Z námořníka je jediný romský učitel školy, kam chodí děti ze zpustlého sídliště

Martin Biben Martin Biben
6. 6. 2023 6:29
Před dvaceti lety musel Marian Dancso opustit práci, kterou si zamiloval. Jako námořník se na nákladních lodích několik let plavil po Labi a Severním moři. „Sloužil jsem na tankerech, které převážely chemikálie, benzin, naftu. Hodně času jsem trávil i v Hamburku či Antverpách, než se mi stal při požáru na palubě vážný úraz,“ vzpomíná jednačtyřicetiletý muž.
Marian Dancso učí na základní škole ve vyloučené lokalitě – na litvínovském sídlišti Janov.
Marian Dancso učí na základní škole ve vyloučené lokalitě – na litvínovském sídlišti Janov. | Foto: Libor Fojtík

Kvůli zdraví - chemická látka, které se nadýchal, napadla jeho nervový systém - se déle než rok nemohl vrátit na moře. Jednoho dne si pak všiml inzerátu nabízejícího práci asistenta pedagoga na základní škole na litvínovském sídlišti Janov. Zavolal tehdejšímu řediteli, přijel na pohovor a uspěl. "Nastoupil jsem jako specialista na romskou problematiku, k čemuž mi pomohl můj romský původ. Romů tady ale tehdy nebyla ani polovina, asi tak 30 až 35 procent," vzpomíná.

Zprvu se domníval, že zaměstnání na škole bere jen na čas, než se bude moci začít opět plavit. "Jenže ta práce mě překvapivě bavila, začal jsem učit, nejdříve němčinu, kterou umím nejlépe, potkal jsem skvělé lidi," říká přívětivý muž. Takže když se po dvou letech jeho zdraví zlepšilo natolik, že mohl tmavě modrou uniformu palubního důstojníka opět navléknout, zůstal už v učitelském sboru.

HN logo

Hospodářské noviny

Tento článek vyšel v Hospodářských novinách. Předplatit si je můžete zde.

Na loď se ale ještě po nějakou dobu vracel během prázdnin. S tím byl ale konec ve chvíli, kdy se rozhodl vystudovat pedagogiku na vysoké škole. Studia však přišla až po čase, do univerzitních poslucháren zavítal poprvé ve svých 33 letech. "Dost dlouho jsem váhal, nakonec jsem se ale začal bez kvalifikace cítit divně.

Absolvoval jsem nakonec na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem dva obory. Nejdříve speciální pedagogiku a poté učitelství pro druhý a třetí stupeň. Promoval jsem tak až ve 39 letech," usmívá se. Se studiem však ještě neskončil. "Nyní si dělám doktorát, tématem mojí práce je inkluzivní vzdělávání," říká.

Dancso se ke studiím dopracoval, jak sám říká, ze skromných poměrů. Jeho maminka, kuchařka, přišla na sever Čech v roce 1980 ze Slovenska, otec zemřel, když mu byl jeden rok. "Jsem z chudé rodiny, rodiče ani nikdo další v rodině nebyli vysokoškoláci. Měl jsem dva sourozence, sestra mi ale zemřela, bratr je ředitelem v pojišťovně a také ještě studuje," popisuje.

Na rasismus v české společnosti si Dancso nestěžuje. "Na základce jsme byli nejvýš tři Romové ve třídě a nikdo to neřešil, ani na studiích v Děčíně, kde jsem byl dokonce jediný Rom na celé škole. Na lodi je potřeba soudržnost, přátelství a k tomu nás vychovávali. Žádná nesnášenlivost tam nemá místo," říká.

Jednu trpkou zkušenost si přesto z dětství odnesl. Jednou ho v Lomu, v ulici kousek od domova, přepadli skini a surově zbili. "Dostal jsem řetězem přes nohu, měl jsem rozdrcený meniskus. Policie to šetřila a ani nevím, jak to dopadlo, zda byli potrestáni. Byli to přitom kluci z města, asi o dva tři roky starší než já," vypráví.

Na jeho přístupu k dětem je znát, že ví, čím mohou procházet. A jaké mají k učení podmínky. Sídliště Janov se během posledních dvaceti let proměnilo ve vyloučenou lokalitu, kde žijí v drtivé většině Romové a pouze jejich děti navštěvují školu, kde Dancso pracuje. Za katedrou proto působí trpělivě, tolerantně, vstřícně.

"Je jasné, že jsme v jedné z nejhorších vyloučených lokalit v zemi. Děti tady žijí často ve velmi chudých rodinách, nemají doma žádné knížky, vzdělání tady nemá tradici, hodnotu. Často se navíc stěhují, nemají klid a podmínky na učení. Spíš se je snažím povzbuzovat než je deptat pětkami. Ukazovat jim i na sobě pozitivní příklad, že to jde - vystudovat, i když jste Rom a z nuzného prostředí," říká.

Mrzí ho, že stát prozatím nevěnuje vzdělávání v podobných takzvaných segregovaných lokalitách více pozornosti a podpory. Výuka je tu přitom mnohem těžší, děti často základní školu ani nedokončí a i ty talentované mají horší podmínky uspět.

Sám by navrhoval například to, aby třídy byly menší, školy měly více peněz na bezplatné kroužky a všichni žáci bez rozdílu měli zdarma obědy. "Inkluze říká, že máme přistupovat ke všem dětem stejně. Ale tak to u nás v republice, na rozdíl třeba od Finska, není. Je nepřijatelné, když například musím dítěti vysvětlovat, že má nebo nemá nárok na oběd - podle toho, z jaké vrstvy pochází," míní muž, který už dvacet let působí i v komunální politice a nyní je v Lomu radním.

VIDEO: Přeplněné školy? Třetina žáků na to nemá. Je to neskutečný zmatek, říká ředitelka (26. 5. 2023)

Spotlight Aktuálně.cz - Renata Schejbalová | Video: Jakub Zuzánek

 

Právě se děje

Další zprávy