trestní stíhání znovu zastavil, pak teprve až v momentě, kdy jeho rozhodnutí nabyde právní moci, započne tříměsíční lhůta pro onen možný přezkum nejvyšším státním zástupcem.

Jak moc otřásá veřejnou žalobou tato kauza? Táhne se to neuvěřitelně dlouho, ping-pongu trojice vyšetřovatel - státní zástupce - nejvyšší státní zástupce už vůbec nikdo nerozumí. Minulý rok mi doktorka Bradáčová říkala, že se to určitě stihne do voleb, ale vypadá to, že zástupce Šaroch se nejspíše trefí přesně do horké části předvolební kampaně…

Z mého pohledu je to pro veřejnou žalobu stejně podstatná kauza jako pro celou společnost. Je to jistě velmi důležitý případ pro příslušného žalobce, pro jeho vedoucího i dohledový stupeň, tedy vrchní státní zastupitelství. Ale že by tím žila celá soustava státního zastupitelství, to si opravdu nemyslím.

Rozumím vám dobře, když mám za to, že tím říkáte: nemyslím si, že by Čapím hnízdem byla ohrožena nezávislost celé veřejné žaloby?

Rozumíte.

Pojďme se tedy bavit o reformě soustavy státního zastupitelství, což je už dekádu yetti, o kterém se usilovně mluví, ale nikdo jej ještě neviděl. Začněme od vrcholku. Jak by se podle vás měl transparentně vybírat nejvyšší státní zástupce?

Začnu tím, co asi nakonec nebude. Je jistě možné žádat zakotvení veřejného výběrového řízení, ale to u tak vysoké funkce nebývá zvykem. Koneckonců není žádáno ani u předsedů nejvyšších soudů či představitelů vrcholných správních úřadů. Bude to tedy asi vždy velmi politická volba. Ale zase si nemyslím, že by to mělo dospět třeba až do situace, jakou známe ze Slovenska, kde generálního prokurátora volil parlament - a byla to velmi drsná podívaná.

To jste mi řekl, co neprojde. Co ale projde?

Podle mě je lepší zužovat výběr kvalifikačními kritérii - tedy zda to má být osoba z řad státních zástupců. Dále stanovit, jak dlouho už v justici či veřejné žalobě dotyčný musí působit. Rozhodně by to neměl být kdokoliv, kdo splňuje podmínky jmenování státním zástupcem, jak je nyní možné.

Určitou inspirací by mohlo být obsazování předsedů nejvyšších soudů, kteří mohou být vybíráni jen z členů tohoto horního patra soudní moci. Nemyslím ale, že nejvyšší státní zástupce by se měl rekrutovat jen z tohoto úřadu, šanci by měli mít i další zkušení státní zástupci.

Takže laicky řečeno: politici ať si dál vybírají, ale jen z horního patra veřejné žaloby?

Pokládal bych to za rozumné. Hlavně by to zabránilo nekonečným spekulacím, po kom všem může ministr spravedlnosti a vláda sáhnout.

S tím by se mělo pojit druhé důležité pravidlo: že je to funkce na dobu určitou, během níž jsou zástupci chráněni a zbavit je úřadu může jen kárný soud.

To už je "B", na které jsem se chtěl zeptat, protože neexistence funkčních období vlastně vytvořila ono smutné odcházení doktora Zemana, který by rád skončil, ale vlastně neměl jak.

Proto je to tak důležité. Když víte, že jdete do vysoké funkce na deset let bez možnosti opakování mandátu, dá vám to jasnou perspektivu. Podle mého by bylo ideální opět kopírovat postavení předsedů nejvyšších soudů - ti jsou jmenováni na deset let a předsedové ostatních soudů na sedm. To by se dalo překlopit i do veřejné žaloby.

Vy už jste u nižších pater veřejné žaloby. A zde panuje politický konflikt. Vy chcete ve výběrových komisích převahu zástupců. Mnozí politici však oponují, že je to model "zástupci sobě", a vy jste součástí moci výkonné, takže nějaký dozor potřebujete. A když ne od politiků, tak třeba od soudců ve výběrových komisích.

Jen na vysvětlenou: ano, jsme řazeni do moci výkonné, nicméně z praxe i nálezů Ústavního soudu je zjevné, že se státní zastupitelství musí těšit jisté míře nezávislosti a oproštěnosti od politických vlivů. Pokud bychom žalovali dle přání politiků, byla by i nezávislost soudů vlastně zbytečná, neboť by se před ně nedostaly kauzy, které by se před ně dostat měly. A naopak by se tam dostaly kauzy, které by byly šikanózní. Veřejná žaloba tedy musí být nezávislá a chráněná. Argument, že jde dle ústavy o součást moci výkonné, a tím pádem je to plně v gesci exekutivy, prostě neplatí.

Dobře, ale kromě toho, že jste exekutivě teď vysvětlil, že si vás nemůže podvolit, potřebujete s ní také najít pravidla, jak vás už konečně nějak smysluplně jmenovat.

Ale my neříkáme, že ve výběrových komisích musí být jen státní zástupci. Představa byla taková, že v pětičlenných komisích budou tři státní zástupci nominovaní z různých částí soustavy a pak dva zástupci jmenovaní ministrem spravedlnosti. Komise navrhne kandidáta a ministr ho jmenuje, či nejmenuje. Pokud by se tedy dělo něco nekalého, někdo by měl být protlačen na sílu, jak vy říkáte "zástupci sobě", ministr by měl možnost jmenování jednoduše odmítnout a výběrové řízení by pak běželo znovu.

Nepřijatelná je však pro nás představa, že většinu členů komise vybere ministr spravedlnosti. Pak by ovlivňoval začátek i konec celého procesu, to už je moc.

Někteří státní zástupci nabízejí, jak smír s exekutivou najít: vaše cechovní výběrová komise by seřadila uchazeče od nejlepšího po nejhoršího a ministr by si pak mohl vybrat z prvních tří. Je to pro vás představitelné?

To už mi připomíná pomalu pravidla pro výběr biskupů. Myslím, že by se hned vyrojily pochyby o transparentnosti - proč nebyl vybrán první, ale až druhý či třetí. Zda třeba ministr s kandidáty ještě neabsolvoval nějaké speciální pohovory. Nezdá se mi to jako šťastné řešení.

Navíc vy pořád předpokládáte, že zástupci jsou jeden monolit. V komisích by byl ale například i nominant nejvyššího státního zástupce a ten asi vždy bude jmenován vládou přímo bez výběrového řízení. Těch pojistek je tam tedy myslím dost a není nutné vymýšlet něco složitějšího.

Myslíte, že pro tuto vaši vizi najdete po sněmovních volbách u politiků podporu?

Doufám, že se debata o reformě veřejné žaloby zase rozeběhne. Ale víc k tomu nemůžu říct. Nevíme, které strany budou ve vládě a kdo obsadí ministerstvo spravedlnosti, to rozhodnou voliči.

Mluvíme o tom, co by reforma měla změnit, ale podívejme se, co současný status quo dělá. Nejčastěji si zástupci stěžují, že celá soustava je zamrzlá a horní patra se ani nemají jak protočit, takže mladí žalobci nemohou poskočit výše. Je to tak?

Že vedoucí státní zástupci jsou jmenováni na dobu neurčitou a jejich postavení je poměrně silné, nepochybně k jisté zatuhlosti vede. Ale rozhodně to neznemožňuje funkčnost. Jen si vezměte, že za Pavla Zemana se obměnilo sedm z osmi krajských zástupců a více než polovina okresních státní zástupců. Ta zkostnatělost tedy není fatální. Ale asi opravdu není možné, aby krajský státní zástupce dosáhl na funkci ve 40 letech, a když neudělá zásadní chybu, setrval tam dalších 30 let.

Chápu, že musíte hájit svůj cech, ale jak smysluplně vysvětlit veřejnosti, že třeba doktor Ištvan řídí olomoucké vrchní zastupitelství s výjimkou čtyř let soudních tahanic permanentně od doby Klausovy vlády? To přece není normální.

Mohu k tomu jen říct, že opravdu je třeba začít vážnou debatu, jak se mají vedoucí státní zástupci vybírat a na jak dlouhou dobu.

Tady možná jen historický exkurz. Když se po listopadu vytvářela soustava státního zastupitelství z někdejší prokuratury, panovala představa, že půjde o velmi slabou instituci plně podléhající ministerstvu spravedlnosti. A tedy že ministr spravedlnosti bude měnit vedoucí státní zástupce, jak se mu zamane. Řešit funkční období tedy nikoho ani nenapadlo. Jenže čas postupně všechno změnil, posilovala nezávislost veřejné žaloby na politických tlacích. Což je dobře, ale v určité chvíli se to tedy mělo propojit s funkčními obdobími. Že se tak nestalo, ovšem není vina státních zástupců jako spíše neschopnosti politické reprezentace najít na tom shodu.

Jak vlastně veřejná žaloba reflektuje své chyby? Nikdo nemůže státním zástupcům upřít úspěchy, jako byl případ Davida Ratha a jeho šesti lahví těžkého vína. Ale krom toho je ve společnosti patrná i frustrace z kauz Nečas, Parkanová a mnohých dalších…

Že soud někoho zprostí obžaloby, ale ještě neznamená, že je to automaticky chyba státního zástupce. Někdy je trestní stíhání a podání obžaloby zcela důvodné, ale soud - třeba i v důsledku změny skutkových okolností či neschopnosti prokázat některé aspekty celého případu - rozhodne o zproštění.

Nelze však samozřejmě připustit, aby se podávaly obžaloby dostatečně neodůvodněné a aby se státní zástupce nevyrovnal s uplatněnou obhajobou. Myslím, že spíše než o vyložené omyly jde o pachuť ze značné délky sledovaných kauz - to je třeba případ paní Parkanové. Ta se opravdu vleče, a to i v důsledku rozhodování soudů a zkostnatělého trestního řádu.

Varování před maďarským či polským podmaněním justice se většinou ihned stáčí k nezávislosti soudců. Základem je ovšem odvaha zástupců žalovat, i kdyby šlo o velké ryby. Je na úbytě?

To si určitě nemyslím. Deset let, během nichž Pavel Zeman zastával funkci, považuji za úspěšnou éru. Zástupci jsou určitě rádi, že se v té době zbavili nevábných přezdívek jako "pošťáci" či "zametači". Kdyby byl teď do čela Nejvyššího státního zastupitelství vybrán někdo vyloženě nevhodný, nemyslím si, že by se s tím kolegové smířili.

Již před 12 lety Unie státních zástupců vyzvala k rezignaci tehdejší nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou kvůli jejím pochybným postupům. Od těch dob se mnohé zlepšilo a všichni si uvědomují, že vyslat nějakou politickou figuru do čela státního zastupitelství je již marnou snahou.

Poslední otázka, a to osobní: kdy si řeknete v soustavě státního zastupitelství o nějakou opravdu mocnou funkci? Prezidentkou vaší unie byla před vámi třeba i doktorka Bradáčová a kde je dnes…

Působím na Nejvyšším státním zastupitelství v rámci odboru trestního řízení a moje práce je opravdu zajímavá. Specializuji se na terorismus, extremismus a hate crime. Speciálně téma zločinů z nenávisti a limitů pro vyjadřování například na sociálních sítích se bude ještě hodně vyvíjet. Takže já jsem spokojený tam, kde nyní jsem.

Prezident Unie státních zástupců Jan Lata.
Prezident Unie státních zástupců Jan Lata. | Foto: Tomáš Škoda

Jan Lata (44)

Vystudoval práva na Univerzitě Karlově a teologii v Praze a Olomouci. Pracoval jako asistent soudce Nejvyššího soudu i soudce Ústavního soudu. V roce 2006 byl jmenován státním zástupcem. V roce 2012 byl přeložen na nejvyšší státní zastupitelství.

Je výkonným redaktorem časopisu Státní zastupitelství. Od roku 2017 vede Unii státních zástupců České republiky.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy