Praha - Vystudovaný geograf Alexandr Vondra patřil před rokem 1989 k aktivním postavám české disidentské sféry.
Po zkušenostech s vydáváním samizdatové literatury a produkování undergroundové kapely Národní třída se v revolučním roce 89 stal nejmladším mluvčím Charty 77 v její historii.
Za pokus položit květiny k uctění památky Jana Palacha byl odsouzen k podmíněnému trestu, následně skončil ve vězení. Týden před klíčovou demonstrací na Národní třídě, byl z vězení propuštěn.
Vondra byl spoluautorem petice Několik vět a stál u zrodu Občanského fóra. Byl také u vyjednávání o volbě Václava Havla prezidentem.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, jak se k jeho zvolení tehdy dopracovávali. Sám byl o jeho zvolení přesvědčen. "Tehdy to bylo tak, že všechno, co jsme tehdy dělali, tomu jsme i věřili," říká dnes Vondra.
Po zvolení Havla prezidentem působil jako jeho poradce, následně byl náměstek ministra zahraničí. Byl také hlavní vyjednavač Česko-německé deklarace. Velvyslanecem v USA. Dojednával připojení Česka do NATO. Krátce působil jako ministr zahraničí.
V tuzemské politice je považován za "jestřába", zastánce těsné severoatlantické spolupráce. Zklamán z rozhodnutí Baraca Obamy neumístit v Brdech radar protiraketového štítu.
Věřili jsme tomu
A.cz: Kdo konkrétně přišel se jménem Václava Havla jako budoucího prezidenta?
První s tím přišel Pavel Tigrid, který to napsal ve Svědectví v červnu 1989. Ale to si všichni mysleli, že spadl z višně. Pak na podzim dělal Ivan Lamper rozhovor s Havlem do samizdatových novin a v otázkách ho konfrontoval s tím, že se politické roli nebude moci vyhnout, i když se tomu brání. Když vzniklo OF, mluvili jsme o tom kuloárně v podzemí Laterny Magiky. Jako první o tom mluvili Michael Kocáb, Ivan Lamper, Jirka Křižan, já a další. Kdo to pak konkrétně na plénu navrhnul, si už nepamatuji, ale mám dojem, že jsme tím pověřili někoho ze starších, abychom pro je pro tu myšlenku získali.
A.cz: Byla tam velká opozice proti jeho zvolení?
Levicová část ho nechtěla, a pak byli jiní včetně některých studentů, kteří říkali, že Havla nikdo nezná. Což byla pravda a v podstatě to byl pokyn rozjet veřejnou kampaň.
A.cz: Věřil jste, že se to může podařit?
Samozřejmě. Tehdy nebyla politika uměním jen možného, ale i nemožného. Všemu, co jsme tehdy dělali, jsme i věřili. Jinak bychom to nedělali.
A.cz: Tušili jste, jakou měl Havel tehdy podporu?
Sofistikované průzkumy veřejného mínění jsme tehdy neuměli dělat. Ale byli mezi námi lidé, kteří měli zkušenost se sociologickými výzkumy jako Ivan Gabal a ti nějaké přehledy měli. Z nich vyplývalo, že jen málo lidí, maximálně takových 10% ví, kdo je Václav Havel. Byli to ti, kteří poslouchali zahraniční vysílačky, přicházeli do styku se samizdatem, nebo ti, kteří si ho pamatovali ze 60.let. Ale byla to menšina, zatímco Dubčeka znala většina. Nakonec Havla zvolil ještě dosluhující parlament, ale kvůli tlaku na něj a legitimitě jeho rozhodnutí bylo nutné získat pro to veřejnost.
Havlovo dilema
A.cz: Jak to že se nakonec podařilo prosadit Havla, a nepřeválcoval ho třeba Dubček?
Klíčovou roli hráli mladí lidé, nová generace, kteří byli v ulicích. Ze začátku Havla tak neznali, ale jak se rozjela kampaň, tak to pochopili nejlíp a rozjeli se s plakáty po celé republice. Navíc Havlova role v OF byla naprosto dominantní. On režíroval dění v Laterně Magice. A měl velkou autoritu v tom, že se v minulosti nesmočil s komunisty.
A.cz: Vzdoroval tomu stát se prezidentem?
On je člověk, který netrpí přehnaným nebo hypertrofovaným sebevědomím a přemírou narcisismu. Je to člověk, který o sobě pochybuje a to byl důvod jeho rezervovanosti. On nepochybně počítal s tím, že se bude muset ujmout politické role. Ale potřeboval si otestovat na okolí i veřejnosti, zda je akceptovatelný a zároveň se vnitřně ujistit, že když řekne ano, že na to má a zodpovědnosti dostojí. To bylo dilema, které řešil, když se dlouho nevyjadřoval jasně.
A.cz: Jak vypadala kampaň na jeho zviditelnění? To jste si opravdu řekli, tak teď ho musíme zviditelnit?
Jasně. Jedna věc byla Praha a druhá mimopražské prostředí, kde to postupovalo pomaleji. Dělali jsme výjezdy herců a studentů do škol, továren, divadel, kin po celé republice. Minulý týden jsem byl v Litoměřicích na vzpomínkové akci k 20.výročí. Přijel tam také Zdeněk Svěrák, který tehdy jezdil do Litoměřic a někdo se ho ptal, proč jezdil zrovna tam. A on řekl, že zkrátka přišel na štáb, který to koordinoval, že je připraven pomoc, a oni ho poslali do Litoměřic. Bylo to organizované. A zároveň jsme vylepovali plakáty Havel for Prezident.
