Praha - Vystudovaný geograf Alexandr Vondra (ODS) patřil před rokem 1989 k aktivním postavám české disidentské sféry.
Po zkušenostech s vydáváním samizdatové literatury a produkování undergroundové kapely Národní třída se v revolučním roce 89 stal nejmladším mluvčím Charty 77 v její historii.
Za pokus položit květiny k uctění památky Jana Palacha byl odsouzen k podmíněnému trestu, následně skončil ve vězení. Týden před klíčovou demonstrací na Národní třídě, byl z vězení propuštěn.
Vondra byl spoluautorem petice Několik vět a stál u zrodu Občanského fóra. Nyní po 20 letech od sametové revoluce popisuje, jak se klíčové postavy polistopadových událostí vyvíjely.
Zatímco Havla charakterizuje Vondra jako "symbol proměny z totality do svobody," Klaus je ve Vondrových očích "soutěživý typ, který uměl jít velmi nekompromisně po moci a získávat si pro to podporu."
Vondra pracoval jako Havlův poradce, následně byl náměstek ministra zahraničí. Byl také hlavní vyjednavač Česko-německé deklarace. Velvyslancem v USA. Dojednával připojení Česka do NATO. Krátce působil jako ministr zahraničí.
V tuzemské politice je považován za „jestřába", zastánce těsné severoatlantické spolupráce. Zklamán z rozhodnutí Baraca Obamy neumístit v Brdech radar protiraketového štítu.
Nedoceněné zásluhy
A.cz: Měl jste k Havlovi velmi blízko. Dokážete srovnat přínos Havla, Klause coby prezidentů?
Oba jsou úplně z jiného těsta a prezidentství každého z nich bylo v jiné době. Oba jsou to ale velmi výrazné figury už od prvních dnů revoluce. Havel byl klíčovou postavou revoluce, která měla obrovskou autoritu i moc. Havel byl ten, kdo rozhodl o základním směřování země uvnitř i navenek. Havel je založením idealista, orientací je sociální liberál, ale není to vypjatý ideolog, který by potřeboval svým názorem vítězit a porážet ostatní na hlavu. Jeho prostředkem byla vždy slušnost a jeho cílem dosažení širšího konsenzu. Byl to on, kdo výrazně pomohl, aby se nám Západ otevřel, a kdo dovedl zemi do Evropské unie a do NATO. To bylo nejdůležitější: mít na jedné straně svobodné poměry doma a na druhé mít v našem citlivém geopolitickém postavení zemi pevně ukotvenou. Havel v tom sehrál jedinečnou roli a jeho zásluhy jsou v naší společnosti stále nedoceněné.
Klaus je založením politický realista, orientací je konzervativní liberál, ale zároveň je velice soutěživý. Je asertivní, rád vítězí, prohrávat moc neumí. Zásluha Klause je, že dal této zemi dvě věci. Pokud jde o domácí politiku, tak to byl on, kdo byl velký propagátor toho, že zde musí probíhat politická soutěž. On byl první, kdo se postavil do čela opravdové politické strany, objížděl s ní zemi a přesvědčoval ostatní. A druhá věc: sehrál klíčovou roli při prosazování ekonomické reformy a privatizace v této zemi. Prosadil cenovou liberalizaci a rychlou konvertibilitu české koruny. Pomohl tím nastartovat ekonomiku začátku 90.let. V době, kdy se propadly všechny trhy na východě, ke kterým jsme byli připoutaní, nám tohle umožnilo přeorientovat ekonomiku země na Západ.
A.cz: Jak byste srovnal jejich působení v prezidentské funkci?
Těžko se to srovnává. V době, kdy se Klaus stal prezidentem, bylo už transformační dílo hotové. Jako prezident přišel k hotovému, proto jeho prezidentství má jinou povahu. Zejména jeho druhé funkční období je daleko víc o Václavu Klausovi a daleko míň o naší zemi.
A.cz Zkuste tedy popsat proměnu obou těchto klíčových postav břeh uplynulých 20 let: kam za tu dobu dospěl Havel a kam Klaus?
Náš domácí příběh není u konce, na bilanci si ještě musíme počkat. Ale rozdíl je dobře vidět na tom, jak jsou vnímáni v zahraničí, tedy z určitého odstupu. Václav Havel je ikona, hrdina, který má renomé politika, který zemi provedl revolucí bez krveprolití, ukotvil ji v Evropě a zviditelnil ve světě. Je vnímán jako někdo, kdo spojuje, v cizině si ho váží stejně na pravici jako na levici. Ví se, že svoji svobodomyslnou povahou vytvořil prostor pro politickou soutěž, která ho pak často kopala do kotníků. Přesto tomu poměrně velkoryse nechal volný průběh, respektoval to, i když se mu to nemuselo líbit.
A.cz: A co se stalo za tu dobu s Klausem? Jak je vnímán venku?
V zahraničí je Klaus vnímán kontroverzně, jako někdo, kdo spíš rozděluje. Má své zaryté příznivce a své velké odpůrce. Těch prvních spíš ubývá a těch druhých přibývá. Jako soutěživý typ uměl jít velmi nekompromisně za svým cílem a doma si pro to získávat podporu. Nemyslím to negativně. Politik musí těmito vlastnostmi disponovat, musí umět hrát politické "šachy". Ale fakt je, že množství těch, které nejen v cizině kopl do kotníku, stoupá a jednou může přijít účet.
A.cz: Lze říci, že je to aktivističtější prezident?
Rozhodně je aktivističtější, než kdysi sliboval. Jsou momenty, kdy interferuje do politiky daleko víc, než by se na tradiční postavení prezidenta u nás slušelo. Pramení to z toho, jak se vždycky choval. Nikdy to nebyl člověk, který by se držel zpět.
Lítost není politická kategorie
A.cz: Nelitujete tedy, že byl zvolen prezidentem i díky Vašemu hlasu?
Tuto otázku dostávám často. Předně lítost není politická kategorie. Samozřejmě jsem zvažoval pro a proti, vždyť můj hlas byl také rozhodující. Rozhodl jsem se pro a stojím si za tím. Václav Klaus je otec zakladatel ODS. ODS se od něj potřebovala emancipovat a do velké míry to učinila. Na druhou stranu svého otce zakladatele nemohla popravit. Vezměte si Miloše Zemana, jehož vztah k obnovení ČSSD nebyl zdaleka tak silný jako vztah Klause k založení ODS. Co se stalo, když ČSSD zařízla Zemanovu kandidaturu na prezidenta? Dotáhla to na 10% podporu obyvatel a padli s tím dva předsedové strany. Čili představa, že by ODS nepodpořila prezidentskou kandidaturu Klause, zvlášť když měl a má 60-70% podporu obyvatel, je mimo jakoukoli realitu.
A.cz: Jak se Klaus ODS odvděčil?
Ukázal nám, že ani vděk není politickou kategorií.
A.cz: Ale nejste jen politik, můžete mít názor, jako občan… Jste spokojený, jak vládne této zemi?
Jako občan s ním někdy souhlasím, jindy ne. Tak už to chodí. Souhlasím s jeho odporem k sociálnímu inženýrství. Sdílím jeho skepsi ke snaze řídit klima na Zemi. Mám ale jiný pohled na Putinovské Rusko. A přestože mám kritický postoj k některým tendencím v Evropské unii, nelíbí se mi, jak formuluje naši evropskou politiku. Jako premiér posílal kdysi do Unie přihlášku a nyní jako prezident zpochybňuje smlouvy, které platily již před tím, než ji posílal. Není to konzistentní politika. Nebo teď problém s ratifikací Lisabonské smlouvy. Umím pochopit, že hrál tvrdě s vysokými kartami, když byl poslední, kdo ještě nepodepsal, a když měl tedy v rukou trumfy. Způsob, jakým výjimku z Listiny základních práv EU prosadil, je sice dost nestandardní, ale budiž. Ani ve mně nevyvolávají některá sociální práva v chartě nadšení. Ve vládě jsme nebyli schopni výhrady prosadit, v koalici ani v opozici pro to nebyla politická podpora. Ale když dosáhl svého, přistoupil k podpisu v černé kravatě a smutnil nad ztrátou suverenity. Od prezidenta, kterým podepisuje smlouvu jménem republiky, bych čekal něco jiného než pohřební tón.
A.cz Co měl udělat?
Měl oznámit úspěch. Říct, že zájmy země jsou ošetřeny. Měl vystoupit jako prezident, který respektuje, že zastupuje parlamentní demokracii. Ale on vystoupil jako občan Václav Klaus.
