Léčba budoucnosti? Vědci vsadili na tvora, kterého se většina lidí štítí

Konec polykání léků a píchání injekcí. Chroničtí pacienti by mohli mít „továrnu“ na tvorbu medikamentů přímo ve svých střevech. Léky by jim tam průběžně vyráběli a dávkovali geneticky upravení měchovci. Tedy střevní paraziti. S novinkou přišli australští a američtí vědci. Úspěšně ji také ověřili. Minulý týden o tom informovali v prestižním magazínu Nature.

Vědci vzali malého tropického parazita, který napadá lidi, psy a kočky. Vpravili do něj gen, díky němuž začal vytvářet látku užitečnou pro svého hostitele. Konkrétně se jednalo o substanci, která ruší účinky tetrodotoxinu – velmi prudkého jedu.

Upraveného parazita pak umístili do útrob hlodavce.
Výsledek: zvíře jedu nepodlehlo. I když ho zasáhla nebezpečná látka, měchovci ji dokázali částečně odbourat. Hlodavec přežil.

Podle hlavní autorky studie Makedonky Mitrevy z americké Washingtonovy univerzity v St. Louis jde o fascinující zjištění. Šlo by totiž uplatnit i v medicíně lidí.

„Geneticky upravení měchovci by se dali použít i u chronicky nemocných. Přímo ve střevech by jim mohli vyrábět potřebné biologické léky, a to po celá léta. Průběžně by je také vylučovali, tedy dávkovali,“ uvedla.

Měchovci by se tak stali doslova „biotovárnami“ na výrobu léčiv. Pomáhat by mohli třeba při chronických zánětech střev nebo potravinových alergiích. „Vhodní by mohli být i u takových pacientů, jejichž stav vyžaduje sice malé, ovšem trvalé dávkování léku.. ale opakované užití infuzí je přitom pro ně překážkou,“ doplnila Mitreva.

Letité soužití

Pro pacienty by to podle ní žádnou výraznější zátěž nepředstavovalo. „Měchovci se totiž vyvinuli tak, aby v lidském střevě přežívali roky, aniž by při tom narušovali jeho vnitřní prostředí,“ vysvětluje autorka výzkumu a pokračuje: „Parazit se například v těle hostitele nemůže množit, jeho počty proto zůstávají konstantní. Infekce je díky tomu pod kontrolou.“

Jedinou výjimkou jsou podle ní děti, těhotné ženy a podvyživení lidé. U těchto skupin totiž může parazit vyvolat chudokrevnost, špatný růst nebo srdeční problémy.

I tady je ale podle Mitrevy řešení: „Pokud by se člověk potřeboval červů rychle zbavit, stačila by k tomu jedna dávka antiparazitika. Ta by měchovce do 24 hodin spolehlivě zlikvidovala,“ uvádí.

Léčba bez jehel a infuzí

Její nápad okamžitě vyvolal rozruch. Podle vědců má obrovský potenciál. „Autoři skutečně ukázali, že je měchovec po genetické úpravě schopný vyrábět a vylučovat v těle hostitele funkční lidský protilátkový fragment - tedy malou část protilátky. To je technologicky velmi silný krok,“ hodnotí nový výzkum třeba Kateřina Jirků z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR.

I ona proto vidí v „červí“ terapii budoucnost. „Prospěšná může být například u autoimunitních chorob, alergií nebo střevních zánětů. Je to nesmírně lákavá představa. Místo opakovaných injekcí by mohl v těle člověka skutečně dlouhodobě pracovat živý biologický systém,“ říká.

Nadšený je i profesor Julius Lukeš z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. „Pokud trochu popustíme uzdu fantazii, budou časem vědci vkládat do parazitů geny, které jim umožní produkovat protilátky či léky. Nebude tudíž třeba dennodenních injekcí či návštěv nemocnice, lék se prostě bude vyrábět přímo v našich střevech,“ napsal Aktuálně.cz.

„Červ není injekční stříkačka“

Oba vědci ale současně připomínají, že jde prozatím jen o výzkum. „Nejedná se o hotovou léčbu. Je to jen první ukázka toho, že může taková myšlenka biologicky fungovat,“ upozorňuje Jirků.

K běžné medicíně je podle ní potřeba ještě dlouhá cesta. Mimo jiné i proto, že živý červ není injekční stříkačka – nedá se u něj jednoduše nastavit, kolik přesně má vyrobit látky a kdy ji má vypustit.

Právě tím se teď budou muset vědci podle Jirků zabývat. „Bude nutné pečlivě vyřešit bezpečnost, kontrolu dávky, stabilitu genetické úpravy a možnost celý systém zastavit,“ říká parazitoložka. Zkoumat se budou také reakce imunitního systému hostitele.

Do praxe nejdříve za desetiletí

Podobně to vidí i farmaceut Josef Suchopár. „Je to velmi zajímavá experimentální práce, která dokládá, že je takovýto systém podávání léků teoreticky možný,“ souhlasí.

I podle něj se ale musí vyřešit celá řada nejasností. „Kromě přesného dávkování a načasování je to i riziko, že se modifikovaný parazit dostane do někoho neplánovaně. Taková situace by určitě nebyla žádoucí,“ vysvětluje.

Vědci se budou muset zamyslet i nad tím, jak zajistit bezpečnost terapie v těhotenství, u kojících žen nebo u dětí. „Případné zavedení do praxe tedy bude trvat nejméně desetiletí,“ dodal Suchopár pro Aktuálně.cz.