Analýza - "Korupce kulminuje", varuje ve volebním programu Strana zelených a dodává: "Hlavní politické strany dosáhly až uměleckého mistrovství v maskování spletitých vztahů mezi mocí a ekonomickými zájmy nenasytných jedinců."
Zároveň zelení občanům slibují, že to po volbách změní.
Kontaminace NKÚ
Jako příklad současných poměrů a cesty k nápravě uvádí předseda zelených Ondřej Liška situaci na Nejvyšším kontrolním úřadu. NKÚ považuje za klíčový nástroj protikorupčního boje.
"Posílíme jeho kontrolní pravomoc, aby mohl rovnou předepisovat sankce a navrhnout vládě zrušení neefektivních dotačních programů," navrhuje Liška. Dohled NKÚ se rozšíří i na obce a kraje.
Liška připouští, že právě v těchto dnech ovládly velké strany kolegium NKÚ, které rozhoduje o plánu kontrol.
ODS a ČSSD zvolily za posledního půl roku do kolegia čtyři své poslance, počet straníků tak dosáhl devíti a o jednoho přečíslil nezávislé odborníky. (více o tom zde) Poslední hlas strany získaly v pátek, kdy byl do kolegia zvolen poslanec ODS Daniel Reisiegel. O té doby mají nástroj, jak zabránit jakékoli nepříjemné kontrole. (více o politických tlacích na NKÚ zde)
"NKÚ od vlivu politických stran očistíme," slibuje předseda zelených, že prosadí změny v kolegiu a přepíše zákon, který dává stranám možnost prosadit do vedení NKÚ své kandidáty.
Změny na NKÚ budou podle ekonoma Miroslava Zámečníka testem, jestli má příští vláda proti korupci vůbec šanci: "Oni dokážou zkontaminovat všechno a my teď musíme začít právě s dekontaminací."
Vedle Zámečníka spolupracovali na programu zelených ještě ekonomové Jan Švejnar a Tomáš Sedláček, spolu s nimi bývalá ředitelka Transparency International Adriana Krnáčová.
Skrytá pravda o zdravotnictví
Kromě nezávislé kontroly spoléhají zelení na důsledné zveřejňování státních, krajských i obecních zakázek.
Publikovat se budou údaje o všech zakázkách v celkové výši 700-800 miliard korun ročně včetně těch od zdravotních pojišťoven, které dosud úplně netransparentně rozdělují 200 miliard. "Měly by se zveřejnit typové smlouvy, ke kterým se hlásí soukromé ordinace, všechny individuální smlouvy s nemocnicemi a všechna výběrová řízení, která pojišťovny vypisují na speciální výkony," upřesňuje Zámečník.
Tím se vyloučí například pochybnost, že pojišťovny bezdůvodně preferují před ostatními soukromé nemocnice, které patří třinecké společnosti Agel. Pochybnost je o to větší, že impérium Agelu loni dvě pojišťovny pohltilo. (více o fúzi čtěte zde)
Proč vyhrávají ti dražší
Nová pravidla o publikaci zakázek zajistí, aby se o soutěži včas dozvěděli všichni zájemci. To platí i pro nejlacinější zakázky pod dva miliony korun, které se budou automaticky nabízet přes internet.
Zároveň se zveřejní veškerá dokumentace o soutěžích. Dnes může občan zjistit, kdo vyhrál a za kolik. Napříště si může ověřit, jestli se soutěže neúčastnily pouze spřízněné firmy a podle jakých kritérií se výběrová komise rozhodovala.
Redakce Aktuálně.cz například získala neveřejnou dokumentaci o přestavbě střední školy v Sokolově.
Stavební společnost Syner podle ní soutěž vyhrála, i když nabídla třetí nejnižší cenu 380 milionů. (více o Syneru například v archivním článku zde)
O dvacet milionů méně nabízela Skanska, komisi se však nelíbilo, jak chce při stavbě postupovat. Ze soutěže byla vyřazena španělská společnost Sefimota, i když nabízela cenu o 80 milionů nižší. Rozhodla o tom diskriminační podmínka, podle níž nestačí záruka zahraniční banky.
Přednost anonymům
Vyloučit pochybnosti, že firmy jsou spřízněné mezi sebou případně s těmi, kdo o zakázce rozhodují, zajistí tzv. centrální registr dodavatelů. Do něj budou zapsáni všichni zájemci o vládní zakázky a v první řadě budou muset popsat svou vlastnickou strukturu.
Ústecký kraj dnes například utrácí přes miliardu korun na opravu silnic II. třídy v chomutovském okrese a s jedinou výjimkou si zakázky rozdělují místní akciové společnosti EDS-Holding, Silnice Group a AZ Sanace. Personálně jsou propojeny přes své manažery, díky registru dodavatelů však bude možné zjistit, jestli všechny nepatří jednomu člověku. (více si přečtěte zde)
Dnes se to ověřit nedá, protože všechny mají akcie na doručitele a nemusí své vlastníky zveřejňovat. "Akcie na doručitele úplně zrušíme," upřesnil Liška. (více o těchto akcích čtěte zde)
Těžší to budou mít i společnosti, které svou pravou identitu skrývají v daňových rájích.
České dráhy s výjimkou několika drobných výjimek nakupují vozidla od čtyř firem, které všechny patří neprůhledné firmě Appian Machinery se sídlem v Amsterdamu. Registr dodavatelů pomůže vyloučit třeba spekulace, že k majitelům Appianu nepatří nikdo z vedení Českých drah. (o penězích na dráze čtěte více zde)
Zaplatím víc, než si řeknete
Nový zákon zabrání, aby veřejný sektor platil za zbytečně drahé stavby. "Pokud firmy nenabídnou nižší částky, než je poptávková cena, tak se soutěž prostě zruší," vysvětluje Sedláček.
Dnes většinou vyhrávají nabídky, které překračují poptávkovou cenu.
Řadu příkladů nabízí zakázky pro společnost Viamont DSP, která patřila Aleši Řebíčkovi, než se stal ministrem dopravy. (O vyšetřování Viamontu čtěte více zde).
Třeba přestavbu sokolovského nádraží, protipovodňovou hráze v Ústí či most v Děčíně získala vysoko nad cenou, kterou ministerští investoři poptávali. Hráz v Ústí Viamont "vysoutěžil" za 480 milionů, i když ministerstvo uvedlo maximální poptávkovou cenu 320 milionů.
Sedláček dále doporučuje zrušit praxi, která u silnic automaticky zvyšuje cenu, když stavbu zkomplikují obtížné geologické či terénní podmínky.
Nejlepším příkladem zdražení je dálnice D8 mezi Lovosicemi a Ústím. Zakázku ziskalo v listopadu 2007 sdružení firem Eurovia a Metrostav. Jeho nabídka 9,85 miliardy byla dokonce o 50 milionů nižší než poptávková cena ministerstva dopravy. Do loňského srpna cena vyrostla na 16,3 miliardy a stavba přitom potrvá nejméně do roku 2012. (více o tom zde)
"Není důvod zvyšovat dohodnuté ceny. Firmy mohou terén předem prozkoumat a nést samy riziko podnikání," tvrdí Sedláček.
Postavím, i když to není třeba
Zelení se v boji s korupcí inspirují pravidly severských států. Například z Velké Británie a Dánska chtějí převzít tzv. poptávkový systém po veřejných službách. Obce, kraj i stát při něm zjišťují, jaké veřejné služby občané vyžadují. Podle průzkumu vytvoří nabídku, která by měla zajistit služby rovnoměrně v celé zemi či konkrétním regionu.
Tím by se vyloučily zbytečné stavby, kdy například stejným směrem míří dvě dálnice. Stát by také nepodporoval stavby tří zimních stadionů po miliardě korun v jediném regionu, jako se dnes děje v případu Chomutova, Litvínova a Litoměřic. V ostatních krajích se přitom žádný zimní stadion nestaví. (O situaci v Litvínově čtěte více zde.)
