Děsivý symbol dneška: statisíce zohavených dětí. Viník je jasný, shodují se experti

Řežou se, pálí a trhají si vlasy. Sebepoškozování mezi dospívajícími už dávno není ojedinělý problém, ale skrytá realita školních chodeb. Nedávný průzkum psychologů z Filozofické fakulty Univerzity Palackého dokonce odhalil, že se u nás soustavně týrá asi 70 tisíc teenagerů. Podle odborníků za tím stojí obrovská emoční zátěž, tlak sociálních sítí, nízké sebevědomí a neschopnost zvládat stres.

„Většinou se pořežu ve sprše. Pak čekám, až proud krve zastaví,“ popisuje Marie. Poprvé se poranila ve třinácti letech na hřbetu ruky, poté následovaly i nohy, hýždě nebo prsa. „Nejvíc jizev mám ale na břiše, protože tuhle svou část těla nenávidím ze všeho nejvíc. Trestám ho za to, že je tak tlusté,“ říká a ukazuje les vodorovných čar na kůži.

Žiletky prý do sebe zatíná proto, že je nešťastná – kárá se tak za nedokonalost. „Po pořezání cítím úlevu. Najednou nemusím řešit svůj vzhled, školu, vztah s rodiči. Dokonce ani to, že nezapadám mezi vrstevníky. Jediné, na co myslím, je to, že musím uklidit zakrvavenou koupelnu,“ vyznala se veřejně v dokumentu Péče o duši.

Její příběh není ojedinělý. Nedávný průzkum Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého odhalil, že se u nás soustavně sebepoškozuje asi 70 tisíc teenagerů. To je zhruba tolik lidí, kolik bydlí v krajském městě Zlíně.

Někteří se řežou a pálí, další si trhají vlasy. Kolem 16 procent dospívajících je na tom podle odborníků tak zle, že potřebují odbornou pomoc. Nebo alespoň individuální poradenství. „Je to opravdu velký problém, který se musí řešit,“ upozorňuje vedoucí výzkumného týmu Martin Dolejš.

Hlavně přehlušit bezmoc

Na to, proč počty takových dětí bobtnají, není podle odborníků jednoduchá odpověď. „Za sebepoškozováním ale určitě stojí velká emoční zátěž, se kterou si mladý člověk nedokáže poradit. Snaží se ji proto alespoň přehlušit,“ vysvětlila už dříve Aktuálně.cz psycholožka Dominika Šinaľová z organizace Nevypusť duši. Teenager podle ní zkrátka hledá způsoby, jak si od návalu hněvu, frustrace a bezmoci ulevit.

Jakmile nezafungují běžné způsoby, dítě se inspiruje na internetu. „Třeba u kamaráda nebo na sociálních sítích,“ říká Šinaľová. Přes sítě si podle ní teenageři předávají i zkušenosti. Někteří dokonce sdílejí fotografie svých poranění. Ačkoli se weby snaží podobný obsah blokovat, často jeho šíření nezabrání včas.

Psycholožka ale upozorňuje, že v některých případech může být sebepoškozování i průvodním jevem nějaké závažnější duševní poruchy. „Nebo její předzvěstí,“ říká. I těch je podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky stále víc. Třeba počty depresí stouply jen za posledních deset let u dětí o 183 procent. Obsedantně-nutkavých poruch lékaři odhalují dvojnásobné množství. „Je proto důležité, aby rodiče chování dítěte neignorovali,“ připomíná Šinaľová.

Podle psychiatra Michala Považana, který vede Centrum duševního zdraví dětí a adolescentů Praha, by měli rodiče se svým dítětem co nejvíce mluvit. „To je základ. Rodiče musí se svými potomky komunikovat a nebát se jich zeptat i na nepříjemné věci. Jak jinak by se chtěli dozvědět, jak se jejich dítě má, než že se o něj budou aktivně zajímat?“ říká.

Jakmile ucítí jakýkoliv problém, měli by sami zasáhnout. „Měli by se pokusit dítě podpořit. Povzbudit ho v životě. V klidu si s ním popovídat a bez výčitek nebo tlaku zjistit, co se děje,“ nabádá.

Rodiče se podle něj nesmí bát, že se to nepovede. „Rozhodně by před tím neměli utíkat jenom proto, že nejsou odborníci a neumějí v tom chodit. Mělo by to fungovat stejně, jako když uvidí ležet na chodníku člověka v bezvědomí – tomu by taky měli poskytnout první pomoc a dát mu srdeční masáž. Zvýší tím jeho šance na přežití,“ uvádí.

Když ale přestanou dávat změny v chování teenagera logický smysl nebo když se dítě prudce změní, měli by podle něj vyhledat odbornou pomoc. „Nemusí to být hned psycholog nebo psychiatr, může pomoct i praktický lékař pro děti a dorost,“ říká Považan.

Globální problém

Nárůst případů sebepoškozování ovšem neřeší jen Česko. Zabývají se jím i další země starého kontinentu.

Třeba španělská studie EmoChild odhalila, že až 12 procent tamních dětí vykazuje klinicky závažné příznaky úzkosti či deprese. „Devět procent teenagerů si dokonce v určitém okamžiku myslelo, že život nemá smysl. Pět procent pak vážně uvažovalo o sebevraždě,“ přiblížila výsledky psycholožka Mireia Orgilés z Univerzity Miguela Hernándeze v Elche. Tři procenta adolescentů si nakonec opravdu sáhla na život.

Podobně jsou na tom i ve Francii. Podle předloňských statistik tam kvůli sebepoškozování skončilo v nemocnici 82 tisíc dětí – o šest procent víc než roce v předchozím.

Podle Evropského parlamentu jsou jedním z hlavních viníků tohoto ničivého trendu digitální technologie a sociální sítě.

„Jejich nadměrné užívání negativně ovlivňuje duševní zdraví dětí a dospívajících – vystavuje je mimo jiné kyberšikaně, pornografii, násilným obrazům a hrám, stejně jako anonymnímu trollingu,“ zmiňuje se v usnesení Evropského parlamentu z prosince roku 2023. To všechno podle něj zvyšuje riziko sebepoškozování a sebevražedných myšlenek.

Německé úřady navíc nedávno zatkly šestnáctiletého mladíka, který teenagery na internetu k sebepoškozování nabádal. Podle agentury DPA kontaktoval nejméně jedenáct obětí, a to prostřednictvím online her. V pěti případech přitom skutečně uspěl – tyto děti si pod jeho tlakem způsobily zranění.

Před podobnými vlivy varuje i psycholog Štěpán Vymětal. „Dítě je v online prostoru vystavené rizikovým kontaktům a škodlivému obsahu, což je obrovský problém. Dětský mozek je totiž teprve ve vývoji, není dozrálý. Vlivy, které na něj působí, proto mají obrovskou váhu,“ připomíná.

Sám ve své praxi se prý setkal s nejrůznějšími případy, při nichž se někdo snažil motivovat dítě v kyberprostoru ke spáchání násilí. „Často to byl někdo neznámý ze zahraničí,“ přiblížil. Další pachatelé se podle něj snažili dítě vydírat poté, co z něj nejprve vymámili intimní fotky, videa nebo informace. „Dítě se tak ocitá v pasti. Je příliš nezralé na to, aby situaci pochopilo. Neví ani, kam by se obrátilo. V zoufalství se pachateli buď podvolí, nebo si samo ublíží. Případně obojí,“ říká.

Podle psychiatra Michala Považana ale přispěla k nárůstu psychických potíží dnešních mladých lidí i doba covidová. „My jsme těm dětem v podstatě sebrali dva roky života. Nemohly normálně běhat, navazovat vztahy, poznávat svět. Ještě víc jsme je uvrhli do zrádného online světa plného nejistot,“ vzpomíná a dodává: „Navíc jakmile pandemie polevila, předpokládali jsme, že se rychle oklepou a začnou zase normálně fungovat – jako kdyby se nic tak hrozného nestalo. Jenomže ono to tak jednoduché není.“

Výsledkem je podle něj nebývalé množství případů úzkostí, depresí a závislostí.

O tom, že nejsou psychické potíže dnešních dětí a mladých lidí zanedbatelným problémem, svědčí i statistika invalidních důchodů vyplácených právě kvůli některé z duševních nemocí. Počet mladých lidí do 19 let, kteří takový důchod pobírají, se jen za posledních pět let zvedl prakticky o polovinu. Zatímco v roce 2020 se v Česku našlo „jen“ 1240 takových invalidů, loni už jich bylo 1909. Vyplývá to z dat České správy sociálního zabezpečení.

Většina dospívání v ústavu

Úřad žadatelům uzná invaliditu v případě, že duševní nemoc snižuje jejich pracovní schopnost nejméně o 35 procent.

Podle psychiatra Michala Považana se to stává hlavně takovým lidem, kteří stráví kvůli svým psychickým potížím většinu dospívání v ústavu. „K odborníkovi přicházejí ve věku dvanáct až třináct let. Pokud jsou pak velkou část dospívání v nemocnici, bojují s potížemi a nechodí do školy, nejsou schopní dostudovat, fungovat a pracovat,“ říká.

Jestliže si rodiče nejsou jistí, zda má jejich potomek opravdu vážný problém, který by měli řešit s odborníkem, nebo jejich potíže samy odezní, mohou se s psychiatry a psychology poradit nejprve neformálně. „Posloužit jim k tomu může například festival Mezi ploty, který se pravidelně koná v areálu pražské Psychiatrické nemocnice Bohnice. Lidé se tam mohou setkat s odborníky, kteří je nasměrují,“ uzavírá Považan.