V pátek večer přišla nečekaná zpráva, že na palubě polského letu někdo hrozí bombou. Co v té chvíli udělal váš tým?
Přišla nám zpráva, že nouzově přistane letadlo a na palubě je muž, který vyhrožuje bombou. Všichni čtyři chlapi vyrazili na místo se vším vybavením: krátkými, dlouhými zbraněmi a další technikou. Pak se spojili s hasiči a čekalo se na letadlo.
Pak přišlo na ten zákrok. Kudy se vstupuje při takových situacích do letadla?
Je to složité, protože každý zákrok je ojedinělý a zasáhnout v letadle je dost specifické. Na palubě je třeba 160 lidí, je tam malý prostor. Takže do letadla se vždy vstupuje jinak.
A jak to bylo v tomto konkrétním případě?
Hasiči chlapy vyzvedli na zvedací plošině ke dveřím letadla, které byly nejblíže pachateli. Pak jednotka vstoupila. Pokud to umožňuje situace, vždy se jde dveřmi.
Proběhlo vůbec před zásahem vyjednávání?
Nebyl důvod. Ten člověk nekomunikoval. Pouze oznámil, že má bombu.
Věděli jste, že ten muž z Polska byl ve špatné psychické kondici?
To jsme vůbec nevěděli. Bylo to ohrožení celého letu a všech lidí, takže se rozhodlo, že tam musíme jít. Na toho muže nebyl použit paralyzér nebo něco podobného. Byl zajištěn a nepoužili jsme na něj nějakou výraznější sílu.
Mluvilo se o tom, že ten muž nechtěl spolupracovat. Jak byl tedy přesně zpacifikován?
Nechtěl spolupracovat a nechtěl uposlechnout výzvy, proto jsme použili standardní donucovací prostředky. Nepral se, neoháněl se. V malém prostoru letadla se špatně brání, když jdou po vás čtyři chlapi s kuklami. Víc k tomu v tuhle chvíli nemůžu říct.
Piloti dispečerům přesně popisovali, jaká je situace na palubě. Jak to věděli?
Posádka musí být informována o tom, co se děje. Když někdo hrozí bombou, tak se musí zasáhnout, jako by to byla hrozba reálná. I když člověk komunikuje a nic nedělá, vždy se to musí brát vážně. I kdyby hrozbu bombou odvolal.
Říct bomba na letišti nebo v letadle je tím pádem dobrý způsob, jak se dostat do velkých problémů…
Záleží samozřejmě, v jakém kontextu se „bomba“ řekne a jak se člověk chová. Třeba jsme tu měli člověka, co procházel rámy, pořád pípal a byl v těžší životní situaci. Tak prostě oznámil, že má bombu. Zasáhli jsme proto a byla u něj provedena pyrotechnická prohlídka.
Ne každý týden někdo hrozí bombou na pražském letišti. Jsou podobné typy zásahu časté?
V pátek se stalo něco, co se rozhodně neděje každý den. Když dnes někdo hrozí bombou, je to bráno velmi vážně. Mnoho věcí zásah komplikuje. Za prvé jsou na to mezinárodní dohody, za druhé je to letadlo samo o sobě ohrožené, i když je tam pouze agresivní cestující.
Podobně dramatických momentů jsme ale v Česku zažili víc. Teď si vybavuji třeba případ, kdy Rusové chtěli odvézt z České republiky podnikatele Alexeje Torubarova. Tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek se dokonce snažil zabránit odletu přistavením cisterny.
Ten případ jsme dělali a pečlivě událost sledovali. Bylo štěstí, že jsme do toho tehdy nešli. Byli jsme ale připraveni ten zákrok provést. Stát proti jeho ozbrojené eskortě by však bylo nebezpečné.
Zasahujete v dost netypickém prostředí pražského letiště a kolikrát i v samotných letadlech. Jaké máte vybavení?
Máme k dispozici dvě vozidla. Jedno z nich je speciální, umožňuje prostupnost terénem, protože letiště je velký komplex a nejedná se jen o terminál. Navíc je to vozidlo pancéřované, takže umožňuje třeba zásahy proti ozbrojenci.
Jak probíhá výcvik této elitní jednotky?
Adepti procházejí výběrovým řízení, které je náročné na fyzičku. Každého člověka navíc pozorujeme, jak dokáže jednat pod stresem: střílet, pracovat v týmu. Nehledáme supermany. Hledáme univerzálního a komplexního člověka. Pokud někdo z týmu potřebuje, dostane prostor se v nějaké oblasti zlepšit.
Kde je ta hranice, kdy ještě zasahujete a nepřebere si to Útvar rychlého nasazení (URNA)?
Pokud se bavíme o aktu terorismu, tak ten spadá pod URNU. Všechno ostatní děláme my. Připravujeme se ale i tak na vše. Situace se může změnit. Třeba se objeví další člověk a začne střílet. V té chvíli prostě nemůžeme odejít.
Inspirace útoky ve světě
V loňském roce proběhlo několik velkých teroristických útoků na letištích. Útočníci se odpálili v Bruselu, střílelo se v tureckém Istanbulu. Reflektujete tyto útoky a trénujete proti taktice, kterou teroristé použili?
Zabýváme se každou situací, která se stala ve světě. Třeba u útoku v Turecku jsme hodnotili, jestli ten člověk se sebevražedným pásem vybouchl kvůli tomu, že byl špatně střelen, a jak by to vypadalo, kdyby se policisté trefili mimo sebevražedný pás. Pak se tyto situace pokusíme simulovat.
Kde podobné situace trénujete?
Máme speciální střelnici s nejnovějšími technologiemi, které jsme byli schopni zajistit. Jsou tam veškeré prostory a situace, které potřebujeme nacvičit.
Můžete si tam tedy zkusit i útoky jako v Turecku nebo Bruselu s tím rozdílem, že se to bude odehrávat na Letišti Václava Havla?
Ano. Nedávno proběhl i výcvik se zahraniční složkou, o které nemohu mluvit, a tam se simulovaly všechny útoky, které proběhly během 10 až 15 let. Snažíme se totiž s vybavením a výcvikem udělat to nejlepší.
