Z výsledků průzkumu Život během pandemie, který ve spolupráci s Člověkem v tísni provedl tým pod vedením sociologa Daniela Prokopa, vyplývá, že pouze podle čtyřiceti procent rodičů učitelé aktivně komunikují se svými žáky a prostřednictvím telefonu nebo chatu s nimi konzultují zadání domácí práce. Jelikož se postupy při distanční výuce u jednotlivých škol a učitelů výrazně liší, hrozí nebezpečí, že toto období ještě více prohloubí vzdělávací nerovnosti mezi školami i žáky.
Podle Daniela Prokopa data ukazují, že rodiče nebo další členové domácnosti se s dětmi učí v průměru 2,5 hodiny denně. Výrazně více se rodiče učí s dětmi na prvním stupni. V rámci druhých stupňů a středních škol tráví s distanční výuku více času rodiče bez maturity. "To může mimo jiné naznačovat, že pro některé z nich je těžší asistovat dítěti s úkoly," upozorňuje Prokop.
Česká školní inspekce udělala průzkum na několika tisících základních a středních škol a zajímala se, jak jsou žáci zapojeni do vzdělávání na dálku. Mimo jiné zjistila, že přibližně v tisícovce škol třetina žáků s učiteli on-line nekomunikuje a zhruba ve sto školách není do on-line distančního vzdělávání vůbec zapojena více než polovina žáků.
Hlavní příčinou nekomunikace žáků je buď absence počítačového vybavení, nebo nedostatečné připojení k internetu. Významným faktorem pak je také nízká motivace některých žáků ke vzdělávání nebo nižší podpora ze strany jejich rodičů, kteří samozřejmě musí řešit i řadu jiných pracovních či osobních záležitostí. Nejsložitější situace je v tomto směru v regionech s nízkým socioekonomickým statusem a zejména ve vyloučených lokalitách.
Všechny žáky s on-line připojením má přibližně 30 procent základních a 60 procent středních škol. Ve zbývajících školách se podle zjištění školní inspekce nicméně daří všechny žáky zapojit v 90 procentech těchto škol, častěji na druhých stupních základních škol než na školách středních.
Přístup rodiny je zásadní
Náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys upozorňuje, že socioekonomické faktory mají na vzdělávání výrazný dopad i za běžného režimu ve školách. Ale pakliže se výuka realizuje na dálku z domova, je přístup rodiny ke vzdělávání dětí naprosto stěžejní proměnnou. "O to více pak záleží na tom, jak škola k takovému vzdělávání přistupuje, jakým způsobem reflektuje socioekonomické charakteristiky rodin svých žáků a jakými cestami se snaží vliv případného nízkého socioekonomického statusu rodiny korigovat," dodává.
Toto hledisko je potřeba podle jeho slov zohledňovat také při stanovování forem a obsahu distančního učení i v rámci hodnocení žáků. "Z pohledu České školní inspekce by závěrečné hodnocení žáků na konci druhého pololetí mělo zohledňovat pouze jejich výsledky z doby, kdy probíhala standardní výuka, případně s promítnutím zhodnocení jejich snahy o pravidelnou práci v režimu výuky na dálku. Ovšem s respektem k podmínkám, které pro vzdělávání na dálku tito žáci měli," říká Andrys.
