


„Očkování v lékárnách nepodpořím,“ hlásí motoristický ministr pro prevenci a sport Boris Šťastný. Proti návrhu se prý nepostavil sám, vymezily se vůči němu všechny tři vládní strany. Včetně premiéra Andreje Babiše (ANO). Důvod? „Návrh je nedotažený a nese rizika pro pacienty,“ říká Šťastný v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Promluvil také o svém možném přesunu na ministerstvo zdravotnictví.

Celá problematika má trojí rozměr. Politický, legislativní a odborný.
Z politického hlediska je to skutečnost, že očkování v lékárnách není obsaženo v programovém prohlášení vlády. Mojí povinností je tak respektovat rozhodnutí koaliční rady jako nejvyššího orgánu naší vládní koalice.
Posílení kompetencí je jedna věc a tento konkrétní návrh věc druhá. Řešení, které nyní prosazuje pan ministr Adam Vojtěch, je zkrátka neakceptovatelné.
Svědčí o tom fakt, že všechny tři polické strany o něm na koaliční radě jednaly a opakovaně a jednomyslně se vyjádřily proti. Stejně negativní byl i postoj předsedy vlády, který se i opíral o expertní stanoviska jeho poradců. Analogicky jsme tedy postupovali při projednání materiálu ve vládě.
Návrh má celou řadu závažných legislativních nedostatků. Myslím si to já i řada dalších odborníků. Uvedu příklad: Není vůbec jasné, podle jakých podmínek se má očkování indikovat. To tam zkrátka není.
Odsunuté do budoucích vyhlášek jsou i klíčové bezpečnostní podmínky. Jejich obsah stále není znám. Řadu otázek přináší i to, jak bude legislativně řešená zdravotnická dokumentace – tedy její vedení a sdílení při očkování v lékárnách.
Výhrady ale nemám jen jako politik, ale také jako lékař s mnohaletými zkušenostmi. Jsem konzervativní lékař, který zastává postoj, že lékař i lékárník mají sice v poskytování zdravotní péče své nezastupitelné místo, síla systému ale spočívá v jejich spolupráci. Nikoli substituci.
Důležité to je mimo jiné i proto, že pokud něco dělá lékař, musí vždy postupovat lege artis (latinsky „dle zákona umění“, přeneseně v souladu s odborným postupem a lékařskými poznatky, pozn. red.) a se znalostí komplexního zdravotního stavu pacienta. To ovšem nebude u lékárníka platit.
Nikoli. Podle stávajícího návrhu se s přístupem do zdravotnické dokumentace vůbec nepočítá. Návrh pouze umožňuje nahlížet do lékového záznamu.
Jenomže ten není zdravotnickou dokumentací. Nelze z něj spolehlivě zjistit anamnézu – například všechny pacientovy diagnózy, prodělaná i stávající onemocnění, výsledky vyšetření, některé alergie, graviditu, informace o poruchách imunity nebo důvody, proč pacient neužívá některé léky.
Je to tedy nedotažené a při očkování by to mohlo způsobit problém.
Bohužel ani toto prozatím návrh nezmiňuje – i tyto body by měly vyjasnit až prováděcí vyhlášky. Jak jsem ale řekl, ministr Vojtěch je spolu se zákonem nepředložil.
Nedá se tedy posoudit, jaké odborné předpoklady by lékárníci museli splnit – včetně teoretických a praktických školení. Stejně tak nejsou známy požadavky na technické vybavení očkujících lékáren. I to mi vadí.
V tuto chvíli ministerstvo zdravotnictví říká, že se to bude týkat jen očkování proti chřipce. Ten zákon ale takto napsaný vůbec není, což je další argument oponentů. Zákon mluví o tom, že budou smět lékárníci nabízet prakticky jakékoliv nepovinné očkování. Jeho rozsah se dá snadno upravit vyhláškou.
Tady ale narážíme na celkem vážný problém. Riziko anafylaxe, tedy život ohrožující alergické reakce, je totiž u některých očkování výrazně vyšší.
Třeba u vakcíny na žlutou zimnici je toto riziko až dvacetkrát vyšší než u očkování proti chřipce. Podobně s meningokokem či planými neštovicemi – i tam se před očkováním očekává pečlivé vyšetření a anamnestický rozbor. Je třeba analyzovat možná omezení a podívat se na dlouhodobou medikaci pacienta. Nelze očkovat jen tak.
O tom, jak to funguje v zahraničí, mám velmi dobrý přehled. V některých zemích je to opravdu tak, že se lidé mohou nechat v lékárnách naočkovat proti chřipce. Nikde ale nemají model, který prosazuje ministr Vojtěch – tedy že by mohli lékárníci neomezeně nabízet všechna nepovinná očkování. Takové pojetí je opravdu extrémní.
Pokud bychom něco takového zavedli, mohli bychom se snadno přiblížit k Anglii. Tam se v lékárnách nejenom očkuje, Národní zdravotní služba (NHS) tam dokonce uvádí komunitní lékárny jako alternativu k návštěvě praktického lékaře.
Anglie je ale podle mě odstrašujícím příkladem, pokud jde o zdravotnictví. Rozhodně tady nechci mít tak tragickou dostupnost péče, jako mají tam. V Anglii musíte i s drobným úrazem nebo banálním onemocněním čekat i deset hodin na ošetření.
V Rakousku se zase vydali úplně opačnou cestou – někteří vybraní lékaři v první linii mohou vydávat léky místo lékárníků. To jsou všechno ale krajnosti, které bych u nás nerad zaváděl.
Jde o to, o jakém očkování hovoříme. Nevylučuji, že u některých typů očkování by mohli lékárníci proočkovanost zvednout. Stejně ji ale mohou zvýšit jiné věci – například cílené programy poskytovatelů primární péče či ambulantních specialistů. Nebo osvěta.
Pokud se všechny tři koaliční strany shodnou, že nad rámec programového prohlášení vlády je očkování v lékárnách prioritou, budu to jako politik respektovat.
Jako lékař ale vždy zůstanu v této věci zdrženlivý a obezřetný – v zájmu pacientů. Ostatně lékárníci se taky netváří zrovna vstřícně, když se otevře téma vydávání léků přímo v ordinací lékařů.
Jednoznačně, sestry ať klidně očkují. Ve zdravotnickém zařízení. Všeobecné a praktické sestry jsou nelékařskými zdravotnickými pracovníky, kteří jsou na poskytování zdravotnické péče přímo připravovaní. I zde ale musí být jasně nastavené podmínky a kompetence.
Určitě lze souhlasit i s očkováním u ambulantních specialistů, což doposud rovněž často nebylo možné.
Souhlasím s tím, že by mohly lékárny hrát v prevenci významnější roli. S čím se ale rozhodně neztotožním, je snaha nahrazovat práci lékaře činností lékárníka. Pak by v Česku vznikl paralelní systém zdravotní péče. Je proto třeba dobře rozmyslet to, o jaké výkony se má jednat.
Změřit krevní tlak, poskytnout test na demenci nebo provést analýzu složení těla na přístroji InBody, to všechno se v lékárně zvládnout dá. Pak jsou tu ale různé POCT diagnostické metody, které využívají k vyšetření kapku krve, a tam už je třeba věci domýšlet. Musí se nastavit proces, mnohdy je třeba znát i anamnézu pacienta.
V ordinaci jsem potkal spoustu vyděšených pacientů, kterým kdesi v lékárně z kapky krve zjistili vysoký cukr, ale pak se ukázalo, že vůbec nejsou diabetici. Jen si před tím dali v cukrárně dort.
Pokud půjde o definovanou zdravotní službu, která má prokazatelný zdravotní přínos, pak se úhradě z veřejného zdravotního pojištění nebráním.
Na to nebudu odpovídat.
Nebudu spekulovat o hypotetických nabídkách. V tuto chvíli mám jasně danou práci a té se věnuji.
Ministrem zdravotnictví je Adam Vojtěch. Já jsem ministrem pro sport, prevenci a zdraví.



Volby přinesly řadu vítězů, ale také několik výrazných poražených – a to napříč všemi politickými stranami, vládních hnutí ani opozičních subjektů nevyjímaje. Pohár hořkosti si v sobotu vypili jak kandidáti hnutí ANO, tak letití lidovci i pražští Piráti. Zatímco hlasování do horní komory čeká na druhé kolo, v případě zastupitelstev obcí je znát, že na nejednom místě došlo k velkému zemětřesení.



Český útočník Pavel Zacha nasměroval v NHL po mazané přihrávce Davida Pastrňáka hokejisty Bostonu k vítězství, když otevřel skóre duelu s Philadelphií. Na jeho úspěchu měl podíl další Čech, gólman soupeře totiž předvedl proti jeho střele podivný zákrok.



Hnutí ANO patří spolu s dalšími vládními stranami (Motoristé sobě a SPD) k hlavním poraženým letošních komunálních voleb. Platí to hlavně pro největší města republiky. Mezi poraženými je ale také ODS.



V pátek a sobotu lidé v Česku rozhodovali o novém složení obecních zastupitelstev a třetiny Senátu. Průběžné výsledky, reakce politiků i další dění kolem voleb sledujte v on-line reportáži Aktuálně.cz.



Jeden jediný hlas. To je rozdíl mezi druhým a třetím místem v senátních volbách ve volebním obvodu Žďár nad Sázavou. A také důležitý výsledek pro lidovce. Podle tohoto výsledku by totiž proklouzl do druhého kola klání o křeslo v horní komoře Josef Klement, který je v Senátu předsedou lidoveckého klubu.