To, co se stalo během summitu NATO, nemá v historii české diplomacie obdoby. Ze všech výjezdů s politiky, které jsem absolvoval, byla cesta do Ankary ta nejhektičtější. Nejen novináři byli svědky organizačního thrilleru i rozkolu mezi Strakovou akademií a Pražským hradem. Vládní delegace jednoznačně nenesla účast prezidenta Petra Pavla v Turecku dobře. Zde jsou nejzajímavější střípky.
Začnu chronologicky a s kontextem. Měsíce dopředu bylo zřejmé, že si vláda Andreje Babiše (ANO) nepřeje tradiční účast Petra Pavla na summitu NATO. A dávala to najevo silnými výroky, ale i konkrétními kroky, jak mi to ostatně potvrdily diplomatické a vládní zdroje. Poslední dva týdny před klíčovou událostí se tím kabinet ani netajil.
Odklad rozhodnutí o začlenění prezidenta do delegace na 22. června měl dva cíle: dát co nejmenší prostor Ústavnímu soudu pro rozhodnutí, kdyby došlo na kompetenční žalobu, a docílit toho, aby se Pavel případně ani nestihl akreditovat na summit.
Plán ale obrátil naruby zásah Ústavního soudu předběžným opatřením, který de facto „donutil“ Babišovu vládu zařídit prezidentovi účast na jednání v Ankaře. Překážky nicméně nezmizely – spíše naopak.
Nevíme kdy, nevíme jak, nevíme s kým
Mezi úřady panoval komunikační šum. Kancelář prezidenta republiky ani týden před začátkem summitu nevěděla, s kolika lidmi ve výpravě má počítat, kdo jmenovitě doprovodí Pavla ani jak a kdy se bude odlétat.
Prezident neměl po ruce ani mandát. Pro organizační detaily musel jít na ministerstvo zahraničí hradní kancléř Milan Vašina – a neodcházel spokojený.
Macinkův resort osekal prezidentův doprovod na minimum a ukázal si prstem, které osoby poletí. Původně mělo jít o pouhé čtyři lidi – z nichž tři byli ochránci, kteří se do delegace zpravidla nepočítají. Nakonec Černínský palác ustoupil a povolil skromnou účast protokoláře a dalších členů prezidentské kanceláře.
Ani naše novinářská skupina, která plánovala letět s Pavlem, neměla jednoduchou startovní pozici – akreditace pro tisk skončily už začátkem června. Přirozeně hrozilo, že zatímco by média připojená k Babišově části delegace pokryla premiérovu cestu, prezidentova přítomnost by se do titulků jen tak neprobojovala. Bez visačky by reportéři zkrátka stáli před branami summitu.
Ani tento vládní plán ale nevyšel. V neděli (tedy pouhé dva dny před summitem) nám zázračně přišla potvrzení od NATO o udělení akreditací. Po více než týdnu nejistoty bylo konečně jasné, že trnitá cesta do Ankary za prezidentskou část skutečně proběhne.
Jedna delegace, dvě výpravy
Za zmínku stojí i momentky v den odletu. Už v ranních hodinách hlouček lidí (a jeden pes, pro úplnost) vítal přijíždějící účastníky před vojenským letištěm v pražských Kbelích. Držel vlajky České republiky, NATO a cedulku se srdíčkem a s iniciálami „PP“.
Následná hojná přítomnost českých médií na „předodletových“ tiskových konferencích pak naznačovala, že půjde o nestandardně sledovaný summit.
Bohužel, nikoliv z hlediska agendy, která se tam měla řešit, ale spíše kvůli konfliktu mezi Strakovkou a Pražským hradem. Stejně jako v případě šéfa Senátu Miloše Vystrčila a jeho červnové návštěvy Tchaj-wanu, i zde spor s vládou paradoxně napomohl k tomu, aby cestě byla věnována výrazně větší pozornost.
Dvojkolejná delegace – oficiálně vedená premiérem Babišem – se tudíž rozštěpila na dvě samostatné výpravy. Jejich odlet od sebe dělila pouhá hodina. Jako první zmizel v oblacích předseda vlády společně s ministrem zahraničí Petrem Macinkou a ministrem obrany Jaromírem Zůnou.
„Aspoň jste si přispali tu hodinku navíc. My umíráme už teď,“ psali novináři z vládní části delegace naší reportérské skupině, která pro změnu doprovázela prezidenta Pavla v poloprázdném armádním airbusu. To ještě nikdo netušil, jak perné a chaotické dva dny nás čekají.
Protokol vládne všem
Přímo na ranveji po příletu do Ankary dostala česká roztržka konkrétní obrysy. Ačkoliv nebyl prezident Pavel šéfem výpravy, turecká strana ho dle protokolu přivítala se všemi vojenskými poctami, včetně nastoupených jednotek námořnictva a letectva.
„Ten náš to měl skromnější,“ komentovali reportéři z „Babišovy skupiny“. Dle dostupných oficiálních fotografií nebyli daleko od pravdy.
Skutečný políček pro vládní část výpravy však přišel vzápětí. Prezidenta Pavla totiž dle protokolárních zvyklostí osobně doprovázel velvyslanec Petr Štěpánek, zatímco premiéra Babiše – oficiálního vedoucího delegace – měla na starost zástupkyně šéfa ambasády. Podle týdeníku Respekt tuhle skutečnost nesla výprava předsedy vlády hodně hořce.
Petr Pavel to o den později komentoval slovy, že ambasáda jen plnila protokol. Nutno podotknout, že české zastoupení v Ankaře není příliš velké, o hladký průběh roztříštěné delegace se tak starali všichni, kdo mohli. Pro úspěch obou státníků na summitu udělali maximum, bez ohledu na napjatou situaci.
Ti, kteří měli přijít, nepřišli
Po příletu nebyl čas otálet. Prezident s celým doprovodem zamířil na akci Mnichovské bezpečnostní konference, kde ho čekalo zhruba půlhodinové diskusní okénko s názvem „Czeching NATO’s Pulse: Conversation With President Petr Pavel“ („Česká kontrola“ pulsu NATO: Debata s prezidentem Petrem Pavlem). Ani tam dlouho nesetrval.
Následoval totiž bleskový přesun na fórum obranného průmyslu, kde naše novinářská skupina narazila na první limit. Ne na všechny události totiž stačily akreditace. Přístup na specifické akce nebo jejich součásti byl podmíněn také tzv. pool kartičkami, kterých je nevelké množství a často se musí dělit mezi médii, například kvůli omezené kapacitě.
Na fórum se tak dostala jen malá část reportérů, zbytek musel nakonec počkat hodinu v minibusu na parkovišti. Prezident se mezitím stihl pozdravit se státníky, včetně ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Toho už ale většina z nás svědky nebyla a museli jsme se spokojit s oficiálními fotografiemi.
Babiš na zahrádce se svými věrnými
Střih, 16:00. Naše skupinka novinářů zamířila do hotelu Bilkent, kde se měla později uskutečnit tisková konference s hlavou státu. Vzhledem k tomu, že zde byla ubytována celá česká delegace, všichni tu očekávali první osobní setkání mezi Pavlem a Babišem. Oba měli dle zákulisních informací pokoj na stejném patře a jen o pár dveří od sebe.
A na samotného premiéra jsme narazili překvapivě rychle. Zatímco Pavel byl stále na fóru, Babiš už měl zjevně po první sérii programu a seděl v zahradě hotelu. Kolem sebe měl další členy delegace, například šéfku Úřadu vlády ČR Tünde Bartha či Moniku Babišovou.
Krátce poté se obě české novinářské skupiny sjednotily do jednoho velkého mediálního chumlu. Jelikož byl do prezidentského večerního brífínku ještě čas, padl nápad požádat premiéra Babiše o vyjádření – ten svou tiskovku plánoval až ve středu, zatímco prezident chtěl promluvit před médii ještě ten večer.
Po chvilce čekání na jednoho ze zástupců ambasády ale přišla odpověď, že o vyjádření pro média nemá Babiš zájem.
Minuli se o pouhé minuty
Další střih, 19:00. S předraženou colou a zmrzlinou na hotelovém baru se hromadně čekalo na odjezd na neformální večeři lídrů a státníků. Všichni chtěli vidět, zda se rivalové setkají. Zpětně je asi třeba si přiznat, že to byla poněkud naivní představa.
Jako první se objevili „odloučení“ manželé Babišovi. Místo k odchodu však premiér nečekaně zamířil do zahrad hotelu. O pár minut později přišel do lobby Petr Pavel s ochrankou a viditelně vyčkával, zda se s Babišem potká. Ke smířlivému podání ruky před kamerami však nedošlo.
Prezident po chvíli čekání odjel sám. Jen pár minut poté se zničehonic vrátil Andrej Babiš s chotí, nachystaný k odjezdu. „Tak dáme nějaké selfie, budeme všichni spokojení,“ zavtipkoval pak premiér na konto scénáře, co by dělal, kdyby s prezidentem skončil u jednoho stolu.
Poprvé se tak čeští státníci setkali až na neformální večeři – a na společné fotce stáli pro jistotu co nejdál od sebe.
Za doprovodu ochranku
Zatímco politici večeřeli, novináři se přesunuli do svého ubytování – část více v centru, část do staršího „kuřáckého“ hotelu na periferii Ankary. Check-in v osm hodin, první jídlo od přistání pak kolem desáté večerní.
Následovalo psaní článků, stříhání videí a přípravy na další den – z hotelu se mělo odjíždět už před sedmou ranní. Těžko takovou cestu považovat za dovolenou, jak občas někteří internetoví diskutéři komentují pracovní výjezdy s politiky.
Další část summitu NATO už proběhla z novinářského pohledu „standardně chaoticky“. Někdo (já) dorazil ke špatnému vchodu a jen díky extrémně milým členům ochranky se nechal eskortovat do médiím přístupné zóny. Někdo (nejen já) neměl po ruce potřebné a již rozebrané pool kartičky, aby se zúčastnil bilaterálních jednání.
Zde opět sehrála svou roli trocha diplomacie a přívětivá turecká ochranka, která se pro část české novinářské výpravy stala osobním průvodcem.
„Je mi líto, že to máte takhle divoké,“ okomentoval spor ústavních činitelů jeden z mužů, který nás doprovodil na setkání mezi prezidentem Pavlem a jeho finským protějškem Alexandrem Stubbem. Když zjistil, že večer odlétáme a z města jsme neviděli prakticky nic, bylo mu naší skupiny líto dvojnásob.
Žádný kartáč nebyl. Hněv po návratu ano
Samotné tiskové středisko v Národní knihovně v Ankaře bylo pro vyčerpané novináře zjevením – obrovská kulatá budova s terasou, krásným výhledem a konečně dostupným občerstvením se stala „oázou klidu“.
Jen v uvozovkách, protože všechny stejně nejvíce zajímalo místo k sezení, zásuvka, stabilní připojení k internetu a to, co padne během proslovů na zasedání Severoatlantické rady.
Závěr summitu byl nicméně stejně hektický jako jeho začátek. Kvůli logistice a naplánovanému odletu musely obě novinářské skupiny postupně opustit areál summitu dříve, než Andrej Babiš vůbec stihl přednést svůj projev. Nakonec totiž nepromluvil jako 27. řečník, ale až úplně poslední. Nebyla to dobrá vizitka pro českou účast.
Slova premiéra mnohem rychleji zachytily redakce „doma“ v Praze, ale to už je takový evergreen všech podobných pracovních cest. Těsně před odletem obou českých politiků proběhl poslední tiskový brífink. Každý na jiném letišti a v jiný čas.
Sdělení ale byla podobná – žádný „kartáč“ od Donalda Trumpa se nekonal. Ten svůj hněv naštěstí zaměřil jinam a stihl si během toho splést „Japonskou islámskou republiku“ s Íránem.
Slovní přestřelky mezi vládou a prezidentem ani po summitu nekončí. Babiš ve svém nedělním videu označil Pavlovu přítomnost za ostudu. Ministr zahraničí Macinka napsal, že si prezident „přivezl družinu jedenácti novinářů“ a že „neměl žádné oficiální povinnosti, tak dělal aspoň časté tiskové konference“.
Babišova skupina přitom měla přinejmenším stejný počet přítomných zástupců médií. A jen o jeden tiskový brífink méně – v úterý večer, jak už zaznělo výše, se Babiš zkrátka nechtěl k uplynulému dni vyjádřit. Mít příště jednotnou delegaci by asi nebylo úplně na škodu…
Opravdu byl Babiš jediný, komu Trump podal ruku? Záběry ukazují trochu jiný příběh
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Ukrajina v noci zasáhla sklad Wildberries, Rusko útočilo na lodě
Ukrajina a Rusko v noci na pátek pokračovaly ve vzájemných útocích. V ruském Jekatěrinburgu zachvátil po ukrajinském útoku požár logistické centrum ruského internetového prodejce Wildberries. Společnost o tom informovala Telegramu. Naopak ruské dronové útoky podle ukrajinských úřadů způsobily požár zemědělských skladů v obci Balaklija v Charkovské oblasti na východě Ukrajiny, napsal Reuters.
Protiruská hysterie a provokace z Kyjeva, reaguje Kreml na nález dronu v Lipsku
Za provokaci namířenou proti Rusku označilo v pátek ruské velvyslanectví v Německu úterní nález dronu s výbušninou na východoněmeckém letišti Lipsko/Halle. Informuje o tom agentura DPA. Berlín oficiálně Moskvu v souvislosti s tímto případem z ničeho neobvinil.
Španělsko vrací úder. Zavádí kontroly na spoje z Itálie
Španělská vláda nařídila zavést od soboty hraniční kontroly v případě spojů z Itálie. Oznámilo to podle agentur v pátek ministerstvo vnitra. Madrid se ke kroku rozhodl poté, co italská vláda odmítla zrušit své kontroly spojů ze Španělska.
Rwanda jedná s evropskými zeměmi o spolupráci s přijímáním migrantů
Rwanda vede předběžná jednání s některými evropskými zeměmi o spolupráci v oblasti migrace, napsala agentura AFP. Kigali by podle návrhu mohlo přijímat rodiny migrantů, kteří uvízli na cestě, nemají kam jít nebo jsou z různých důvodů v ohrožení. Země dohody zatím nedosáhly, uvedla mluvčí rwandské vlády Yolande Makoloová.
Špičky arménské církve skončily před soudem. Soudce se případu vzdal
Hlava Arménské apoštolské církve, katolikos Garegin II., a dalších šest prelátů v pátek stanuli před soudem. První jednání, uspořádané za zavřenými dveřmi, ale zakrátko skončilo, protože soudce se případu vzdal, oznámila média.