reklama
 
 

"Zapšklý zlínský dědek" porazil Hrad. Nezajímá ho, kolik Mynář bere, chce jen, aby dodržoval zákon

5. 9. 2016 19:00
Třiasedmdesátiletý Luděk Maděra ze Zlína je postrachem úředníků, kteří tají informace. Bývalý vedoucí odboru informatiky zlínského magistrátu dosáhl u Nejvyššího správního soudu precedentního rozhodnutí, podle něhož úřady nesmí tajit platy úředníků, protože jsou placeni z veřejných peněz - a pokud ano, musí to velmi dobře odůvodnit. Minulý týden "porazil" i prezidentskou kancelář: Ta mu nejdříve odmítala poskytnout informace o platu hradního kancléře Vratislava Mynáře a jeho blízkých spolupracovníků. Jen pouhý týden předtím, než Maděrovu žalobu začal řešit soud, mu informace o platech poskytla.

Aktuálně.cz: Proč jste tolik usiloval o to, abyste zjistil plat hradních úředníků, konkrétně kancléře Vratislava Mynáře, šéfa protokolu Jindřicha Forejta a prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, že jste kvůli tomu na Hrad podal žalobu?

Luděk Maděra: Mě platy hradních úředníků vlastně nezajímají. Ale moje advokátka Petra Bielinová, která se o hospodaření s veřejnými penězi zajímá podobně jako já, oslovila asi 260 veřejných institucí, aby zjistila, kdo informace, mezi jinými o platech, poskytuje a kdo ne. A když neuspěla u Kanceláře prezidenta republiky, tak jsem si řekl, že to zkusím, jestli je dají mně.

Tedy jste své advokátce chtěl pomoci?

No, abych pravdu řekl, magistra Bielinová mě oslovila, že hledá blázna, který by byl ochotný jít do akce, u které není jisté, jak dopadne. Jednak aby soud přikázal dané organizaci informace poskytnout, a za druhé se domoci zadostiučinění, když tuto informaci neposkytnou. A aby danou pokutu nehradila ona instituce, ale konkrétní viník. Protože pokud by museli úředníci, kteří vydají nezákonné rozhodnutí, nést soudní náklady a platit ze svého zadostiučinění, tak se samozřejmě výrazně změní situace v přístupu k informacím a začnou je poskytovat.

Dobrá, napíšu do titulku, že jste blázen, který...

Ano, můžete. Existuje jedno úsloví "Blázni mění svět, ale musí to být dostatečně velcí blázni a neuvěřitelně vytrvalí". O různé informace žádám už od roku 2000, to dokládá tu vytrvalost. A to, že jsem blázen, z toho snad vyplývá.

Jak vám Hrad odůvodňoval, že vám ty informace nedá?

Že to jsou osobní údaje. Hradní kancléř napsal, že si mám uvědomit, že je rozdíl, jaký může mít dopad zveřejnění informací o platu ředitele základní školy, a informací o platu Kanceláře prezidenta republiky. Já zastávám názor, že státní úředník jako státní úředník.

Vysvětlil Hrad nějak, proč najednou "polevil" a těsně před začátkem soudního jednání vám je dal?

Ne. Hrad má taktiku informace neposkytnout. Dá je, až když jde na lámání chleba.

Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček říkal, že žaloba je zbytečná, protože prý na webu Hradu byly tabulkové platy dávno zveřejněny...

Když někdo zveřejní tabulkové platy, nezveřejnil nic. Máte nejen základní  - tabulkový - plat, ale i příplatek za vedení oddělení, osobní ohodnocení a mimořádné odměny. A problém je, že tyto tři tzv. nenárokové složky platu mohou být víc než základní plat.

Nicméně spor je u konce...

Rozhodně ne. Magistra Bielinová sice musí nyní stáhnout žalobu, protože nemá smysl, aby soud rozhodoval, že nám musí dát něco, co už máme. Jenže soud ještě určí výši náhrady, kterou jí Hrad bude muset zaplatit na nákladech soudního řízení. Jakmile je dostane, vyzvu kancléře, aby zahájil regresní řízení proti těm, kteří vydávali ona nezákonná rozhodnutí a tajili informace. Tedy sám proti sobě. A pokud to odmítne a zaplatí to z rozpočtu, tak na něj podám trestní oznámení pro porušování pravidel při správě cizího majetku.

Vy jste i původcem dvou precedentních rozsudků, na jejichž základě soudy definovaly, za jakých okolností se mají zveřejňovat platy úředníků, kteří jsou vlastně příjemci veřejných prostředků. A stanovily, kdy převažuje veřejný zájem na poskytnutí uvedených údajů nad ochranou jejich soukromí - v  podstatě vždy, když mají rozhodovací pravomoci.

Ano, to bylo poprvé, kdy to někdo hnal na Nejvyšší správní soud. Ten vydal rozsudek, který měl osm stran, a spousta úřadů začala tvrdit, že se s ním neztotožňuje, což je zajímavé slovo, a že není dostatečně zdůvodněný. Takže soud následně vydal další rozsudek, ten už byl na 34 stránkách a velice detailní, takže jednoznačný.

Vámi prošlapanou cestou jdou především novináři. Proč je to důležité pro veřejnost?

Lidé by měli vědět, jak to chodí, jak veřejné organizace hospodaří s jejich penězi. O Baťovi se ví, že vyráběl boty, málo se už ví, že byl devět let starostou Zlína a ještě méně to, že jako starosta nechal zpracovat srozumitelné účetnictví, natisknout ho a roznést do každé schránky. A když ho opozice kritizovala, že vyhodil peníze, tak říkal, že to byla nejlepší investice, protože pokud existuje účetní tma, tak se tam ztrácí obrovské peníze.

Jak vaše "souzení" začalo? Kdy a proč jste vlastně začal po úřadech požadovat platy úředníků?

Do roku 2000 jsem pracoval jako vedoucí odboru IT na zlínské radnici. A když jsem odmítl zmanipulovat veřejnou zakázku, na hodinu mě vyhodili. Po mně přišel nový vedoucí, který podepsal všechno, co mu dali na stůl. Za to, co podepsal, dostal magistrát čtyři pokuty ve výši stovek tisíc korun a já slyšel, že dostává obrovské mimořádné odměny. A proto jsem se o to začal zajímat.  

Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím jsem pak zjistil, že zatímco já měl mimořádné odměny tak deset tisíc korun za rok, nový vedoucí byl ve výrazně vyšší platové třídě a dostával v průměru ročně dvě stě tisíc korun na mimořádných odměnách. A navíc jeho oddělení posílili na deset lidí, zatímco mně stačili tři.

Jak vysoké byly ty pokuty...

Jen za oblast informačních technologií to byly pokuty za více než tři sta tisíc korun. A magistrát to mimochodem zaplatil z rozpočtu místo toho, aby to dali uhradit tomu, kdo to zavinil. Takže když v ČR někdo upozorní, že byly rozkradené peníze občanů, tak občany okrade, protože ještě zaplatí z jejich peněz pokutu.

Vy s vaší advokátkou Petrou Bielinovou jdete ještě dál: Soudíte se o zadostiučinění za to, že vám úřad neposkytl včas informace, na které máte nárok. A už jste v prvním opět precedentním případě - týkajícím se Zlínského kraje - uspěl a soud vám za to přiřkl zadostiučinění 40 tisíc korun. To asi potěší...

To je nic. Navíc je ten rozsudek sice pravomocný, ale krajský úřad podal ještě dovolání, které to může otočit.

Někteří vás nyní označují za profesionálního prudiče. Jak tuto nálepku berete?

S humorem. Ale není to správné označení, správné je - jak mě označili v jedné diskusi na internetu - zapšklý zlínský dědek.

autor: Marek Pokorný | 5. 9. 2016 19:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama