Praha – V listopadu 2012 majitel domu v Argentinské ulici v Praze nalezl ve sklepě dvanáct přepravek naplněných jízdenkami pražského dopravního podniku. Sklep otevřel, protože jeho nájemce mu neplatil.
Přivolaná policie se pak následně dopočítala k celkem 688 tisícům jízdenek za bezmála 19 milionů korun. "Jednalo se o velmi kvalitní padělky, kterými mohli být i poučení cestující snadno oklamáni," potvrdil následně oslovený soudní znalec.
Běžné metody totiž na odhalení padělku nestačily. Rozdíl se dal poznat víceméně jen po přetržení jízdenky - zatímco originál měl papír celý zelený, padělek měl barvu jen na povrchu. Ochranné prvky padělatelé napodobili tak dokonale, že pod UV lampou či s použitím kontrolní fixy se falešné jízdenky neodhalily.
Policie brzy našla toho, kdo jízdenky v pronajatém sklepě uschoval. A zatkla ukrajinského dělníka Vasyla Hubkovyche, kterého pak státní zástupce František Partík obžaloval z přípravy podvodu a poslal jej před soud.
Jen námezdní dělník
Případ dostal na stůl předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra, který došel k tomu, že Hubkovych byl pouhý bílý kůň. A hlavní organizátor – a ten, kdo Hubkovyche řídil – byl jistý Milan Hejduk. Hubkovychovi dal proto "pouze" tříletou podmínku se zkušební dobou čtyři roky.
"Lze bezpečně uzavřít, že hlavním pachatelem projednávané trestné činnosti byl svědek Hejduk," uvedl ve verdiktu Vávra a podíl Hubkovyche popsal jako "spíše méně významnou námezdní práci," kterou mohl zastat kdokoliv jiný.
I když soudce ve verdiktu přesně podíl Hejduka popsal, zdá se, že státní zastupitelství se na něj a rozkrytí skutečného pozadí případu nezaměřilo. A to ani poté, co obdrželo písemné vyhotovení rozsudku.
Je prý předčasné to hodnotit
"Je otázka, jestli to tak bylo. Je předčasné to hodnotit, protože je možné, že vrchní soud ten rozsudek zruší a bude se to znova projednávat," uvedl před měsícem státní zástupce František Partík, který se proti verdiktu odvolal k vrchnímu soudu. A slíbil, že se blíže vyjádří až poté, co odvolací soud rozhodne.
Vrchní soud v Praze minulý týden podmínku pro Hubkovyche potvrdil. "Je vinen, že v blíže nezjištěné době na přelomu 2010 a 2011 v Praze na základě instrukcí Milana Hejduka provedl přepravu a zajistil uskladnění 688 tisíc kusů napodobenin jízdenek," uvedl soudce vrchního soudu Radek Hartmann. Ten pouze mírně přestylizoval kvalifikaci trestného činu, když ji z pomoci k přípravě podvodu změnil na přípravu podvodu.
"Hubkovych byl zaměstnanec pana Hejduka a pouze převážel jízdenky na místo a uskladnil je. Zamýšlený zisk se ho netýkal. I kdyby byla část jízdenek uvedena na trh, jeho zisk by byl minimální. Trest, který byl uložen, byl podle nás dostatečný," řekl předseda senátu Radek Hartmann.
Ani po pravomocném verdiktu však žalobce Partík nechce kauzu komentovat. Na zaslané otázky neodpověděl a sdílnější nebyla ani tisková mluvčí zastupitelství Štěpánka Zenklová, na kterou odkázal. Ta sdělila, že nemůže odpovědět, protože o rozhodnutí odvolacího soudu neví.
A co organizátor?
Není tak jasné, kde se jízdenky vzaly a zda se tiskly v Bulharsku, jak v procesu vypovídali někteří svědci. A není ani jasné, kdo všechno byl do podvodu zapleten – z prvoinstančního verdiktu totiž vyplývá, že šlo o větší skupinu podvodníků a padělatelů, jejíž byl Hejduk součástí. Mimochodem, on sám si nyní odpykává šestiapůlleté vězení – v červnu 2012 byl odsouzen za daňové podvody ve výši 35 milionů korun.
Dnes dvaačtyřicetiletý Hubkovych k odvolacímu jednání nedorazil, vrátil se totiž domů. S podmínkou byl ostatně srozuměn již při prvoinstančním verdiktu. "Určitým způsobem uznával svoji vinu, takže jsme ani nepodávali odvolání. I s ohledem na skutečnost, že nebyl uložen trest, který by byl přímý s výkonem trestu," poznamenala jeho obhájkyně Markéta Dardová.
A stejně tak proto už Hubkovych nechtěl případ oživovat například tím, že by žádal, aby se policie zaměřila na organizátora Hejduka. "Nedávali jsme ani podnět, aby byl stíhán pan Hejduk místo pana Hubkovyche, protože můj klient se zdržuje doma na Ukrajině," dodala Dardová.
Rychle, než je stáhnou
V případě šlo s největší pravděpodobností o padělky, které se pachatelé pokusit dát do oběhu na jaře 2011. Tedy přesněji prodat je především samotnému dopravnímu podniku. Od 1. července 2011 se totiž ceny jízdného zvedly o šest korun, a dopravní podnik tak staré jízdenky vykupoval. A protože je podvodníci nestihli udat, skončily nakonec v uvedeném sklepě.
To, že se mezi vykupovanými jízdenkami ocitly falešné, pak odhalil znalec Vladimír Sitta. Dopravní podnik zprvu přiznával jen ojedinělé nálezy falešných jízdenek, poté však Sitta uvedl, že padělků muselo být enormní množství. Sám prý totiž během jediného dne na výkupním místě nalezl padělky za zhruba 30 tisíc korun.
"Velmi rezervovaným odhadem bylo za přítomnosti policie zjištěno, že jde o jednu třetinu mnou kontrolovaných vykoupených jízdenek," uvedl tehdy Sitta.
17 haléřů a kauza Neograph
Následně se Sitta dostal do střetu s dopravním podnikem – zatímco znalec si stál za třetinou falešných jízdenek, dopravní podnik dál tvrdil, že jich bylo zanedbatelné množství. A spor vygradoval tak, že obě strany na sebe podávaly trestní oznámení - na jedné straně pro pomluvu a na druhé pro vydírání.
Sitta, který byl současně obchodním ředitelem papíren Neograph, totiž začal poukazovat na vazby advokátní kanceláře Šachta a Partners (nyní MSB Legal) na dopravní podnik či firmu Cross Point, která jízdenky pro dopravní podnik vykupovala. A nakonec rozpoutal známou aféru týkající se tunelování dopravního podniku prostřednictvím provize 17 haléřů z každé prodané jízdenky.
A lidé z advokátní kanceláře přešli do protiútoku a obvinili jeho samého z tunelování tiskáren Neograph. Sitta nakonec skončil před soudem, kde žalobu proti němu vedl v úvodu zmíněný František Partík spolu se žalobkyní Dagmar Máchovou.
