Brno - Padesátník Jaromír Kalášek býval zvyklý na vysoké pracovní nasazení. Vedle práce technika stíhal ještě starostovat malé obci na Vysočině. Pak ale do jeho života zasáhla zákeřná nemoc.
Jen díky lékařům a vědcům z Fakultní nemocnice v brněnských Bohunicích přežil a pomalu se vrací do života.
Pomohla mu metoda, kterou lidské oko samo nikdy nespatří, a ve které patří brněnští hematoonkologové k evropské špičce - molekulární diagnostika. Za výzkum v oblasti molekulární charakteristiky leukémií získala Fakultní nemocnice Brno v úterý také cenu ministra zdravotnictví.
Ve dvaapadesáti člověk nechce umřít
"Pacienta jsme s diagnózou akutní leukémie přijímali v srpnu 2005. Prodělal tři chemoterapie, ale nemoc se po půl roce vrátila," popisuje profesor Jiří Mayer z Interní hematoonkologické kliniky bohunické nemocnice.
"V tomto stadiu je těžké rozhodnout se, co dělat dál. Nemoc byla rezistentní k chemoterapii, v rodině nebyl dárce kostní dřeně. Padly úvahy o ukončení léčby," přiznal Mayer.
Jenže pan Kalášek nechtěl v žádném případě od lékařů slyšet, že jeho život je u konce.
"Ve dvaapadesáti člověk nechce umřít. Měl jsem ještě dceru, která studovala. To prostě nešlo," vysvětlil Mayerův pacient, proč nenastoupil cestu "udržovací léčby", kterou volí někteří pacienti.
Lékaři proto našli v Německu vhodného dárce kostní dřeně a provedli drahou a náročnou transplantaci. Pak začali s nemocí bojovat na úrovni takzvané molekulární biologie.
Ta umožňuje nemoc rozeznat ve stadiu, kdy jsou běžné laboratorní testy za pomoci mikroskopů zbytečné.
Pacient má sice na první pohled normální krevní obraz i kostní dřeň, ale lékaři už jsou schopni díky špičkovým technologiím poznat, že v těle se množí leukemické buňky.
Rozhodly tři týdny
Několik testů na této molekulární úrovni bylo u pana Kaláška pozitivních. Lékaři měli jasno. "Do tří týdnů se mohla nemoc plně vrátit. Okamžitě jsme se proto rozhodli pro specifickou terapii na míru pacientovi," uvedl Mayer.
Pacient ještě třikrát přijal buňky od německého dárce, podstoupil ještě jednu chemoterapii a definitivním řešením nemoci pak byl lék Interleukin-2.
A v laboratořích mohli letos v létě poprvé jásat - molekulární testy dopadly negativně. Už půl roku se pan Kalášek jeví být zdravým. Nesmí jen ohrožovat svou imunitu pobytem na místech, kde by se mohl nakazit nějakou infekcí.
Ještě půl roku bude užívat lék, a pak už bude s velkou pravděpodobností vyléčený.
Postup brněnského hematoonkologického týmu pochválil i Vladimír Koza, primář plzeňské hematoonkologie, který v Česku vůbec poprvé transplantoval kostní dřeň.
"Je to profesionálně odvedená práce. Díky molekulární biologii lze leukémii detekovat velice efektivně. A pokud se vše dobře zorganizuje a najde se vhodný dárce, za tři týdny se dá zabránit třeba tomu, aby se z malinkého hrášku stal do měsíce velký nádor," řekl Koza.
Rychlost podle něj často v léčbě leukémie hraje tu nejdůležitější roli. Proto se dárci kostní dřeně hledají pacientům předem, i když ještě není zřejmé, zda vůbec bude transplantace nutná.
Kámen úrazu? Peníze
Zda se stihne léčit včas, ale závisí na dalším důležitém faktoru - na ochotě pojišťoven proplácet tak finančně náročné postupy, mezi jaké patří molekulární diagnostika.
"Někdy narážíme na nepochopení ze strany pojišťoven, proč třeba těch nákladných molekulárních vyšetření děláme tolik," uvedl Mayer.
Jen u pacienta Kaláška bylo například potřeba téměř devadesáti testů. Ty přitom stojí i desítky tisíc korun. Transplantace sama pak vyšla na dva miliony korun.
"Možnosti vědy jsou zkrátka vždy o něco vepředu než ochota pojišťoven," potvrzuje primář Koza. Molekulární biologie se totiž v klinické praxi aplikuje poměrně běžně už tři roky. Pojišťovny jí ale pořád tolik nedůvěřují.
"Přál bych si, aby byly pojišťovny, co se týče nových poznatků, flexibilnější," přiznal Mayer. Metody molekulární biologie by totiž byly vhodné až pro čtyřicet procent všech leukemických pacientů. Ve skutečnosti jich na ně ale dosáhne méně. "My bychom je chtěli do budoucna používat u maxima pacientů. Nejlépe u všech," říká Mayer.
