Zakázat politikům chodit na fotbal by bylo za hranou. Vlastnit média ne, říká ústavní právník

Radek Dragoun Radek Dragoun
19. 12. 2016 14:58
Ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Aktuálně.cz připouští, že lex Babiš zasahuje do svobody jednotlivce, stejně tak jako mnoho dalších právních úprav. Nebýt žádných právních předpisů, byl by člověk podle něho výrazně svobodnější. Zákon však není rozhodně diskriminační, jelikož každý si může vybrat, zdali chce být veřejným funkcionářem, kterému jsou určité věci zakázány, nebo nechce. Kysela připouští, že členové vlády mohou zákaz vlastnit média obejít, ale kvůli tomu by se nemělo rezignovat na snahu o regulaci.
Ústavní právník Jan Kysela.
Ústavní právník Jan Kysela. | Foto: Ludvík Hradilek

Prezident Miloš Zeman vetoval lex Babiš mimo jiné pro to, že zasahuje do svobody jednotlivce. Opravdu to tak je?

Pakliže někomu cokoliv zakážete, tak to zasahuje do jeho svobody. To není úplně šokující, je to dokonce dost obvyklý atribut právní úpravy. Jde o to, jestli do svobody zasahujete nad míru, nebo ne nad míru, eventuálně jestli pro to máte nějaký důvod. Pokud ten argument spočívá v tomhle, tak to můžete vytknout celé řadě právních předpisů. Kdybyste ty právní předpisy neměl, tak jste určitě svobodnější než s nimi.

A zasahuje se v tomhle případě do svobody jednotlivce nad míru?

To není jeden každý jednotlivec. To jsou veřejní funkcionáři a jde o to, jestli když jim zakazujte, aby vlastnili média, tak se dopouštíte něčeho, co už je za hranou. To je ta diskuse, která se vedla nedávno, jestli v případě, že by tam byli členové vlády, je to v pořádku, zatímco když tam nejsou jenom členové vlády, je to v nepořádku. Tohle je určitě věc, o kterou se může prezident republiky opřít, protože se může zdát, že ten okruh je příliš široký, protože je do toho zahrnuta spousta krajských a obecních zastupitelů. Takže pokud má pocit, že ze svého politického hlediska je tohle sporné, a proto to má sněmovna znovu zvážit, tak proč ne.

Je to tedy v rozporu s ústavou?

Když by ten argument byl postavený tak, že to není sporné, ale je to protiústavní, tím bych si já nebyl úplně jistý. 

Prezident Zeman mluví o principu vhodnosti. Proč máme mít zákon, u kterého není jasné, zdali vůbec dosáhne zamýšleného cíle? Lidé přece nemusí vlastnit média, aby je ovlivňovali.

Pakliže argument spočívá v tom, že můžete ovlivňovat média, aniž byste je musel vlastnit, tak je jistě správný. Můžete ovlivňovat kupříkladu prezidenta republiky, aniž byste byl zaměstnancem Kanceláře prezidenta republiky, protože můžete být poradcem na mandátní smlouvu nebo můžete být manželkou. Jenom jsou prostě určité věci, které jsou způsobilé k právní úpravě, a pak jsou věci, které nejsou způsobilé. Nemůžete zakázat prezidentu, aby se bavil s manželkou, ale můžete určitým způsobem limitovat to, kdo jsou zaměstnanci jeho kanceláře.

A tady je to to samé. Můžete říct, kdo smí nebo nesmí vlastnit média, můžete nějakým způsobem koncipovat střety zájmů, ale nikdy nemůžete právní úpravou zajistit, aby někdo volal šéfredaktorovi, a buď mu vyhrožoval, nebo mu něco sliboval. Zkrátka některé věci zákonem zařídit můžete, nebo se o to můžete pokusit, a některé ne. A vlastnická struktura je přesně to, co můžete zkusit regulovat. Ovlivňování po telefonu ovlivňovat nemůžete. Teď jde o to, jestli tím, že nemůžete eliminovat ten telefon, nemáte dělat nic, anebo se o něco pokoušet. A mně připadá, že to pokoušení v tomhle případě není úplně marné.

Podle prezidenta je tento zákon v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je České republika zavázána. Mimo jiné proto, že každé právo musí být zajištěno všem bez diskriminace.

Jde ale o to, co je diskriminace. Diskriminace je nepřípustné odlišování. V případě, že by to pravidlo znělo tak, že muži smějí vlastnit a ženy nesmějí vlastnit, nebo že by se regulace týkala bílých, v tomhle ohledu by to bylo jistě diskriminační. Ale vy můžete nebo nemusíte být veřejným funkcionářem, to záleží na tom, jakou máte představu o vlastní kariéře. Jde o to, co všechno je přijatelné v kombinaci s tím zakázat. Když bychom řekli, že jelikož jste veřejný funkcionář, tak nesmíte chodit na fotbalová utkání, tak je to evidentně naprosto za hranou. Ale když řekneme, že jste veřejný funkcionář, tak nesmíte vlastnit média, tak nevím, jestli je to úplně za hranou. Každopádně rozlišování veřejný funkcionář versus ten ostatní není nepřípustné.

Omezování firem, které vlastní členové vlády, musí podle argumentace prezidenta stanovit ústavní zákon, nikoliv jen obyčejný zákon. Opravdu to tak je?

Ve chvíli, kdy máte ústavu obecnou, což je případ České republiky, potom spousta věcí v ústavě není. V České republice je to tak, že pokud jde o členy vlády, ústava obsahuje určité zmocnění, které stanoví, že bude přijat nějaký zákon, který upraví podrobnosti o tom, jaké činnosti nesmí členové vlády vykonávat. Takže podle mě není problém v tom, jestli je to zákon, nebo ústavní zákon, ale problém může být v tom, co je v tom zákoně. Ale to už je trošku jiný typ argumentace.

Můžete mít samozřejmě ústavní zákon o neslučitelnosti funkcí, ale jde o to, jestli ho ústava vyžaduje. Že bychom měli ústavní zákon, ve kterém bude napsáno jen a pouze to, že firmy spoluvlastněné členy vlády se nemohou ucházet o veřejné zakázky, mi nepřijde úplně přesvědčivé.

Říkal jste, že může být problém v tom, co je v zákoně. Na něco jste narážel?

Tady u toho tématu se mluvilo o tom, že můžeme být v rozporu s evropským právem. Což já opravdu netuším, ale když by to tak bylo, je to samozřejmě námitka, kterou by bylo účelné brát v potaz. Pokud by to tak bylo, tak si nepomůžete, jestli to napíšete do ústavního zákona, nebo do vyhlášky, protože to bude pořád v rozporu s evropským právem, ale to tedy zjevně není podstatnou předchozího argumentu.  

 

Právě se děje

Další zprávy