Zákulisí nejdivnější cesty prezidenta Pavla. Výprava na summit NATO byla místy bizár

Prezident Petr Pavel se dočkal a účastnil se ostře sledovaného summitu NATO v turecké Ankaře. Cestě ale předcházela nejedna překážka.

Vláda Andreje Babiše ho v delegaci summitu NATO nechtěla. Nakonec zasáhl Ústavní soud. Tím ale obstrukce zdaleka neskončily.

Zatímco prezidentská kancelář ladila program pro hlavu státu, zároveň čekala na podrobnější informace k odletu od ministerstva zahraničí. A ty nepřicházely.

V den odletu stál před vjezdem do vojenského letiště Kbely hlouček podporovatelů prezidenta Pavla.

Samotný let vládním speciálem z Prahy do Ankary trval zhruba tři hodiny.

Na letišti v Ankaře už čekala uvítací delegace, jako tomu bývá u všech státníků a šéfů delegací.

Takhle přívítala turecká strana premiéra Andreje Babiše...

... a takhle zase prezidenta Petra Pavla. Zde protokol nahrál hlavě státu.

Hned po příletu se jelo na první bod programu. Tím byl půlhodinový rozhovor s prezidentem Pavlem na akci pořádané Mnichovskou bezpečnostní konferencí.

Posléze se prezident přesunul na fórum věnované obrannému průmyslu. Tam potkal svého ukrajinského protějška Volodymyra Zelenského.

Cestou zahradami hotelu Bilkent „prezidentská“ část novinářského doprovodu zahlédla známou tvář – premiéra Babiše.

Babiš se ovšem novinářům vyjádřit nechtěl, obě dvě mediální skupiny tak čekaly na brífink s Pavlem v areálu hotelu. Do bazénu si nikdo netroufl.

Po tiskovém brífinku s velkým počtem přítomných českých médií čekala oba státníky klíčová událost – neformální večeře u tureckého prezidenta.

Jako první přišel do lobby premiér Babiš s Monikou Babišovou. Místo odjezd ale zavelel odchod do zahrad hotelu.

Nedlouho poté přišel prezident Pavel. A čekal, zda se Babiš neobjeví. Marně.

Poté, co prezident odjel, jen o pár minut později se vrátil do lobby i Babiš. Oba se tak osobně potkali až na samotné večeři.

Na společné fotce je asi evidentní, že Babiš s Pavlem nechtěli stát příliš blízko sobě.

Dá se říct, že jsme z Ankary neviděli prakticky nic. Kde na podobných akcích většinou zatarasí jednu silnici, zde se uzavřely celé sekce města.

Středa, 8. červenec 2026. Prezident hned ráno zamířil na pracovní snídani a diskuzi, kterou pořádala organizace Globsec.

Hlavní program se nicméně odehrál až zde. Zasedání Severoatlantické rady bylo na spadnutí.

Dostat se z jedné strany summitu NATO na druhou vyžadovalo nejen svižnou chůzi, ale i pool kartičky. A ty jsme neměli.

Nebýt milých příslušníků ochranky, nejspíše bychom se na první bilaterální jednání nedostali.

Mluvě o bilaterálních jednáních, takhle vypadají dveře do místnosti. Nic moc extrémně honosného nečekejte.

A zde už je prezident Pavel se svým finským protějškem Alexandrem Stubbem.

Samotné novinářské středisko se nacházelo v prostorách národní knihovny. Nádherné místo.

A také s nádherným výhledem...

... či nádherným jídlem, které jsme nestihli pořádně ochutnat. Prioritou byly zásuvky a stabilní internet.

Nakonec se obě novinářské skupiny musely přesunout na letiště a nestihly projev premiéra Babiše. Vystoupil až poslední.

Oba státníci nicméně před odletem stihli tiskovou konferenci, aby zhodnotili svou účast na summitu NATO.

Dobrá zpráva pro Česko? Žádný kartáč od Donalda Trumpa se nekonal.

Jak je ale zřejmé z víkendových prohlášení, klid mezi Strakovou akademií a Pražským hradem se nekoná.