Zeman a Putin chválili česko-ruské fórum. Historik na něm mezitím podrobil Rusko tvrdé kritice

Jan Wirnitzer Jan Wirnitzer
7. 6. 2018 17:48
Kritika historika Adama Hradilka směřovala především k tomu, že ruské archivy jsou stále zavřené a tamější nevládní organizace čelí perzekuci.
Historik Adam Hradilek
Historik Adam Hradilek | Foto: Ústav pro studium totalitních režimů

Praha - Ten, kdo by si dělal obrázek o čtvrtečním česko-ruském fóru pouze z vyjádření prezidentů Miloše Zemana a Vladimira Putina, by z pražského setkání mohl mít radost.

Hrad odpoledne rozeslal zprávu, že "účastníky fóra přijal v Praze prezident Zeman". Vyjmenoval čtyři z nich, pouze Rusy: rektora státní diplomatické školy MGIMO Anatolije Torkunova, zvláštního Putinova vyslance Jefimoviče Švydkoje, šéfa ruských federálních archivů Andreje Artizova a ruského velvyslance Alexandra Zmejevského.

"Prezident republiky vysoce ocenil, že se projekt Česko-ruského diskusního fóra podařilo uvést v život, a připomněl při této příležitosti, že o věci jednal při své loňské návštěvě Ruska s prezidentem Vladimirem Putinem," uvedl Hrad.

Fórum na dálku pozdravil i Putin. Uvedl, že o fórum projevili zájem "představitelé vládních úřadů, regionálních orgánů, uznávaní vědci a představitelé kultury". A doplnil, že pozornost bude věnována hlavně "spolupráci v oblasti vzdělávání a společné práci při záchraně našeho společného kulturního a duchovního dědictví". Vyzdvihl též "dvoustrannou humanitární spolupráci".

Pochvalná slova obou prezidentů zapadají do podezření kritiků, že fórum je především akcí, která státníkům umožní vlastní nápad pochválit a dostat tak do titulků poselství, jak Česko s Ruskem spolupracuje.

Jenže na fóru samotném to tak hladce neprobíhalo. Historik Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů ve svém příspěvku připomněl ruským delegátům, že právě ruská strana má v otázce svobody bádání v historii co dohánět. Hradilek sám do Ruska často jezdí a tamější podmínky pro historické zkoumání zná.

Historik rovněž připomněl, že se Ústav pro studium totalitních režimů zabývá i dokumentací politických represí vůči Čechům v Sovětském svazu či zasahováním Sovětů do poválečného dění v Československu. Uvedl, že se ústavu podařilo získat dokumentaci bezpečnostních složek týkající se protestů proti okupaci Československa v roce 1968 z řady postkomunistických i postsovětských zemí s výjimkou Ruska.

"Co se týče například protestu, soudu a věznění osmi sovětských občanů postižených represemi za demonstraci na Rudém náměstí 25. srpna 1968 jsme tak odkázáni na osobní výpovědi účastníků, případně na archivy nevládních organizací, jako jsou Memorial, Sacharovovo centrum a další," uvedl Hradilek.

Historik poznamenal, že se ústav soustředil také na ukrajinské archivy, v nichž do roku 2014 (kdy Ukrajinci svrhli vládu proruského prezidenta Janukovyče, pozn. red.) čelili obdobným problémům jako badatelé v Rusku. Po ukrajinské revoluci ale přístup k dokumentaci stalinských represí získali. "O podobném přístupu v Ruské federaci se nám může jenom zdát," řekl Hradilek.

Ruské nevládní organizaci Pokání se například podle Hradilka podařilo dát dohromady 550 údajů o Čechoslovácích, vězních v gulagu v ruské republice Komi. Spisy samotné jsou ale uzavřené například v archivu ruské tajné služby FSB, ke kompletní dokumentaci se nedostanou ani příbuzní. Často se také neví, kde v bezejmenných hrobech spočívají stovky československých obětí stalinistického režimu.

Jedním z nejznámějších případů sovětského vměšování byl po druhé světové válce únos generála Sergěje Vojcechovského. Původem ruský šlechtic se dal na stranu československých legií, bojujících proti bolševikům, za první republiky žil v Československu, získal občanství a dosáhl hodnosti armádního generála. Čtyři dny po konci druhé světové války jej sovětská tajná služba NKVD odvlekla do Sovětského svazu, kde zemřel v gulagu.

Hradilek rovněž připomněl, že ruské nevládní organizace čelí hrozbám, pokud se snaží o objektivní přístup k historii a otevřené zkoumání.

"Jurij Dmitrijev, který objevil masové pohřebiště Sandarmoch v Karélii a díky kterému známe jména Čechů, kteří tam jsou pohřbeni, byl za velmi podivných okolností obviněn z výroby dětské pornografie, rok držen ve vězení a až po velkém nátlaku z Ruska i zahraniční byl těchto smyšlených obvinění zbaven a z vězení propuštěn," uvedl historik.

Petrohradská a moskevská pobočka partnerské organizace Ústavu pro studium totalitních režimů, sdružení Memorial, jsou zase podle Hradilka pravidelně dehonestovány v ruských státních televizích, lživě obviňovány z překrucování dějin a urážlivě cejchovány označením "zahraniční agenti". Právě kvůli úsilí Memorialu podle Hradilka Česko zná jména konkrétních českých obětí represí organizovaných sovětským režimem.

"Jsme v šoku, jakým způsobem ruská státní média překrucují dějinné události týkající se našich dějin," konstatoval také Hradilek například s odkazem na tři roky starý dokument televize Rossija-1, vydávající invazi do Československa zcela v sovětské dikci za bratrskou pomoc. Rusům připomněl též účast Sovětského svazu na okupaci Polska v roce 1939. Ruské delegáty závěrem vyzval, aby doma tlumočili žádost o zpřístupnění archivů.

 

Právě se děje

Další zprávy