Všichni plakali, pak začali zpívat hymnu. Od největší vraždy československých Židů uplynulo 73 let

Ondřej Nezbeda (Post Bellum)
9. 3. 2017 20:07
V noci z 8. na 9. března jsme si připomněli 73. výročí největší hromadné vraždy československých občanů. Nacisté v osudnou noc popravili v plynových komorách 3792 Židů. Ti byli v takzvaném rodinném táboře, kde panovaly mírnější podmínky. Tábor ale sloužil nejspíše pouze jako zástěrka k maskování vyhlazovacích táborů.
Svědectví ženy, která přežila vyvraždění rodinného tábora: Za jednu noc šlo do plynu 5 tisíc lidí | Video: Post Bellum

Praha - Ve čtvrtek si připomínáme největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války. V noci z 8. na 9. března 1944 nacisté zahubili v plynových komorách více než 3792 Židů z terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau a dalších 6 až 7 tisíc tisíc českých Židů zabili během dvou nocí z 10. na 11. července a z 11. na 12. července 1944.

Vzpomínky jedné z přeživších o vyvražděném českém rodinném táboře v Osvětimi Birkenau
1:13
Vzpomínky jedné z přeživších o vyvražděném českém rodinném táboře v Osvětimi Birkenau | Video: Post Bellum

"Když už byli ve svlékárně, stoupl jsem si za dveře, do zadních dveří té místnosti, odkud jsem mohl sledovat strašlivé scény, které se tam odehrávaly," svědčil později o hromadné vraždě rodinného tábora člen sonderkomanda Filip Müller. "Lidé, celí zakrvácení, teď už poznali, kam je zavedli, hleděli strnule (…) vždyť už z dřívějška tihle lidé z tábora BIIb slyšeli a věděli, co se tu ve skutečnosti odehrává. Zachvátilo je zoufalství. Děti se objímaly, dcery… tedy matky, rodiče, staří lidé, všichni plakali nad svým neštěstím. (…) A náhle jsem slyšel, jak sbor začal… jako by nějaký sbor začal zpívat. Celým prostorem se rozlehl zpěv, zazněla píseň, všichni zpívali Kde domov můj, českou národní hymnu, a Hatikvu. Strašně mne to zdrtilo, to co provádějí s mými krajany, a já jsem pochopil, že ani můj vlastní život už nemá cenu."

V rodinném táboře panovaly jiné podmínky než v jiných částech vyhlazovacích koncentráků. Rodiny - muže, ženy i děti - nacisté nechali pohromadě, neostříhali je dohola a netřídili během takzvané selekce. Povoleny měli kulturní kroužky a vyučování, některým vězňům se podařilo propašovat i pár osobních věcí.

Sonderbehandlung - zvláštní zacházení znamenalo plynovou komoru

V ústřední registratuře však všichni měli speciální kartu s poznámkou "SB se šestiměsíční karanténou". SB čili sonderbehandlung znamenalo zvláštní zacházení - jinými slovy plynovou komoru. Po uplynutí šestiměsíční lhůty byli tedy všichni zavražděni stejně jako ostatní vězni vyhlazovacích táborů. Zachránily se jen čtyři stovky těch, kteří prošli selekcí a byli nasazeni do Německa na nucené práce.

Dodnes není zcela jasné, proč organizátoři "konečného řešení židovské otázky" rodinný tábor s neobvyklými výsadami vytvořili.

Toman Brod o likvidaci rodinného tábora: Vězni uvěřili, že pojedou pryč. Čekala je smrt
2:06
Toman Brod o likvidaci rodinného tábora: Vězni uvěřili, že pojedou pryč. Čekala je smrt | Video: Post Bellum

Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že zřízení rodinného tábora bylo zřejmě součástí snahy maskovat vyhlazování Židů před vnějším světem a souviselo s návštěvou komise Mezinárodního výboru Červeného kříže v Terezíně.

Ta byla povolena v červnu 1943 a velitelství SS nařídilo, že ghetto musí být před tím zkrášleno. Inspekce se uskutečnila v červnu 1944 v pečlivě připravených kulisách a skončila skandální zprávou, v níž delegát MČK Maurice Rossel podmínky v ghettu popsal jako příkladné.

Po vyvraždění zářijového transportu fungoval rodinný tábor dál. Zbývající vězňové, kteří přijeli v prosinci, žili v nepřetržité hrůze, že je po šesti měsících čeká stejný osud. Z Židů deportovaných do rodinného tábora se dožilo osvobození pouze 401 lidí.

Přinášíme vám vzpomínky čtyř přeživších. Jsou to Dita Krausová, Michal Efrat, Toman Brod a Dagmar Lieblová. Jejich vzpomínky nahrával Adam Drda, který se tématu věnuje několik let a vydal o něm knihu Zvláštní zacházení: Rodinný tábor terezínských Židů v Auschwitz II. - Birkenau.

Přeživší vyvraždění českého rodinného tábora: Najednou jsem měla tlustou deku. | Video: Post Bellum
 

Právě se děje

Další zprávy