Zeman je prototyp Čecha, říká jeho slovenský poradce

Václav Dolejší
23. 7. 2015 10:20
V rozhovoru pro Aktuálně.cz poradce Roman Lipták přiznal, že netuší, jestli bude prezident Zeman znovu kandidovat. "Já bych vnímal jako omezující, kdyby teď dal najevo, že chce být zvolený," uvedl.
Miloš Zeman
Miloš Zeman | Foto: Matej Slávik

Rozhovor - Slovák Roman Lipták, který výrazně pomáhal Miloši Zemanovi už v kampani, dodnes zůstal v týmu poradců českého prezidenta. Několikrát do měsíce dojíždí z Bratislavy na Pražský hrad, kde se mimo jiné zabývá průzkumy, jak se mění vnímání Zemana veřejností.

Lipták  – bývalý programový ředitel Slovenské televize – je muž, který skvěle čte nálady i očekávání veřejnosti a umí politický marketing. Už v roce 1999 úspěšně radil Rudolfu Schusterovi na Slovensku, který tam v prezidentských volbách porazil tehdy ještě populárního Vladimíra Mečiara i bývalou herečku Magdu Vášáryovou.

 V čem dnes spočívá vaše práce pro Miloše Zemana, co přesně pro něho děláte, s čím mu radíte?

Já pracuji na poloviční úvazek na analytickém oddělení. Mým hlavním partnerem je šéf odboru Radek Augustin a požadavky na nás formuluje přímo pan prezident. Já se zabývám monitoringem názorů české veřejnosti. 

Jako že zkoumáte, z jakého důvodu Miloš Zeman ztratil některé své voliče?

Je to širší pohled na názorové změny a hodnotové orientace v české společnosti. Snažíme se o celkový obrázek české společnosti a jejího vnímání politiky. Od chvíle, co byl Miloš Zeman v lednu 2013 zvolen prezidentem, došlo k velkým změnám.

Zatímco na počátku jeho mandátu dominovala vnitropolitická témata a domácí ekonomika, dnes veřejnost zajímají zahraniční záležitosti – zejména uprchlíci, ohrožení islámským radikalismem nebo konflikt na Ukrajině. To jsou témata, kde je Miloš Zeman velmi silný.

Souhlasíte s tezí, že Miloš Zeman ze tří polistopadových prezidentů nejvíc rozděluje českou společnost?

To je trošku návodná otázka. Když se podíváme v historickém kontextu, tak každý jeden prezident měl jistý prvek své činnosti, kterým společnost rozděloval. Dnes o Václavu Havlu mluvíme jen se zbožnou úctou, ale také u něho byly situace, kdy byl podrobován z mého pohledu někdy až nekulturní kritice.

Podobně Václav Klaus měl témata, která byla kontroverzní. Myslím si zároveň, že to není nic negativního, pokud jsme pluralitní společnost, pak bychom existenci opačných názorů měli považovat za něco přirozeného a normální součást života.

Je v tom pořád důsledek přímé volby a jejího vyhecovaného finále Zeman – Schwarzenberg?

Myslím, že naštěstí tehdejší vypjatá atmosféra už opadla. Třeba podporovatelé obou kandidátů z řad umělců už spolu zase normálně mluví. Nemyslím, že by to bylo přímou volbou.

Je to spíše dáno velmi specifickým postavením prezidenta v české společnosti, kdy od Masaryka přes komunistické hlavy státu až po polistopadové prezidenty každý z nich měl auru toho tatíčka na Hradě. Každý z nich se s touto tradiční autoritou úřadu musí vyrovnat.

Ale třeba Havlovi a Klausovi se nestávalo, aby pravidelně skoro všude, kam přijeli, pískalo pár odpůrci nebo házeli vajíčka.

Je to reakce naprosté minority. Samozřejmě se najdou odpůrci, kteří se takto chtějí projevit, avšak rozhodně to není trend. A je to zveličováno. Rozumím, že pro média je zajímavé nikoliv to, že stovky lidí v sále prezidentovi tleskají, ale spíše čtyři lidé, kteří pokřikují před sálem.

Média čekají na pokrývače, až spadne ze střechy, a ne na to, až střechu postaví nebo opraví. To je přirozené.

Miloš Zeman rád provokuje. Není to tedy tak, že jen nezapadá do české představy prezidenta - milého starce na Hradě, který se do ničeho moc neplete, jak říká Hynek Kmoníček?

To bych polemizoval. Miloš Zeman je velmi výrazně přítomný v moderní historii českého státu, je politikem dvacet pět let. On je společně s Václavem Klausem jeden ze dvou politiků, kteří byli premiéry, předsedy Poslanecké sněmovny a prezidenty – drží politický „Grand Slam“, který se možná příštích padesát let nepodaří nikomu zopakovat.

Samozřejmě, je to výjimečnou situací po revoluci, která umožnila vyniknout takto výjimečným osobnostem. Ale obsazení těchto tří funkcí je naprosté unikum a to samozřejmě těmto dvěma osobnostem dává nesmírnou autoritu v české společnosti.

Ano, a každá ta funkce či role něco vyžaduje - třeba od prezidenta se očekává jistá noblesa, ne?  

Miloš Zeman je dostatečně známý české veřejnosti, která o něm ví téměř vše – jeho názory, povahu, záliby, klady i zápory. Promiňte, teď budu hovořit jako Slovák: Vždyť Miloš Zeman zosobňuje všechny vlastnosti, které bych české nátuře přiřadil.

To znamená, že je nesmírně zdatný řečník, má dar humoru, má dar ironie, umí si dělat srandu i sám ze sebe, určitě rád provokuje. On zosobňuje prototyp českého člověka, tak to vidím já. Proto si myslím, že česká společnost mu rozumí a akceptuje ho.

Intelektuální elity ho moc neberou, Zemanovi příznivci svolávali demonstrace proti žlučovitým povalečům z pražské kavárny.

Intelektuální elity už mají takovou přirozenou vlastnost – neustálou formu jistého rozčarování a nesouhlasu. Tyto elity jako by nikoho neuznávaly. Všimněte si, že přesně tato elita si stěžovala, jak se jim Václav Havel v roli prezidenta vzdálil, že už je papaláš na Hradě, už se s ním nemohou potkat, už má jiné názory.

Že už to prostě není ten „jejich člověk“. Pro mě je to český paradox: Miloš Zeman je bytostný intelektuál, pokud jde o rozsah vzdělání, vědomostí, širokého záběru zájmů včetně kulturně-společenských věcí - a přesto je s ním jistá část intelektuálů v rozporu, konfliktu.

Jde o to, jestli nepřevažuje jiná Zemanova vlastnost, která tohle zastíní: Mstivost vůči kritikům, pohrdání či posmívání se rivalům, neschopnost přiznat chybu, chybějící velkorysost?

Musím dost jednoznačně oponovat – Miloš Zeman je velkorysý, mluvím z osobní zkušenosti. Pokud mluvíme o tom, že je někdo lídrem - politickým nebo jakéhokoliv týmu –, určitě musí mít nějaké své ego a velmi silnou vizi, čeho chce dosáhnout. Musí svůj tým a okolí pro svou myšlenku nadchnout.

Tím, že Miloš Zeman vyhrál několik volebních soubojů, je jasné, že pro svou myšlenku dokáže nadchnout veřejnost a má v sobě toho lídra. To, co vy říkáte, bych já nazval náročností vůči sobě i vůči okolí. Miloš Zeman je nejnáročnější šéf, jakého jsem v životě zažil.

V podkladech pro něho nesmíte mít ani gramatickou chybu, protože on stoprocentní výkon považuje za naprostou samozřejmost. Jeho zajímá jen to, co je tam navíc, co je přidanou hodnotou.

Jak si vysvětlujete, že u Miloše Zemana došlo k propadu příznivců, kdy ztratil až třetinu svých voličů?

Ten propad byl opravdu výrazný. Srovnávali jsme vývoj popularity Miloše Zemana jako premiéra a teď jako prezidenta a zjistili, že ten průběh je velmi podobný, skoro identický. Také jako ministerský předseda první rok po zvolení měl propad, ale pak to začalo postupně růst a nakonec se vrátil na svou výchozí pozici. Problém je v tom, že se nevnímají státnické kroky, které jsou zásadní.

Ty se jen tak přecházejí pár větami, zato se rozebírají detaily. Z mého pohledu je úžasné – teď se neurazte – že jako prezident poměrně malého středoevropského státu se dokázal v průběhu jednoho roku sejít s prezidenty Číny, Ruska, papežem a měl jeden velmi úspěšný projev v New Yorku.

Opozice namítá, že jen podlézá autoritářským vůdcům, zatímco relevantní západní politici ho nepřijali.

Je v zájmu České republiky, aby se vyřešily otevřené ekonomické otázky, například pět miliard korun u elektrárny Polarnaja.

Jde o to, jestli chceme, aby hlava státu byla – promiňte, s nadsázkou řečeno - jen obchodním cestujícím, který pomáhá uzavírat nové kšefty...

Nejsem odborník na zahraniční politiku. Zodpovědný prezident by měl vědět, co stát potřebuje a kde ho tlačí bota. Kdyby byl Miloš Zeman čistým filozofem, neměl by takových vztah k hospodářským záležitostem.

Ale on je ekonom. Navíc je dnes obecným trendem i v dalších zemích, že většina špičkových představitelů států dělá ekonomickou diplomacii.

Jako odborníkovi na politický marketing – vidíte jako chybu, že se Miloš Zeman vyjadřuje k mnoha tématům od rána do večera? Proč si nevezme jedno dvě témata, s nimiž by byl spojován a jež by prosazoval?

Když se podíváte na uplynulých 25 let Miloše Zemana, tak on má velmi konzistentní a jasné názory - například v otázce terorismu, islámských radikálů, anebo pravicových extremistů. Od samého začátku deklaroval, že je zodpovědný svým voličům.

Proto objíždí regiony, chodí mezi lidi, a kamkoliv přijede, má vědomosti o tom, co se v obci děje, jaké má problémy a podobně. Toto je v jeho nátuře, takto uvažuje, čili on jiný nebude. A myslím, že je to tak správné. Že má ty místní věci nastudované, to bych bral jako jeho plus.

Ano, mohl by být tím reprezentativním prezidentem na Hradě a rozmýšlet o chodu světa a možná by už nevěděl, co se děje o dvacet kilometrů vedle. Máme různé typy politiků. Miloš Zeman je typ, který umí komunikovat s lidmi.

Skvěle umí vycítit atmosféru, náladu lidí, umí lidi zaujmout, má dar zkratky, komplikované věci umí vyjádřit velmi jednoduše a občan mu rozumí. To je absolutně silná stránka a bylo by zvláštní, kdyby tu silnou stránku nepoužíval.

S funkcí prezidenta je spojena o jistá noblesa. Když si vyrazil v plavkách na nafukovacím člunu na rybník, srazil tím prestiž úřadu, nebo jen dál hraje roli plebejce?

Každou jednu událost můžeme popisovat z různých pohledů, velmi pozitivně i velmi negativně. Není možné obvinit Miloše Zemana z nějaké účelovosti, na Vysočinu se vrací tradičně, má vztah ke své chalupě, je to naprosto autentické.

Je to zase rys jistého češství, jet na chalupu je součástí českého způsobu života. Na rybníku v člunu se plavil, i když nebyl prezidentem. Dnes se tou funkcí necítí být natolik svázán, že by tento svůj zvyk měl zanechat. Což je velmi pozitivní, zůstává sám sebou.

Myslíte si, že bude Miloš Zeman kandidovat i podruhé?

Odpověď na tuhle otázku bych také strašně rád věděl. Nevím, netuším. Miloše Zeman řekl, že se k tomu vyjádří rok před vypršením současného mandátu. Kdyby se mě na to ptal, i já bych mu doporučil takové stanovisko.

Jde totiž o to, že je to dobré pro výkon funkce prezidenta. Já bych vnímal jako omezující, kdyby teď dal najevo, že chce být zvolený i podruhé. To by mu svazovalo ruce, jednotlivé kroky by tomu mohl podřizovat. Takto je nad věcí, vůbec o tom nehovoří a věnuje se práci v úřadu. Je svobodnější ve svém konání.

A nedělá vlastně už tu kampaň objížděním regionů?

To je plnění slibu, že bude v kontaktu s voliči. Není to nic nového. A samozřejmě to dělá po svém, zemanovsky se všemi svými projevy, nedělá to jako Klaus profesorsky. Snaží se jezdit na místa, kde ještě nebyl žádný prezident.

A není to alibistické? On se rozhodne až podle toho, jací budou soupeři, jak budou silní a jaké bude mít šance. Když budete mít jistotu výhry, půjde do toho, jinak ne, aby neprohrál?

Kdyby se měl dnes zabývat tím, jací budou soupeři, a podle toho nastavovat agendu témat a setkání, tak už vstoupíte do skutečné kampaně. On programově do toho nevstupuje. Nezatěžuje se tím, co je z pohledu případného znovuzvolení dobře a co špatně.

Dnes jeho naděje vypadají dobře, ne? Soupeři marně hledají nějaké silného kandidáta, Antizemana.

S tím bych nesouhlasil. Na můj vkus začala velmi, velmi, velmi brzo diskuse, kdo by mohl v lednu 2018 kandidovat na prezidenta. Miloš Zeman ještě ani není v půlce svého mandátu a už se začal hledat nějaký nástupce, což je nezdravé pro celou společnost i politickou elitu.

Je to předčasné. Vždyť Česko čeká dlouhý příběh voleb, který začne v roce 2016 krajskými a senátními volbami, v roce 2017 maraton pokračuje sněmovními a prezidentská volba bude až poslední. Bude tedy úplně v jiné politické konstelaci, než jaká je dnes.

Nemyslím si ale, že by možní protikandidáti byli slabí. Například generál Pavel je excelentní osobnost, velmi respektovaný člověk – vím, že možnou kandidaturu vyloučil. Podobně silným kandidátem může být Jan Švejnar, pokud by se do toho rozhodl jít. Je tady dlouhý čas, aby se různí lidé ukázali a zviditelnili.

Může být Zemanovou motivací pro obhajobu i fakt, že nechce zaostat za předchůdci Klausem a Havlem, kteří prezidentský post obhájili a byli na Hradě dvě funkční období?

To bych považoval za čirou spekulaci a určitě Miloš Zeman takto nepřemýšlí.

 

Právě se děje

před 42 minutami

Havlíčková je juniorskou vicemistryní světa v běhu do vrchu

Barbora Havlíčková se stala juniorskou vicemistryní světa v běhu do vrchu. Devatenáctiletá běžkyně na lyžích ve svém doplňkovém sportu na šampionátu v Argentině nestačila jen na Angelu Matteviovou z Itálie a přidala další cenný kov k evropskému juniorskému zlatu z červencového šampionátu v Zermattu.

Havlíčková běžela závod jen z lyžařské přípravy, přesto v deštivé Argentině uspěla na zhruba sedm a půl kilometru dlouhé trati, která byla těsně před závodem upravena. Zmizel z ní nebezpečný přeběh přes řeku.

S italskou rivalkou si prohodily pořadí z kontinentálního mistrovství, kde rovněž obsadily první a druhé místo. Ve Švýcarsku vyhrála s náskokem 51 sekund česká reprezentantka, tentokrát byla o 44 sekund rychlejší Italka. Na stříbrné pozici byla ale Havlíčková bezpečně.

Úspěch mladých českých závodnic podtrhla čtvrtým místem Alena Matějáková, kterou dělilo jen pět sekund od bronzové Francouzky Jade Rodriguezové. Další dvě Češky Anežka Ševčíková a Gabriela Veigertová skončily na začátku třetí desítky. Mezi juniory byl Benjamin Vrbovský patnáctý.

Zdroj: ČTK
Další zprávy