reklama
 
 

Zatkli je na nastražené hranici. Příběh odbojářek Štěrbových ukazuje, jak StB ničila lidské životy

8. 7. 2018 6:00
Marie Štěrbová a její dcera Vlasta padly do připravené léčky StB. Do smrti si myslely, že je "tajní" unesli z Německa. Přitom vůbec nepřekročily hranici.

Praha - Dvě ženy popisují mužům v amerických a západoněmeckých uniformách, jak v Československu, z něhož právě prchají, budovaly protikomunistickou výzvědnou síť. Je teplá červnová noc. Milada Horáková sedí v cele pankrácké věznice, už dva týdny čeká na trest smrti.

Bývalá restauratérka Marie Štěrbová ani její dcera Vlasta netuší, že je krátce po opuštění budovy vypadající jako celnice zatknou československé bezpečnostní složky a že se stanou oběťmi nechvalně známé akce Kámen. Komunisté během ní vybudovali v západním pohraničí falešnou hranici, kde zatýkali lidi, kteří v domnění, že už jsou v Německu, přestali být ostražití.

Oběma ženám při následných výsleších přitěžují informace, které sdělily domnělým americkým vojákům. Očekávaly, že jim svědectví o vlastní odbojové činnosti a uvedení dalších spolupracovníků v západním Německu pomůže. Místo toho však zažívají fyzické i psychické trýznění ve vazební věznici.

Marie Štěrbová podléhá dříve, než ji stihli odsoudit. Umírá v prosinci 1951, v posledním stadiu trpí bludy a bolestmi. Vlastu budou zdravotní problémy provázet po celý život. Zemře předčasně ve věku 53 let na následky neléčeného zánětu žlučových cest, kterým ve věznici onemocněla.

Na příběh obou odbojářek upozornilo ocenění za třetí odboj, které nedávno posmrtně obdržely. Ukázalo také na důkladnost, se kterou Státní bezpečnost režírovala ničení lidských osudů. I na to, že o řadě lidí, kteří se nesmířili s komunistickým převratem, se dosud v Česku vůbec nevědělo a možná nikdy vědět nebude.

Do revoluce v archivu

Příběh Marie a Vlasty Štěrbových desítky let ukrývaly nedostupné komunistické archivy, které se začaly zpřístupňovat až po listopadu 1989.

Akce Kámen

Akce s názvem Kámen vymyslela Státní bezpečnost pro předem vytipované oběti, které šikanou i naváděním podněcovala k pokusu o útěk z Československa. Past v podobě falešné celnice měla přimět prchající Čechy k vypovídání v domnění, že jsou v americké zóně okupovaného Německa a v bezpečí. Získané informace sloužily jak k jejich usvědčení, tak při zásazích proti dalším lidem v Československu i při konfiskaci jejich majetku.

První obětí akce se v dubnu 1948 stala rodina továrníka Jana Prošvice. Z pokynu StB se na ní podílel i velitel stanice SNB ve Všerubech Stanislav Liška. "Stěží uvěřitelným paradoxem tehdejší doby je, že provokační akce se odehrávaly už v době, kdy Liška a někteří jeho podřízení zároveň spolupracovali na skutečných ilegálních převodech," píše badatelka Václava Jandečková ve své nové knize Falešné hranice. Liška podle ní uprchl z Československa v roce 1949. Odešel do Kanady, detaily akce si pak zapsal. Jandečkové se je podařilo získat.

Jednotlivé akce Kámen, které Jandečková zmapovala, se odehrávaly v pohraničí od oblasti Aše po Domažlicko. V letech 1948-1951 v jejich rámci komunisté pozatýkali na hranicích nejméně 40 lidí. V září 1951 odkrylo komunistickou lest ve svém vysílání Rádio Svobodná Evropa.

Jeho kořeny sahají do roku 1948 a do okamžiku, kdy drobné podnikatelce Marii Štěrbové komunistický akční výbor znárodnil, jinými slovy ukradl, živnost. Podle archivů vinárnickou, ale vnuk Marie Štěrbové a syn její dcery Vlasty Zdeněk Klíma hovoří o kavárně.

Štěrbová byla navíc bývalou členkou národní socialistické strany, což ji dostalo do hledáčku režimu. Komunisté jí dávali najevo, že ji kdykoliv mohou zatknout. Stejně jako její stranickou kolegyni Miladu Horákovou o pár měsíců dříve. "Kdykoliv babička vyšla na ulici, stál před domem příslušník Veřejné bezpečnosti," řekl Zdeněk Klíma deníku Aktuálně.cz.

Přes společného známého se začátkem roku 1950 Marie Štěrbová seznámila s Ludvíkem Kruckým, jedním z agentů-chodců, kteří tehdy překračovali ještě částečně prostupné západní hranice do Československa. Byla to doba, kdy mnozí lidé věřili, že se blíží válka, v níž se Československo z moci komunistů vymaní.

Na jaře téhož roku se na jeho popud pustila do zorganizování výzvědné protirežimní sítě. Devítičlenná skupina pro Kruckého získávala železniční mapy, informace z oblasti armády či průmyslu a některá razítka ústředních státních úřadů. Od zapojeného bývalého příslušníka SNB měla navíc Štěrbová k dispozici propustky pro pohyb v okupačních zónách Německa a Rakouska.

Obětí provokace

Kvůli rostoucím rizikům se organizátorka celé skupiny rozhodla Československo opustit a vybudovanou síť zanechat v rukou svého spolupracovníka. O přechod do Německa se Marie společně s devatenáctiletou dcerou Vlastou pokusila celkem dvakrát. Poprvé zabloudily a vrátily se do Prahy. Druhý pokus už byl v zásadě organizovaný Státní bezpečností.

S rodinou se totiž dříve seznámila a navázala přátelský vztah skrytá agentka StB Eva Peníšková. U Štěrbových dokonce krátce bydlela a získala informace o jejich odbojové činnosti. Peníšková Marii Štěrbovou přesvědčila, že chce uprchnout ze země a má kontakt na někoho, kdo přechod může uskutečnit. Marie i Vlasta chtěly takové šance využít. Převaděčem však byl další státní agent, který ženy dovedl na fingovanou hranici.

"Když se v noci vysílený člověk dostal na služebnu CIC (předchůdce CIA, pozn. red.), neměl nejmenší šanci to poznat, neměl pochybnosti," vysvětluje Zdeněk Klíma. "Odpověděly na všechny otázky. Babička dokonce napsala dopis svému známému, že je s Vlastou konečně na svobodě," dodává.

Po zatčení obou žen 23. června 1950 se rozběhlo vyšetřování, zbytek skupiny ale zůstával na svobodě. "Je možné, že si další členy skupiny Státní bezpečnost rozpracovala a sledovala je s nadějí, že je dovedou ke Kruckému," uvažuje historik Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda. To se ale nestalo a přesně po roce začala StB v pět hodin ráno členy skupiny zatýkat.

Podle Svobody nebyl na přelomu 40. a 50. let proces "Štěrbová a spol." ničím ojedinělým. "Jsou to desítky, nebo i stovky případů. Vidíte na nich míru, v jaké StB ty případy konstruovala, v celé své obludnosti," řekl historik Aktuálně.cz.

Buržoazní živly

Žaloba, které skupina čelila, byla věrným obrazem doby. "Ačkoliv jmenovaná pochází z dělnické rodiny, nikdy se nepočítala do dělnické třídy a od svého původu se úplně odloučila. Zařadila se do kasty lidí, kteří nenávidí dělnickou třídu," uváděla prokuratura o Marii Štěrbové.

"Charakter Štěrbové je nízký a sobecký a tato se neohlíží kolem sebe a snaží se za cenu nejhorších zločinů dosáhnout svého osobního prospěchu. Jmenovaná je zarytým třídním nepřítelem a u které není naděje na její převýchovu a navrácení do lidské společnosti," stojí v textu dále.

Obratů jako nenávist k dělnické třídě, buržoazní živly či západní imperialisté je v popisech lidí obviněných a později odsouzených za velezradu a špionáž mnoho.

Zajímavá je i charakteristika devatenáctileté Vlasty Štěrbové. "Na své mládí jest velmi rafinovaná a zkušená," stojí v žalobě, podle které je mladá dívka též obezřetná a úskočná.

V rozsudku se pak s ohledem na vztah Vlasty Štěrbové ke Kruckému konstatuje, že žena, ač mladá, je "přece jen do té míry vyspělá a inteligentní, že pochopila, že nějaké erotické vztahy k jednomu člověku nemohou vyvážiti škodu, kterou způsobí republice a kterou ohrožuje mnoho a mnoho svých spoluobčanů".

Slíbil Vlastě, že si ji v zahraničí vezme

Vztah mezi Vlastou Štěrbovou a Ludvíkem Kruckým potvrzuje i její syn Zdeněk. Podle něj byla tehdy devatenáctiletá dívka do agenta zamilovaná a ten jí slíbil, že si jí v zahraničí vezme. "Kdyby je převedl přes hranice sám, zachránil by jim oběma život. S Kruckým se už nikdy nesetkala," popisuje Klíma příběh své matky.

Vlastu Štěrbovou soud poslal na sedm let do vězení. Na svobodu se ale dostala dříve díky žádosti o milost, kterou podle Klímy nejprve nechtěla ani podat. Bála se, že to může být další z provokací bezpečnostních složek. V hledáčku režimu pak zůstala i po propuštění. "Říkala, že k nám pravidelně chodí Státní bezpečnost," vzpomíná syn odbojářky.

Ironií bylo, že Vlasta Štěrbová našla jen podřadnou práci uklizečky v domě na Národní třídě, v jehož kancelářích akce Kámen o něco dříve vznikla.

Podle Zdeňka Klímy se nikdy nedozvěděla, že se stala obětí zinscenované akce. Možná i proto své matce zazlívala, že jí do odboje zatáhla. "Po zatčení měla maminka vůči své matce zášť, dávala jí to za vinu," vypráví dále Klíma. "Přistoupila na to, že se stala obětí své matky a komunistického režimu," dodává.

Se svou matkou se Vlasta rozloučit nemohla. Marie Štěrbová ve vazební věznici poznala, že umírá, a žádala o zprostředkování poslední návštěvy své dcery a sestry. Státní prokuratura jejímu přání nevyhověla a dvaačtyřicetiletá žena záhy zemřela. Pohřbili ji v hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově.

Podle badatelky Václavy Jandečkové, která téma včetně příběhu rodiny Štěrbových zpracovala knižně, představovaly "Kameny" i v totalitním státě jedny z nejutajovanějších represivních akcí vůbec. Před soud však zřejmě nikdo postaven nebude. "Je pozdě. Těmhle akcím se měly věnovat týmy lidí mnohem dříve," uvedla Jandečková v rozhovoru pro DVTV.

Agent-chodec

Kdo byl vlastně Ludvík Krucký (někdy uváděn jako Krutský, pozn. red.), muž v čele celé sítě, a jaké byly jeho osudy? A nebyl nakonec do celé důkladné akce Státní bezpečnosti také zapojen?

Podle dokumentů z Archivu bezpečnostních složek pracoval muž narozený 9. října 1922 skutečně pro americké tajné služby. Do zahraničí odešel v roce 1949, československá kontrarozvědka věděla o dvou případech, kdy tento agent-chodec přešel do Československa se zpravodajskými úkoly.

Státní bezpečnost ho nikdy nedopadla, v 60. letech se ho ale snažila naverbovat. Nasadila na něj jeho známou z mládí. Agentka "Meta" po návštěvě u Kruckého v roce 1966 hlásila, že by se Krucký rád vrátil domů, protože ho práce instruktora amerických zpravodajců netěší. Krucký sám podle téže zprávy navrhoval, že zprostředkuje vývoz československých zbraní komunistickým bojůvkám v Latinské Americe výměnou za beztrestný návrat.

Několik schůzek s "Metou" ale ke zverbování Kruckého nevedlo. Zda o přeběhnutí skutečně uvažoval, nelze s jistotou říci. Komunisté ale měli za to, že prošel tvrdým výcvikem u Američanů, kteří mu nakonec dali plat podplukovníka. Podle posledních zpráv, které získali, vedl kurzy češtiny a reálií života v Československu pro elitní americké jednotky - Zelené barety. Pokud kdy snil o návratu domů, srpen 1968 tento sen nemilosrdně ukončil.

Ludvík Krucký zemřel 14. srpna 2014 v Garmisch-Partenkirchenu ve věku nedožitých 92 let.

Související video: Rozhovor DVTV s badatelskou Václavou Jandečkovou o akci Kámen.

Oběti akce Kámen se ocitly na falešných hranicích, neměly šanci lest prohlédnout, říká Václava Jandečková. | Video: Martin Veselovský |  20:34

autoři: Jan Wirnitzer, Michaela Dvořáková | 8. 7. 2018 6:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama